Režie:
Antoni KrauzeKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Michał LorencHrají:
Marta Honzatko, Michał Kowalski, Piotr Andruszkiewicz, Wiktoria Kraszewska, Zofia Smagacka, Marta Kalmus-Jankowska, Cezary Rybiński, Wojciech Pszoniak (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Jaká je cena za svobodu a důstojnost? Demonstrace proti komunistické zvůli a jejich krvavé potlačení v prosinci 1970 v Gdyni... Na film o událostech prosince roku 1970 v Trojměstí se čekalo v Polsku celých čtyřicet let. Vlna demonstrací a stávek se přelila nejen tzv. Trojměstím, které tvoří města Gdyně, Gdaňsk a Sopoty, ale i v přilehlých městech jako Elbląg a Štětín. Tehdy 12. prosince 1970 vláda rozhodla o skokovém zvýšení cen potravin a dalšího spotřebního zboží. Vzhledem k nepokojům, zhoršující se společenské náladě se vláda „připravila“ na odezvu dělníků na zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti. Vždyť jen v komplexu Gdaňských loděnic bylo zaměstnáno téměř 18 000 lidí. Následné nepokoje, demonstrace a stávky byly krvavě potlačeny polskou armádou, jednotkami ZOMO (Motorizované zálohy Ministerstva obrany) policií a složkami tajné policie. Tzv. Gdaňský prosinec 1970 začal 14. prosince, kdy dělníci Gdaňských loděnic nenastoupili do práce. K nim se postupně přidávali další závody a podniky. Tato vlna odporu byla krvavě potlačena střelbou do lidí, mlácením, mučením a samozřejmě zatýkáním mnoha stovek lidí. Příběh sledujeme očima zaměstnance loděnice Bruna Drywa a jeho rodiny... Film Antoni Krauze je emotivním dramatickým svědectvím o u nás všeobecně málo známých událostech, které předcházely založení polského odborového hnutí Solidarita v čele s jejím předákem Lechem Wałęsou. Díky tomuto filmu máme možnost objevit či připomenout tyto krvavé události, neboť odpor proti komunismu a jeho oběti jsou i naší historií. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
"Neplačte matky, nebylo to nutné ,nad loděnicí vlaje černá kokarda za chléb a svobodu a nové Polsko, Janek Wisniewski padl….“ Hodně drsné (a přitom velmi autenticky natočené) drama o demonstracím proti komunistické vládě a jejich krvavému potlačení v prosinci 1970 v Gdyni. Z některých záběrů mi vůbec nebylo dobře po těle a svírala se mi "kudla v kapse". A to nejen z toho policejního a armádního násilí, ale třeba i z toho, jaký způsobem (v nočních hodinách) probíhal pohřeb dotyčného otce od tří malých dětí. Tyhle záběry přitom silně kontrastují se záběry ze schůze režimních špiček, kde se soudruzi snaží sami sobě namluvit, že tuhle krizi nezpůsobil jimi naordinovaný velký nárůst cen potravin, ale že jde o kontrarevoluci. A že tedy ,,S KONTRAREVOLUCÍ SE NEVYJEDNÁVÁ. DO KONTRAREVOLUCE SE STŘÍLÍ....“ ()
Polská kinematografie mě nepřestává v posledních letech překvapovat. Ani ne tak Aněžka Hollandová, ta mě nebaví, ale zato filmy jako Ozvěny (Poklosie), Volyň nebo třeba tohle... to je mazec. Poláci se nebojí zobrazovat věci hodně naturalisticky a tak zatímco u nás máme třeba jako filmovou ozvěnu války Musíme si pomáhat, kde je to nakonec i přes všechny ty těžký věci vlastně v pohodě, u nich se vypichují oči a upalují děti v otepích slámy. No a jako vzpomínku na zlej a hloupej komunistickej režim máme Pelíšky a oni tohle, ()
Poľsko, 1970, pred Vianocami. Poznala som fakty o r. 1980, keď sme prvýkrát počuli meno Lech Wałęsa, ale o týchto nepokojoch sme sa v škole neučili. Pamätám si len rôzne vtipy na tému, prečo v Poľsku nevideli mäso. Ťažká minulosť, uvedomíte si, že sa diali ozajstné zverstvá na vlastných národoch socialistických krajín a väčšinou boli ututlané. Hlavne, aby sa o nich nehovorilo v Moskve a nezopakoval sa priateľský akt ochrany Československa, z augusta 1968. Deje sa to na rôznych miestach našej Zemegule - niekto mocný rozhodne, že správnym riešením je strieľať do vlastných radov. Pri takýchto záberoch zostáva divný vnútorný pocit, že diabol hľadá naše najslabšie miesta a teší sa. ()
Působivé drama jako řemen, pocitově to je tedy neskutečný nářez.. Prolínání příběhu mladé rodiny se třemi malými dětmi a událostmi z prosince 1970 v několika polských městech hutní atmosféru a celkově dodává snímku reálný pohled.. Dnes večer nemám žádné připomínky, tohle stojí za to vidět, i když z toho jedné vůbec nebylo a není dobře, zapomínat na komančská zvěrstva se prostě nesmí.. ()
Copak by asi na tenhle film řekli všichni ti (polo)anonymní hýkalové, kteří se houfně vyrojili na internetových fórech po Českých lvech a unisono (napojeni na stejný mozkový trust) označovali Hořící keř za pravicovou propagandu?! Dobře zrežírované, místy velmi působivé (noční pohřeb) a syrová balada Janek Wisniewski padl v závěrečných titulcích samozřejmě nesměla chybět. ()
Galerie (13)
Photo © Nordfilm
Zajímavosti (1)
- Během povstání a následných represí bylo zabito nejméně 39 osob. Nelidský zásah státní moci v období před Vánocemi hluboce otřásl s písničkářem Karlem Krylem, který složil písničku „Varhany v Oliwie“, kterou věnoval těmto událostem. (sator)
Reklama