Ruka

Mám rád animované filmy pro dospělé a toto jeden s těch nejlepších. Dokonale ztvárněný život umělce v totalitě pomocí loutek. Jiří Trnka ho vytvořil těsně před svou smrtí a soudruzi z animovaného filmu, kritici a filmoví teoretici byli v rozpacích. Před rokem 1989 ve filmové literatuře se u filmu „Ruka“píše jen jedna věta asi tohoto znění: „Ve svém posledním filmu Ruka se Trnka inspiroval komedií Francouze L.E. Durantyho, loutkáře z 19. století, o příběhu sochaře a všemocné ruky, nutící jej k vytváření jejích portrétů.“ - Směšné a smutné zároveň. Nemohli napsat nic podrobnějšího, protože ta alegorie proti režimu je tak zjevná, že kdyby napsali o čem to je, zamáčkla by je velká rudá ruka. (23.02.2023)

Svým způsobem mi to trochu připomínalo 1984. Ruka je zdařilým animovaným a loutkovým krátkometrážním filmem, kterému nelze upřít napjatá atmosféra a bezradnost hlavní postavy, která je rukou pronásledován a musí dělat to, co si ona přeje a odmítnutí není odpověď. Když z donucení ústřední hrdina vytvoří, co je po něm chtěno, dostává ocenění, ale zůstává zavřen ve zlaté kleci. Příjemným zpracováním nám Trnka ukazuje obraz kterékoliv totality. (25.03.2015)

Ruka je nejsmělejším Trnkovým počinem (klima doby se na chvíli uvolnilo) a pokud jsem Sen noci svatojánské označil jako jeho opus magnum, potom musím sdělit, že Ruka je jeho opus dei. Jiří Trnka vložil do svého posledního loutkového filmu nejen nápad a výtvarný výraz, ale také svou duši a mysl, životní a umělecký postoj, celou svou bytost a podstatu. Václav Trojan ke zdaru díla přispěl hudebním doprovodem, dvojice Miloš Alster a Emil Poledník dodaným zvukem a mim Ladislav Fialka rukou. Ruka je alegorií, mrazivě obnažující politické a společenské příznaky doby místa, je jedinečnou abstrakcí jeho prožitků. Ruka necílí pouze na totalitní státní zřízení, lze ji parafrázovat proti jakémukoliv politickému útisku a zneužití moci (i to posmrtné), proti nesvobodě umělecké i životní, je možné ji směrovat také na komercialismus a jeho následky na umění. Ruka je o touze po svobodě, té umělecké i té životní. Ach, Trnka, plzeňský rodák Jiří Trnka, jeho loutky, poezie, jeho umění! (10.07.2021)

Někdy i film bez jediného slova může mluvit tak, že vás mrazí. Jiří Trnka mistrně ztvárnil strach a bezmoc z totality a to jen za pomoci malé smutné loutky, která se za každou cenu snaží chránit svojí kytičku a Ruky, které se nedá nijak postavit ani uniknout. Symboly překypující a hlavně velmi chytré dílo. (01.09.2012)

Jiří Trnka k svojim filmom písal scenáre, bol hlavným výtvarníkom a režisérom. Bábky najprv vymyslel, potom z moduritu, latexu či iných materiálov vymodeloval, obliekol do kostýmov, ktoré sám navrhoval, a napokon im tajomným filmovým rituálom vdýchol život – dotyk im ukázal ako prirodzene držať telo, otáčať hlavu, zdvihnúť ruku, kráčať, zastaviť, či len tak stáť, ležať, objímať sa; svetlo ponúklo priestor i hĺbku ich citom; kamera im dala tvár a reč; strih ich votkal do nášho času; a hudba Václava Trojana im požehnala. V roku 1965 napísal a natočil vtedy už ťažko chorý Jiří Trnka svoj posledný film Ruka. Vo filme tentoraz nie sú veľké davové scény ani veľkolepé prírodné panorámy, len komorné zábery jednej bábky a jednej ruky. Celý sa odohráva v malej hrnčiarskej izbietke. Žije v nej zručný Hrnčiarik, má tam posteľ, skriňu, stoličku so stolčekom a hrnčiarsky kruh. A kvietok. Preto hnetie hlinu iba na črepníky. A robí ich dobre. Baví ho to. Jeho talent si raz všimne plazivá mocná Ruka, ktorá ho požiada, aby jej postavil sochu... ...Jiří Trnka zomrel v Prahe 30. decembra 1969 ako 57-ročný. Bol pochovaný so všetkými poctami ako jeden z najvýznamnejších umelcov minulého storočia. Pár týždňov po jeho pohrebe bol jeho film Ruka zakázaný a nesmel sa vysielať nasledujúcich 20 rokov. viac tu - http://blog.tyzden.sk/vladimir-leksa/2012/03/16/jiri-trnka-rozpravkar-ktory-daroval-dusu-babkam/ (18.03.2012)