Blade Runner 2049

Villeneuva fakt muzu (Arrival loni nejvic znicujici bomba), Blade Runner nebyl laska na prvni pohled, ale respektuju a rozhodne zustal v hlave. O to vic mrzi, ze to tady proste neni. Hezka, ale uz fakt onanisticky okrasna Deakinsova kamera, nekonzistentni atmosfera, Gosling ala Drive po tristapadesatyosmy v pribehu, ktery ceri temata, ktera jsme videli i v blatotlackach jako Terminator Salvation nebo Ja, legenda, a strasne moc se neuspesne snazi dolovat emoce. Nejblbejsi je, ze to roubujou na jednicku hrozive na silu a ackoli je Ford skvelej, vlastne je tam uplne k nicemu. Linie s revoluci naivni jak neco od Blomkampa, stejne jako studiova snaha Sony delat worldbuilding potencialni francizy. Plus logickej fail s unosem na konci predposledniho aktu v casinu nechapu doted. Chjo, chjo. (btw. skore usnuti v prvnich 30 minutach hned 3x, v tomhle ta serie drzi konzistenci skvele) (05.10.2017)

Ne, bohužel. Nepředpokládal jsem, že by se tento film přiblížil atmosféře původního díla od Ridleyho Scotta, ale trošku jsem doufal, že si aspoň vytvoří nějakou svou vlastní identitu. Ale to také ne. Blade Runner 2049 mi spíš celou dobu připomínal snímek Brazil (1985), ať už zpracováním nebo právě onou atmosférou a ani slavný Harrison Ford, ho nedokázal vytáhnout výš, než na lehký nadprůměr. Vizuálně je to zmáknuté (i když BR z roku 1982 je i tady lepší), ale nemá to duši. Denis Villeneuve zatím není (a možná ani nikdy nebude) režisérem kvalit Ridleyho Scotta, to je prostě fakt - a tuto látku ničím novým neobohatil. Já už teď vím, že příště radši sáhnu po klasické verzi, která patří dodnes k tomu nejlepšímu nejen v rámci žánru, ale i filmu obecně. Resumé - 2049 je jako nealkoholické pivo. Dá se to přežít, ale nezůstane ve vás dobrý pocit. (23.01.2018)

Film roku? Nejspíš ne. Výborný výsledek? Určitě. Villeneuve dokázal, že je pro tuhle látku asi ideálním režisérem; s úctou vycházel ze Scottovy klasiky, zároveň si do ní protlačil svůj vlastní styl. Ne všichni to musejí brát nutně pozitivně, ale v důsledku má nový Blade Runner komornější atmosféru, kulisy nejsou tak živé a tempo je ještě pomalejší než u jedničky, ovšem kyberpunkový duch zůstal. Villeneuvova pečlivost je též patrná, a tak předkládá vypiplaný příběh, jenž se dlouho předlouho rozjíždí, na konci však do sebe hezky zapadne. Možná by to mohlo být katarznější a akčnější, ale přepálenou okázalost zrovna od Villeneuva čekat nemůžeme. Zimmerova dunivá hudba plní funkci a Deakins maluje obrazy, jaké jsme letos snad ještě neviděli. Gosling nemá charisma jako kdysi Ford (což je vidět ve chvílích, kdy jsou spolu), ale i tuhle hlavní roli utáhne. Ovšem všechno, co popisuji, pouze slouží k podnícení myšlenek o hranicích lidství. Co je a co není člověk? A kdo to může rozhodnout? Filosofie jedničky je na hranici mainstreamu posouvána dál a v tomhle ohledu si tým tvůrců zaslouží pochvalu. (27.12.2017)

Film roku? Nene, to je film několika desetiletí. Pokračování legendy, která navždy změnila kinematografii, potažmo minimálně subžánr retro sci-fi/cyberpunku. A Denis Villeneuve jede přesně ve šlépějích osmdesátkového Ridleyho Scotta a opatrně přešlapuje po všech sférách původního Blade Runnera. Ať už jde o kouřové zobrazení futuristického L.A. nebo fantastickou původní hudbu řeckého génia Vangelise. Co se týče stopáže, tam to tvůrci možná maličko přestřelili a film si užijou hlavně fajnšmekři, kteří si přímo libují v setsakra pomalém tempu bez nějaké větší gradace a tím pádem i satisfakce. Ano, je fajn, že onen nosný příběh, který se tak pilně schovával pod pokličkou, je vyprávěn s dostatkem času a v těch správných chvílích Villeneuve za neodmyslitelné účasti jako vždy fantastické kamery Rogera Deakinse a průbojně řvoucího hudebního motivu nehorázně přitlačí na pilu a když už dojde na akci, je to téměř euforie. Jenže díky tomu se snímek stává takřka nepřístupným méně houževnatým masám, jež očekávají podobnou mlátičku jako sestřenice Ghost in the Shell. Ovšem jestli se i tak dostaví úspěch v pokladnách amerických kin (přecejen ty americké recenze jsou naprosto bezprecedentní), budu mít velkou radost. A Gosling je moc fajn. Má to sice těžké, ale jelikož se nový Harrison Ford ještě nenarodil, je to více než důstojná volba. PS : nezapomeňte kouknout na prology (první a druhý) (05.10.2017)

Řídím se zásadou: neměj vysoká očekávání a tu a tam budeš příjemně překvapen. Nový Blade Runner pro mě nepředstavuje zklamání, jakkoliv kritických výhrad bych mohl vyslovit více. Celkově ale jde vedle Nolanova Dunkerku o můj letošní největší zážitek z návštěvy kinosálu. Je to více než důstojné navázání na Scottův snímek, resp. jeho upravenou verzi z roku 1992. Navázání nejenom dějové, ale i atmosférou a stylem. Jen jsou všichni o 30 let starší a nikomu to evidentně neprospělo. Deckhart zestárl, ekologická krize se prohloubila, sociální rozdíly jsou extrémnější, strachu a napětí všude přibylo. Replikantů je víc a představují větší výzvu než kdykoliv dřív. Blade Runner 2049 zobrazuje svět, který sice dosud neexplodoval, šňůra už ale hoří a plamínek se neúprosně přibližuje k náloži trhavin. Denis Villeneuve skládá působivé depresivní obrazy světa, kde lidstvo nezvládá samo sebe, natož soužití s umělou inteligencí. Síla jeho filmu tkví v režii a vizuálu, se scénářem je to o poznání horší. Podobná výtka se ale dá vztáhnout i na Scottův snímek, který je silnější v budování atmosféry a nastolování etických otázek než v hodnověrnosti konstrukce zobrazovaného světa. Blade Runnerovi 2049 můžete vyčítat leccos, od nevýrazného ženského záporáka, který se určitě nevyrovná replikantovi Battovi z jedničky, po podivnou postavu šéfa nejmocnější korporace Niandera Wallaceho, který připomíná spíš vůdčí postavu náboženské sekty, jehož vzhled má patrně odkazovat někam k biblickým motivům Boha stvořitele. Mezi současnými blockbustery ale vyčnívá jako Petřínská rozhledna nad Prahou. Pokud mu například uživatel Matty vyčítá přílišnou čitelnost, doslovnost a generičnost, v zásadě souhlasím, ale moje zlomyslnost si neodpustí v takovém případě nahlédnout do hodnocení Promethea, který je pokud jde o výše uvedené o několik tříd horší, navíc má mizerný střih, selhávají v něm nejzákladnější vypravěčské postupy a používá tu nejlacinější symboliku. Kupodivu zjišťuji, že tam, kde Matty odbyl Blade Runnera třemi hvězdičkami, dostal Prometheus čtyři a 75 %. S hejtováním bych byl proto opatrný a některá zklamání bych přisuzoval spíš nerealistickým očekáváním a v neposlední řadě i tomu, že se Blade Runner zpronevěřuje komerční líbivosti. Pomalý tříhodinový biják budovaný na dlouhých záběrech prostě nesedne každému. Pokud vábení nového Blade Runnera neodoláte, výrazně doporučuji vidět ho na velkém plátně, na malé obrazovce totiž hodně ztrácí na své obrazové působivosti. Gosling v hlavní roli může sice někoho znechucovat omezeným herním rejstříkem, ale nezapomeňme, že hraje androida, a tak mu to snad můžeme odpustit. Já si Blade Runnera 2049 užil - ne jako mistrovské umělecké dílo, které by mělo být nějakou zásadní výpovědí o našich technologických možnostech a strachu z blízké budoucnosti, ale jako velkolepý trikový blockbuster, který není tak třeskutě blbý jako převážná většina těch ostatních. Celkový dojem: 90 %. (09.10.2017)