Dva nula

Film krásně ukazuje, že fotbal je sport s největší koncentrací buranů mezi fanoušky. S výjimkou dvou intelektuálů ve VIP lóži, kteří na zápas přišli zřejmě omylem, jsou totiž v tomto filmu burani úplně všichni (včetně šestiletých dětí nebo Čapouna a dalších hostů v TV studiu). I když je zde spousta krásného absurdního humoru a kouzel nechtěného, délka filmu je asi 2x delší, než by bylo vhodné (dokonce delší než fotbalový zápas!) a obsahuje i takové chuťovky jako tříminutový záběr na letenské stromy nebo tříminutový záběr na rohový praporek. (04.07.2012)

Fotbal se už nějakou dobu nehraje a možná i proto jsem si teď pustil tohle dílko, které jsem chtěl vidět už dlouhou dobu. Docela jsem se těšil, na konci jsem měl ale rozpačité pocity. Některé momenty jsou skvělé (možná i nechtěně), například výměny názorů komentátorů mimo záběr. Vůbec všechny zachycené dialogy jsou pozoruhodné a vcelku dobře zobrazují různé typy fanoušků na fotbale. Fotbal (a hokej) jsou u nás zkrátka jedny z mála věcí, které dokáží vyvolat hromadné emoce a vášně. Kde jinde najednou se bude pravidelně tisíce lidí intenzivně radovat či vztekat? Mě to baví pozorovat. A co se nepovedlo? Občas byl problém se zvukem a porozuměním, i když chápu, že je to v podobných podmínkách složité. Chápu také, že nešlo o fotbal, ale aspoň pár záběrů pro dokreslení atmosféry tam autoři hodit mohli. No a největší výtka? Zbytečně natahované některé záběry. Mě nezajímá, jak na góly reaguje rohový praporek a stromy kolem stadionu a nepotřebuji to několik minut sledovat. (15.05.2020)

Prazvláštní experiment, který zůstal v půli cesty. Je nesmírně zajímavé pokusit se o jakousi sondu do duše fotbalového fanouška a pozorovat, jak se mění při samotném zápasu. Jenomže to by na to asi tvůrci museli jít trošku jinak. Vzhledem k tomu, že přiznávají, že všichni aktéři o natáčení věděli, vyvstává otázka, do jaké míry se tedy tlumili nebo naopak předváděli. To už nezjistí nikdo z nás. Abrahám se bohužel rozhodl ke dlouhým statickým záběrům a tím si trošku podřezal větev. Sledovat několikrát dokola dvouminutovku, kdy padnou dva góly, je sice super nápad, ale je toho hrozně moc. Ve filmu je to snad dobrou čtvrthodinu a opravdu už to chvílemi nudí. Stejně tak jako podobně dlouhé záběry na topoly před stadionem a rohový praporek, tohle už bylo trošku navíc. Na tvůrcích je vidět, že mají velký talent a odvahu a některé záběry jsou kompozičně i výtvarně řešeny výborně, bohužel selhávají v dramaturgii, která není úplně ujasněná a působí hodně natahovaně. O žánru se dá taky spekulovat, protože o čistý dokument podle mě nejde. Nicméně oceňuji nápad, invenci a pokus. Škoda, že je to tak dlouhé a v podstatě neucelené. Jde jen o sled epizod, které nic nepropojuje a jsou odděleny příliš ostrými střihy. Opravdu škoda. 50% (10.10.2012)

Príliš som nerozumel huhňavým hlasom a ani tomu, o čom sa vedie reč. Nebolo to ani podstatné. Podstatou filmu bolo obsiahnuť nezaujatým pozorovaním oka kamery základné typy fanúšikov a obslužného personálu na zábavnom podujatí. Tentoraz šlo o akúsi športovú šou s loptou. Na základe videného je zrejmé, že rovnaký film by sa modelovo dal použiť na ktorúkoľvek oblasť masovej zábavy založenú na súperení dvoch alebo viacerých subjektov. Fanúšikovia svojich Vyvolených z oboch strán, seriózni postarší ctitelia, stávkari, deti fanúšikov, napodobňujúce držanie palcov, všetkého schopné fanynky, diváci s odstupom (zahraniční aj intelektuálsky povznesení) a pomocný personál sugerujúc si dokonalú znalosť celého systému šoubiznisu zvnútra. Ako vše-platná sociologická sonda fajn. Až na dve výhrady: nie je nutné dve hodiny pozerať na niečo všeobecne známe či živo predstaviteľné. Druhá výhrada smeruje k záberom vracajúcim sa k tým istým ľuďom. S každým ďalším návratom rástla divácka otupenosť. Potenciál zobrazených osôb sa totiž vyčerpal už v prvom kole. 52% (17.06.2014)

Jednou z odposlouchávaných osob byl též Ondřej Vetchý, ale ve snaze být zajímavý se neustále snažil trousit hlášky, takže se do finálního sestřihu nedostal (v traileru byl). To vypovídá o tom celém, je to zkrátka nahrané. Nejméně uměle působí vhled do zákulisí studia Čé Té, kde to Horníkovými slovy jistí Čápa. Nakolik jde o reprezentativní průřez si za sebe odhadnout nedovolím (na fotbal nechodím), ale protože můj kolega v práci je bratrancem jednoho z dvojice tvůrců, tak dám na něj a budu to považovat za reprezentativní sbírku individualit. Nicméně slávistický vůdce povzbuzování stejně jako sparťanský chlápek od mikrofonu jsou prý v civilu docela normální lidi. Každopádně radši zůstanu v publiku Sparty hokejové :) Tak jak to brát? Jako zajímavý nápad, u kterého jsem se pobavil, kterému však škodí zejména sekvence s oběma Kweukeho góly, která se opakuje asi šestkrát z různých úhlů. Za nápad tři. (08.07.2014)