Fair Play

Budeme bojovat čestně a odhodlaně. "Vítr jim sviští kolem uší .. za chvíli určitě vypustí duši .. poslední záchrana však zbývá .. žihadlo anabolik se do svalu vrývá." .. Mně včeličku nedali a tak (po 100 minutách, které se neplánovaně protáhly na tři hodiny) vypadám, jak vypadám … jako vysušená treska, zavřená přes noc v sauně. (15.07.2015)

Psáno na webové stránky SOŠ a VOŠ, Nový Bydžov: Ve čtvrtek 19. března promítalo naše novobydžovské kino nový český film s názvem Fair Play, zabývající se problematikou života sportovců za dob minulého režimu. Propagační materiály (plakát, trailery, TV spoty apod.), ale hlavně obsah samotného filmu udělaly dojem i na žáky sportovního managementu naší školy. Alespoň biografickou formou se tak studenti vžili do role sportovců v době, kdy slovo "svoboda" mělo hodně zavádějící význam. Tento depresivní snímek poukazoval na tehdejší politický nátlak, který byl znát všude, kam československé oko dohlédlo. Komunistický režim chtěl mít moc nade vším a ve všem a sport bohužel nebyl výjimkou. "Nebudu reprezentovat tenhle systém," pronesla hlavní hrdinka filmu, která si prošla tvrdou cestou plnou životních překážek a silného sportovního drilu za podpory anabolických steroidů (dopingu), které jí předepsali "ti shora". Z filmu se dala též rozluštit jakási satira vůči naší světové rekordmance Jarmile Kratochvílové, která sice tvrdí, že dopingu se nedotkla ani přes rudý šátek, ale třeba o užívání dopingu ani nemusela vědět, což bylo ve filmu dost jasně řečeno. Fair Play nekončí žádným happyendem, ba naopak. Vše končí rádiovým přenosem Svobodné Evropy, vyjadřující bojkot letních olympijských her v Los Angeles roku 1984 kvůli "nedostatečnému zajištění bezpečnosti a nerespektování důstojnosti sportovců a také kvůli nesouladnému tažení americké politiky." Byl to určitě zajímavý a hlavně poučný zážitek pro naše žáky sportovního managementu, kteří si udělali po všech stránkách názor na sport za komunistického režimu. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (21.03.2014)

(3x) Velmi slušný pokus o velký domácí sportovní film, výborné herecké výkony, vhodně zvolené téma. Leč jedna drobnost kazí ryze realistické vyznění celého projektu - hlavní postavy děje se pohybují ve zručně zrekonstruovaném retru začátku 80. let, ale jako by mimo nich nikdo jiný v té době neexistoval. Samozřejmě nejen na sportovní výkony Bárdos a Josefíkové je radost pohledět a o tom to celé je. A Aňa Geislerová se královsky přehrála do rolí matek už před několik lety a stále jí nedochází dech a nachází v sobě stále nové a nové polohy herectví. Za což jí patří opětovný dík. #prazskefilmoveleto #kinobus (11.07.2014)

Miro Žbirka to ví, život prostě nehrá fér a je otázka, jak se s tím vypořádat. Hrdinové snímku Andrey Sedláčkové tápou a hledají cesty ven stejně jako každý z nás...systém z venku ovlivňuje jejich osudy víc, než by si přály a problémy se kupí. Snad díky schopné dramaturgii, přirozenému vyprávění, snad díky blízkosti prostředí českému diváku, je velmi jednoduché se postavami ztotožnit, porozumět jejich pohnutkám i nečernobílosti situace, vklouznout do děje, řešit s nimi náročné situace, držet jim palce a pobrečet si nad marností určitých systémů... (12.07.2014)

Rob Roy to vystihol úplne presne. Film v médiách prezentovaný ako niečo nové a iné na téma komunizmus, a ono je to pritom úplne to isté, akurát sa tam trochu behá. Atmosféra tak depresívna, akoby za bolševikov neexistovala medzi ľuďmi jediná - čo i len sebemenšia radosť zo života. To ich teda rozhodne neobhajujem, ale všetkého zas s mierou. Ani jedna scéna na odľahčenie, ani jeden úsmev, len všadeprítomná paranoja a utrpenie. Hořící keř robil to isté, Sedláčkovej filmu však chýbajú jeho herecké výkony a hlavne výborný scenár, navyše hlavná predstaviteľka by mala vedieť viac, ako len uveriteľne plakať, pričom ani to jej úplne nejde. 3 hviezdy, 65% za záverečných desať minút. A že to nie je tak násilne ambiciózny nepodarok ako Ve stínu, je bohužiaľ chabá útecha (26.08.2014)