Policajt nebo rošťák

Věci, z kterých jsem byl jako kluk zmatený a rozpačitý (míchání komedie s – na tu dobu – brutální hard boiled detektivkou, pochybná morálka hlavního hrdiny, ne zrovna přehledná zápletka, nekonvenční formální finty v obraze), se teď s odstupem času ukázaly být důvodem, proč Policajt nebo rošťák ani po mnoha letech nepřestává být zajímavý. Plus samozřejmě nezničitelné konstanty: Belmondovo charisma, Caterham Super 7 a trumpeta Cheta Bakera. (13.06.2018)

J. P. Belmondo jako divizní komisař Stanislaw Borowitz zvaný inkvizitor, kultovní hrdina mého dětství (ten film jsem viděl snad 30 krát), s pohyby homosexuálního tanečníka a s metodami gangsterského vymahače výpalného, s lehkostí sobě vlastní a s vtipnými hláškami protančí dějem tohoto výborného krimi s takovou elegancí, že se Křupan, Achil a Kamil nestačí divit. (21.06.2007)

Určitě jsem tuhle klasiku s Belmondem viděl již jako malý capart (dost scén se mi druhém zhlédnutí vybavilo), ale připomenutí po letech rozhodně bodlo, to ne že ne. Policajt nebo rošťák patří zajisté k tomu kvalitnějšímu z repertoáru J-PB, nabídne překvapivě zajímavou zápletku, která zejména stojí na umění tohoto legendárního francouzského herce, který se snad pro situační komedii narodil. Potrhání bránice se dostaví, s tím počítejte, to podání těch vtipů i po letech nemá absolutně žádnou chybičku. Ten mimořádný drajv tomu samozřejmě přidává český dabing, podle mě samotný film povyšuje na vyšší úroveň.........i já coby člen mladší generace se zabavím tímto 40! let starým snímkem, a to je už co říct. Jak jsem již zmiňoval, tak zápletka na poměry promyšlená, na druhou stranu se sem tam dostaví menší vady na kráse ve scénáři, ale to se filmu dá jednoduše odpustit. Za mě naprosto zasloužených 78 % (10.02.2020)

Rey a Massard. Nebezpečnejší je Rey, a taky hloupější............... má smúlu, ruplo to............ Missar, prosim, pan Theodor Missar, no prosim. Ale proč mu říkají Křupan?..........Jedem, ty troubo......... Komisař Massard se vrací mezi hodné ovečky, a zvoneček na krku mu pěkně vyzvání .................. Přišel jsem kvuli noci z dvanáctýho na třináctýho............... Takže dnes večer, v osm hodin, Eskiná, stul pro dva ............100% (19.05.2011)

Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. (08.04.2008)