Národ snílků

Americká krása po kanadsku, navíc pro náctileté. Už dlouho jsem nebyl z nějakého filmu o teenagerech takhle nadšen. Debutující kanadský režisér Michael Goldbach si zjevně odskočil na učenou do kousek za hranicemi ležícího městečka Twin Peaks, kde ho sám David Lynch zasvětil do tajů, jak do filmového nálevu slít vše to hnijící a zatuchající na americkém (potažmo kanadském) maloměstě, přesto z toho ale vytvořit celkem chutný koktejl. Stejně tak od Lynche odkoukal mysterium vyvolávání napětí a duchů temné iracionality, která město obchází v podobě sériového vraha. Nespecifikovaný ID, který je přes den a v hranicích města potlačen kulturními návyky a křesťanskou fází, v lesích za městem a v přítmí noci však propuká v ten nejtemnější pohanský proud zla. Michael Goldbach natočil v podstatě malý nezávislý film, jehož velikost roste s ubíhajícím dějem. Tak, jak se postupně posunují hranice otevřenosti ve veřejném prostoru, tak se posunují i hranice otevřenosti kinematografie, respektive v tomto případě filmové romantiky, Daydream Nation (Národ snílků či možná lépe národ denního snění?) je stejně jako výše zmíněná Americká krása veskrze negativní a alarmující, přesto je jejím základem romance, romantické (v hodně postmoderním významu slova) sblížení dvou lidí. Zajímavé jsou i použité výrazové prostředky - již použití mezititulků a členění do jednotlivých minikapitol, stejně jako fragmentování linearity dějové linky, které vyplývá z přístupu režiséra, který nechává celý příběh vyprávět hlavní hrdinku. Úžasná je hudební stránka (Daydream Nation coby název je dle mého odvozen od slavné desky amerických Sonic Youth, jejichž skladba také zazní hned v úvodu snímku - a dle mého ne náhodou), stejně jako úroveň hereckých výkonů, celý film snad možná ztrácí jen trochu obrazově, což je nejspíš dopad omezeného rozpočtu, přesto to nemá na celkový dojem zásadní vliv. Pocit štěstí lze nalézt už jen v denním snění, levných drogách a snad ještě v... Kanadská krása. (29.05.2011)

První půlkou jsem byla okouzlená- jakoby tvůrci vybrali ty nejlepší motivy z "teen" filmů, dali to dohromady, přihodili partičku zajímavých herců, dobré hudby a to celé podali zajímavým originálním způsobem. Ale potom jakoby najednou došly dobré nápady- všechno se tak nějak zastavilo a nic se nedělo a ani ten roztomile romantický konec s hvězdičkami to moc nezachránil. Ale rozhodně myslím, že na tenhle film někdy dostanu chuť znovu- takže třeba pak všechno přehodnotím. Dnes za mě dávám 3,5 hvězdičky. ----"Incest- a game that a whole family can play."---- (24.08.2012)

Málo známy, ale o to kvalitnejší a zaujímavejší snímok zo školského prostredia. Odkazy na Americkú krásu, či Juno sú zrejmé, ale v porovnaní s nimi je film snáď ešte lepší. Sarkastická puberťáčka vládne filmu a Kat Dennings sa svojej role chopila veľmi dobre. Táto školáčka by vám musela liezť na nervy, keby sa tu neodhaľovala jej zraniteľnosť. Daydream nation je veľmi vkusným filmom, ale zároveň aj nemilosrdným a reálnym. (03.09.2016)

Odvážny film kanadskej produkcie. Chce zaujať, byť niečím výnimočným. Zabúda však na isté fakty, kt. ho činia priblblou telenovelou moderného sveta (napr, Gossip girl, Beverly Hills 90210- nová generácia). Spočiatku som videl veľmi pútavo rozprávaný príbeh strihovo iný-zaujímavý (aj keď trochu stupídny) , ktorý sa vytratil a divákovi zanechal iba popol z toho, čo by mohlo urobiť dojem. O tom, že niektoré postavy a scény sú nevierihodné (pán bláznivy učiteľ, feťácke scény) myslím nie je treba hovoriť. Cením si odvahu odvahu takto natočeného filmu, no ostávam len pri pokuse o dobre natočený film. Protekčné 3*. (28.07.2011)

Střídající se proudy dospívajícího pocitu úzkosti, cynického vtipu, hrůzné nervozity a nestoudné smyslnosti. Daydream Nation představuje Juno předělané Davidem Lynchem nebo zábavnější a zářivější verzi Donnie Darko. Kanadský scénárista a režisér Mike Goldbach je překvapivě vynalézavý a přichází s nekonvenčním vyprávěním o sarkastické a sexuálně předčasné sedmnáctce plné sebejistoty, která se přestěhuje do méně divnějšího městečka Twin Peaks. A to celé krásně doplňuje dobře zvolený rock-alternativní soundtrack, včetně bolestně melancholické cover písně Neila Younga - "Expecting to Fly", kterou nazpívala Emily Haines. (03.06.2011)