Pan Wonka a jeho čokoládovna

[3,5*]     "Goodbye, Mrs. Gloop. Adieu. Aufwiedersehen. Gesundheit."     Rozprávkovo čarovný príbeh so štipkou trefnej spoločenskej satiry. Keďže som silne poznačený mojou obľúbenou Burtonovou verziou, budem sa na ňu odkazovať. Obe verzie sú veľmi kvalitne nakrútené, ale v jednej veci originál trochu zaostáva a tou je hudba (a keďže ide o muzikál, je to dosť podstatný nedostatok). Nájde sa tam síce aj pár lepších kúskov (Main Title, Oompa Loompa, Pure Imagination), inak je ale hudba dosť nevýrazná, v horšom prípade až otravná (The Candy man, Cheer Up, Charlie). Perfektne obsadená je postava Willyho Wonku (výborný Gene Wilder) a som prekvapený, ako je tá postava odlišne pojatá oproti Burtonovej verzii (Johny Depp je tiež výborný, ale proste úplne iný). Z hercov sa mi ešte páčila Julie Dawn Cole v role rozmaznanej a večne naštvanej Verucy, Charlie je naopak obsadený dosť biedne (Peter Ostrum). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.     "I think I'm going to be seasick!" "Here, take these." "What are they?" "Rainbow drops. Suck them and you can spit in seven different colors!" (23.04.2022)

Bizar!!! Největší problém jsem měl paradoxně s malým Charliem, ze kterého nevyzařuje aura "Hoďtě mi chleba, sůl, vodu, jinak zemřu hlady". Navíc při bližším zaostření vypadá jako holka, kterou zajela tříkolka. Ne, vážně nebudu srovnávat Wildera s Deppem a taky ujetost tamtoho či tutoho. Každý má svůj specifický smysl pro humor, takže je těžké porovnat. Nicméně, pokud byste přeci jen chtěli vědět můj názor...tak dám přednost rozhodně Burtonovi. P.S. Nesmím zapomenout na písničky, které mě přivedli do stavu, kdy jsem chtěl proskočit zdí!!!!! Čokoládě zdar :D (10.07.2008)

Pro tohle mám jenom jedno slovo: creepy. Na jednu stranu Wonka působí jako ještě větší pošuk než Depp v remaku a chvílema fuckuje své svěřence a jejich rodiče docela stylově, na druhou stranu i když má film několik pěkných melodií, tak děti co neumí zpívat, by zpívat neměly. Vizualizace je holt poplatná době, s tím se nedá nic dělat, ale i tak je to docela dobře vymyšleno. Vedle Wildera, který je skvělý, ztvárnila ostatní děcka své archetypy ad absurdum docela pěkně, kromě Karlíka, který vypadá jak opožděný zpomalený árijec. Jinak pěkné. (17.03.2015)

Burtonova verze není špatná, ale tohle je o třídu výš. Deppův Wonka je velkolepý bizarní psychotik, kterému je vše lidské cizí (až na perverzity -- dobrá karikatura Michaela Jacksona). Ne tak Wilderova kreace, tenhle chlápek, přestože je taky narušen, pořád ještě má rád lidi -- jenom ho nesmí zklamat, být polovičatí, jako ta úžasná poloviční pracovna, kde se taky pracuje jenom napůl a která tak symbolicky připomíná nedokonalý svět za zdmi továrny. Ach, pro tohohle hrdinu lze mít pochopení. A umpalumpové-liliputáni s oranžovou tváří, bílým obočím a zelenými vlasy jsou 100x sympatičtzější než jeden počítačově namnožený minilump. A umějí líp zpívat. (Jak vidíte, dojal jsem se. Deppa můžu leda obdivovat. Depp je virtuóz, ale Wilder tohle zahrál a zazpíval srdcem.) (12.05.2008)

(1001) -"What is this, Wonka? Some kind of funhouse?" -"Why? Are you having fun?" Film sice vizuálně zcela odpovídá době, ve které vznikl, a písničky také patří k tradičnímu nudnému americkému muzikálovému průměru, ale nejspíš kontrast toho "normálního" s "divným" dělá z tohohle filmu jedinečný zážitek. Výborný začátek, který na pozadí hledání zlatých kupónů zesměšňuje lidstvo s nesmírným elánem, dělá si legraci z účinkujících i z diváků, no radost pohledět. Nejvíc se mi líbila scéna s psychiatrem a potom třeba s počítačem. Roald Dahl si prý stěžoval, že se film moc soustředí na Wonku a málo soustředí na Karlíka, a já bych naopak řekla, že se film moc soustředí na Karlíka a málo soustředí na Wonku, protože Gene Wilder je bůh a koho zajímá ten zbytek. A tohle je nejspíš dobrý moment pro prudkou odbočku ke srovnávačce dvou filmů, protože musím říct, že Burtonovu Čokoládovnu jsem viděla dřív a mám ten film ráda, ačkoliv se mi zdá, že obecně na něj lidé spíš plivou. Určitě je na něm ale například vidět pokročilost ve scenáristickém řemesle. Burton se svým scenáristou Augustem si sice přifabulují dějový rámec a některé detaily, nicméně všechno ve jménu funkčnosti a sevřenosti pod hávem maniakální sarkastické fantazie, jejich film je sice inspirovaný a podpíraný knihou, ale je také jiný a svůj a více zaměřen na děti v tom smyslu, že tam nic nezůstává nezodpovězeno a všechno souvisí se vším. Stuart a Seltzer by očividně chtěli udělat podobný radikální krok, ale příliš se bojí otevřeně proklamovat vzdálení od předlohy a tak zůstávají někde na půli cesty. Jejich a Wilderův Wonka je skvělá moderní postava a přijde mi prostě škoda, že je uvězněná ve filmu, kde je celá jedna píseň věnována unylé písni Karlíkovy maminky o tom, ať její chlapec dál sní... A nebo kde Jack Albertson očividně není schopen projevit ani špetku sebeuvědomění, sebereflexe či sebeironie. (A já si dávám za domácí úkol rozjímat, jaký je rozdíl mezi těmito slovy.) Oproti tomu Wilderova vrstevnatost a kamenná nekamenná tvář a nezapadající důstojná aura a kotrmelec na červeném koberci a zcela bezkontextuální mental breakdown při jízdě tunelem... Ach ano. Každý milovník bizarního si přijde na své a jistě odejde nadšen, ale já bych přesto lobovala pro nějaký hybrid, kde Wilder-Wonka bude dál trousit Shakespearova a motivační citáty a slam poetry a nic nebude vysvětleno, ale starosvětský svět filmového muzikálu bude nahrazen eklektičtější ironií hudby Dannyho Elfmana z Burton verze. -"But Charlie, don't forget what happened to the man who suddenly got everything he always wanted." -"What happened?" -"He lived happily ever after." (aktualizováno 21. 3. 2019) (01.07.2009)