Hvězda zvaná Pelyněk

Tenhle film je nejen historickou rekonstrukcí Rumburské vzpoury, ale vypovídá i o české povaze, jak o tom ve vlaku těsně před porážkou vzpoury hovoří František Noha (skvělý Rudolf Deyl ml.). Kdyby tak tušil, že jeho slova budou platná i takřka po stu letech... Samotná vzpoura vzešla od propuštěných zajatců, kteří v Rusku poznali sílu Velkého října a kteří snili o tom, že i naše osvobození z rakouských pout přinese novou společnost oproštěnou od sociální bídy a útlaku. Tenkrát se netočily fikce, ale vycházelo se z archivních zdrojů, takže lze věřit věrnosti vyprávění. Snad zpěvačka a prostitutka Tonka (Jiřina Bohdalová v jedné z životních rolí) byla vpuštěna do příběhu, ale zcela záměrně - aby ukázala nesmyslnost válečného tažení, když by bylo tak krásné radovat se z běžného života; aby ukázala, jak válka ničivě působí i u civilního obyvatelstva... Nádherný, i když smutný film, mistrně zpracovaný Martinem Fričem se spoustou výborných herců. (30.10.2014)

Doterajších 66 komentárov sa nevenuje veľmi tomu, čo film, okrem revolučno-rebelskej línie voči vojenským reguliam štátu ponúka. A to: vzdanie úcty a spopularizovanie mestských ľudových a proletárskych piesní. Jednou z nich sa film začína. Skupinka otrhaných a ošuntelých chlapíkov vo vlaku, vracajúcich sa z ruského vojnového zajateckého tábora si hlučne vyspevuje: "Šup-sem, šup-tam, s náma už to nevyhrajou". Naštvaní vojenskí hodnostári upätej c. a k. armády sú zo spevu a správania sa prepustených zajatcov pobúrení, znechutení a vytočení. Chcú rázne zatočiť so zabávajúcou sa partičkou. Spomenutý spievaný, nihilisticky mámvpičisistický odkaz mocným (s náma už to nevyhrajou, nám už je to fuk) blaží pri srdci. Čiže: s nimi, ako podriadenými pandrlákmi nech nepočítajú. Smelé zámery veliteľov si práve s tými, čo spoznali lesk a biedu boja, môžu akurát tak vytrieť riť. Pretože oni sa organizovaného šaškovania naďalej účastniť nemienia. Potom prichádza na scénu Bohdalka a dá pesničku o vnímaní talianskeho frontu najmä cez prizmu vnímania rozdielu medzi ohnivo-nebezpečnými talianskymi ženami a dobrosrdečnými ťuťmákovito roztomilými radodajkami českými. No a ďalšie tri, štyri piesne, pomedzi to aj nejaká trápnejšia národná. Rebeli proti moci nemajú triedne, či nebodaj boľševické uvedomenie, jednoducho chcú zdrhnúť domov. K rodine, milenke, žene, k práci. Po vyfasovaných kvéroch netúžia. Prostý apel na skončenie odvodu mužov do armády (najmä u malých národov),ako symbol nadutej zbytočnosti a budovania falošného vedomia, že zem, treba vojensky chrániť. No, netreba. Tak to je. Poznámka: Všetky výdavky na armádu do radostí života. Na prírodné amfiteátre, festivaly, tancovačky a diskotéky, spojené s počúvaním historicky odležaných piesní. Nech sa deti zabavia tým, čím sa bavili ich starí rodičia a prastarí rodičia. (06.05.2021)

V českém povědomí je (kupodivu navzdory pomníčkům padlých, které jsou pomalu v každé vísce) ta I. válka zkreslená Švejkem, tedy spíše populárním barevným Steklého dvoudílným filmem a idylickými Ladovými ilustracemi než Haškovým románem, který válku vykresluje dost krutě. V tomto filmu je však snaha vykreslit válku opravdu apokalypticky, jak avizuje název. Moc se to sice nepovedlo, ale snaha by se měla cenit. Paní Bohdalovou moc nemusím, ale tady se do role lehčí šantánové zpěvačky opravdu hodila, lepší už byla jen v Uchu. (07.03.2010)

Jakékoliv filmy, které se odehrávají v době první světové války a mají patřičnou výpravu si vždy najdou cestu k mému zalíbení se do nich. Obvzláště to platí o českých filmech. Dramatický příběh odehrávající se v poslední rok války k nim patří. Film vypráví o jedné vzpouře českých vojáků, která se nakonec nesetkala s úspěchem. (06.03.2008)

Velkolepý film s hvězdným hereckým obsazením. Strhující popravčí finále, při němž běhá mráz po zádech i dnes. A úplný závěr, kdy za zvuku kapely vojáci napochodují do připravených dobytčáků, které je odváží na italskou frontu, zatímco hejtman a další šarže jim s úsměvem salutují, vystihuje absolutní bezmocnost obyčejného člověka v soukolí dějin téměř démonicky. Kruh se uzavřel... (05.01.2010)