Režie:
Denis VilleneuveKamera:
Greig FraserHudba:
Hans ZimmerHrají:
Timothée Chalamet, Rebecca Ferguson, Oscar Isaac, Jason Momoa, Josh Brolin, Javier Bardem, Stellan Skarsgård, Zendaya, Dave Bautista, David Dastmalchian (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Kultovní sci-fi dílo vypráví o mocenských bojích uvnitř galaktického Impéria, v nichž jde o ovládnutí planety Arrakis: zdroje vzácného koření - melanže, jež poskytuje zvláštní psychické schopnosti, které umožňují cestování vesmírem. Padišáh imperátor svěří správu nad Arrakisem a s ní i komplikovanou těžbu neobyčejné látky vévodovi rodu Atreidů. Celá anabáze je ale součástí spiknutí, z něhož se podaří vyváznout jen vévodovu synovi Paulovi a jeho matce, kteří uprchnou do pouště. Jejich jedinou nadějí jsou nedůvěřiví domorodí obyvatelé fremeni, schopní trvale přežít ve vyprahlé pustině. Mohl by Paul Atreides být spasitelem, na kterého tak dlouho čekají? (Vertical Entertainment)
(více)Videa (5)
Recenze (1 604)
Ne bez chyb, přesto euforie. Dunivá epika i překvapivě dojemný příběh o překonávání strachu ze sebe a z neznáma. Daleká budoucnost těžko mohla působit víc realisticky a zvláštně komorně. Povedly se figury, Villeneuve překonal dutý manýrismus Blade Runnera a servíruje obrazy s potem a krví. Duncan Idaho mi konečně v srdci nahradil Aragorna. V několika momentech mi to přesně evokovalo ty intenzivní pocity z knihy. Ale jako film to stojí na vlastních robustních nohách. Dvojku bych dal okamžitě.. ()
Duna je prokletá planeta. Vměstnat košatou předlohu feudálního vesmíru do poselství jiného než: ocelové trubky=bad x voda a boj za svobodu=good, je takřka nemožné. Mystiku ani těmi nejkrásnějšími záběry nenarýsujete, stejně jako proroctví o vyvoleném útlocitným hrdinou. Villeneue ovšem tesá filmová políčka až s komiksovou nábožností. K tomu Hans Zimmer zjevnou inspirací severskými skladateli překračuje svůj stín a musel bych si nalhávat, že mě jejich pojetí spolu s dokonalým zvukem místy nepřikovalo do sedačky. Snesl bych snad i hodinu více a skoro bych doporučil kvalitní 2D verzi než tmavý IMAX. Návštěvnost nerozhdne jen o přímém pokračování, ale může dát zelenou celému universu, což bych si v této produkci rozhodně nechal líbit. ()
Těžko říct, oceňujete tu někteří, že je to dospělá podívaná, oproti jiným dnešním blockbusterům. To oceňuji taky. Ale na mě je to dospělé pořád hodně málo. Pořád je tady postava Jasona Momoy, pořád se musí dít akční předvídatelné klišé, pořád se musí dít divnomomenty v dialozích a motivacích postav, i zde jsou únavné boje 1 proti nabíhajícím 50 protivníkům. Je toho všeho méně než jinde, ale pořád to tady je. A jako všude, kde by se všechno dalo vyřešit moderní technologií, tak musíme trávit většinu času tím, že se lidí bitkaří po staru pěstmi a meči. Nebaví. Už dlouho. Vizuál je samozřejmě velký klad, ale já si teda mnohem víc užívám statický záběr na monumentální loď v dechberoucím písečném kaňonu, než 10 minutovou akci vážky v písečné bouři. Tak zlé to se mnou je (možná kdybych pochopil, proč začla padat křídla AŽ v momentě, kdy se přestala hýbat rychlostí 10 tisíc vrtů za sekundu, tak bych si to užil víc). Těch dechberoucích záběrů je hlavně z počátku docela dost, ale pak je toho zase mnohem méně. Obecně má film pro mě aspekty, kterých si velmi vážím a pak právě ty, kterých vůbec. Obrovským kladem je hudba Hanse Zimmera. Kdo mě zná, ví, že na něm obvykle nenechám nit suchou. Jeho Duna se ale směle zařazuje po bok jeho největších majstrštyků jako je Gladiátor nebo Počátek. Snad jen pár sekund z celého filmu znělo vyloženě jako Zimmer, jinak vůbec. Oceňuji spoustu dalších věcí, jako například výskyt skutečně mimozemských rostlin (aspoň v rámci té "encyklopedie"), úžasného červíka (mám strašně rád, když ve sci-fi filmech nejsou pouze humanoidní mimozemšťané). Herecká sebranka je hvězdná, ale dokázal jsem se maličko napojit na hlavní postavu a jeho rodiče, ale tím to haslo. Ostatní postavy v sobě měly málo, jak to říct, charakteru, ale i prostoru. Základní problém, který však s Dunou mám, je vlastně přijetí celého fikčního světa. Prostě mi to celé nedává moc smysl. Je to hrozný mišmaš všeho možného a cítil jsem se zcela přehlcen - oblečení jak z raného novověku se střídá se supermoderním chladícím nesmyslem, do toho telepatie, supermoderní zbraně se střetávají s obyčejnými čepelemi, které se se zase střetávají s ne moc funkčními štíty silové pole, bambilion supermoderních lodí, které se ovládají kompletně analogově atd. Zároveň je tu ale obrovská spousta výborných nápadů. Obecně moc ale nemám rád, když je fikční sci-fi svět až tak mocně odpojen od toho našeho. Už je to pak poměrně blízko k fantasy. Film se podle mě mnohem více měl zaměřit na uvedení do děje, do světa, jasnější vysvětlení různých aspektů. Například o té nejzásadnější věci, melanži, se toho člověk vlastně moc nedozví (třeba ani to, že se to tak jmenuje) a o tom ostatním už vůbec nic. Pořád je to hlavně o vizuálu a děj je vlastně velmi jednoduchý, pouze se to tváří složitě a komplexně. On ten svět složitý a komplexní je, ale ten děj je vlastně stupidní. Ale uznávám, že jsem jeden z těch kacířů, kteří ještě Herbertovu Dunu nečetli, ačkoliv se na to chystám celý život. Cítím, že to, co je ve filmu od Herberta, je skvělé. Naopak prvky, které jsou v dnešních filmech, zdá se, zcela nezbytné (viz úvod komentáře), jsou to, co mě štve. Jsem zvědav, jak svůj názor přehodnotím po zhlédnutí dvojky a zejména po přečtení knihy. () (méně) (více)
Epický výboj z daleké budoucnosti plný silných vjemů pro mysl a zrak. Všichni odevzdaní a vyděšení na cestě k jedné revoluci. I přes to, že Denis Villeneuve jen tak lehce surfuje po jednotlivých tématech, jak po písečných dunách, stačí to k tomu, aby se do mojí mysli zavrtal nejeden červ. Baví mě se ve světě Duny ztrácet a přemýšlet o tom, jak je tenhle téměř šedesát let starý příběh najednou hodně aktuální. ()
Tak nějak jsem tento kopec písku pořád obcházela, až jsem o něj zakopla a spadla přímo do něj a přímo na hubu. Chvíli ale opravdu jen chvíli jsem měla pocit, zda se neukoušu nudou, ale velmi brzy mi do písku spadla rovnou celá brada. Nádhera ... tak moc to na mě chtělo působit nezáživně, ale neodtrhla jsem oči od obrazovky. Všemi smysly až neuvěřitelně působivě na mě příběh nedochůdčete krve šlechtické zaútočil. Věřím, že hlavně díky naprosto geniálnímu hudebnímu doprovodu. Kdy je v plánu dvojka? Letos? Super. ()
Galerie (114)
Zajímavosti (98)
- Paul Atreides a Dr. Yueh (Timothée Chalamet a Chang Chen) vedú potichu rozhovor v tajuplnom jazyku pred stretnutím s Matkou predstavenou Mohiam (Charlotte Rampling) (okolo 23. min.). Jazyk je v skutočnosti mandarínska čínština. V knihách Franka Herberta je zmienených alebo naznačených len veľmi málo starých jazykov a čínština medzi nimi nie je, s výnimkou mena Yueh. Bolo to nápadom režiséra Villeneuvea nechať Chalameta hovoriť mandarínsky (pod dohľadom Chenga, rodáka z Taiwanu), aby ilustroval Paulovu širokú viacjazyčnosť. Chen neskôr poznamenal "dokonalú výslovnosť" Chalameta v tejto scéne. (Pat.Ko)
- Během útěku v čase 01:53:00 si Dr. Liet Kynes (Sharon Duncan-Brewster) v tunelu dvakrát po sobě přehodí přes rameno batoh. (Duoscop)
- Príbeh sa odohráva v roku 10 191 po Gildii (AG) Univerzálneho štandardného kalendára (USC). V knihách USC začína počítať od okamihu, kedy Gildia umožnila medzihviezdne cestovanie; z niekoľkých indícií v prílohe prvej knihy vyplýva, že k tomu došlo niekedy v 14. tisícročí (niektoré odhady hovoria okolo roku 13 161 po Kr. n.). To by znamenalo, že film sa odohráva niekde okolo roku 23 352 po Kr. n. Avšak okrem takýchto predpokladov knihy tiež spomínajú, že štandardný rok v USC je o 20 hodín kratší ako rok na Zemi, a nezmieňujú sa o priestupných rokoch, takže zostáva hrubý odhad. (Pat.Ko)
Reklama