Režie:
David FincherScénář:
Gillian FlynnKamera:
Jeff CronenwethHrají:
Ben Affleck, Rosamund Pike, Neil Patrick Harris, Tyler Perry, Carrie Coon, Kim Dickens, Patrick Fugit, David Clennon, Lisa Banes, Missi Pyle (více)VOD (6)
Obsahy(1)
Amy se ztratila v den pátého výročí svatby s Nickem. Vše naznačuje, že nezmizela dobrovolně. Zoufalý manžel organizuje rozsáhlé pátrací akce a snaží se dělat vše možné pro to, aby se jeho žena našla. Pokud možno živá. Paralelně s tím probíhá policejní vyšetřování, které kromě Amy hledá i člověka, jenž má její zmizení na svědomí. Všechny stopy, nalezené důkazy a svědectví Amyiných blízkých ale ukazují právě na Nicka. Kdo to vlastně je? Trpící oběť zločinu, nebo cynická zrůda, která vodí policii i veřejnost za nos, aby ze sebe sňala podezření? Kdo má pravdu? Jak ji poznat? A co se vlastně stalo s Amy? Na znepokojivé otázky se vrší další a odpovědi zoufale chybějí. Trpí tím především Nick, který se z miláčka médií proměnil ve veřejného nepřítele číslo jedna. Dobře ví, že když se Amy nebo strůjce jejího únosu nenajdou, ponese si cejch až do konce života, který možná stráví za mřížemi. Pokud ovšem nemá Amy skutečně na svědomí. (CinemArt)
(více)Videa (3)
Recenze (2 177)
Komentář obsahuje spoilery... Puntičkářsky zrežírovaná hříčka kombinující thriller, sociální kritiku a "studii" rozpadu (manželského) vztahu je pro mě snad prvním filmem Davida Finchera, se kterým jsem se úplně nepotkal. Fincher od samého začátku naprosto přesně ví, co, kdy a jakým způsobem chce ukázat, bravurně proplétá záběry ze současnosti s flashbacky, relativizuje divákův pohled na situaci skrze střídání vypravěčů. Herci jsou skvěle vybraní a vedení, ukázka toho, jak jsou média schopná překroutit nebo ještě lépe řečeno samostatně vytvářet "realitu", funguje velmi dobře, práce s kamerou, přesně dávkovanou hudbou, to vše ukazuje na Fincherovu vyzrálost a lze si ji užívat. Ale celkově na mě "Gone Girl" působila s postupem času čím dál tím víc studeně, jako kdybych místo emotivního příběhu dvou lidí sledoval sice precizně vystavěné, ale až laboratorně čisté a neživé představení. Ještě větší problém bohužel představuje scénář, který sice konceptuálně hraje s divákem zajímavou hru, ale v otázce logiky pokulhává. A po návratu Amy vyloženě padá na ústa. Nickovo absolutní popření toho, co se snažil dobrou polovinu filmu o Amy dokázat a jeho kompletní přijmutí svěřené role, vykazuje takovou míru manipulace, na kterou by byť trochu vidlácký, ale jinak zcela racionální muž (navíc s takto hořce prožitými zkušenostmi), prostě nemohl kývnout. Prvotní odvolávání se na případné zničení Nickovy pověsti prostřednictvím médií, pokud zrovna teď Amy opustí, nemůžu označit za nic jiného než hloupou berličku. Žili byste se ženou, která v minulosti skoro zničila dva muže, vás chtěla dostat do cely smrti, jednoho chudáka zmanipulovala a úkladně zavraždila, a to jen proto, aby o vás v televizi neříkali, že jste svině? Nechtějte po mně, abych přistoupil na tuhle z prstu vycucanou konstrukci! Ale nejde jen o Nicka, "Gone Girl" je určitě prvním hollywoodským filmem, v němž chytrá a poctivá policistka ví, že původně hledaná oběť je ve skutečnosti psychopatická mrcha, ale po oficiálním uzavření případu jen usrkne kávu a prohlásí, že končí taky. Bohužel, i potenciální obhajobu ve smyslu "je to přece satira na médii řízený svět, hyperbolizace manželských konfliktů, přemrštěný důkaz, že chlapi kvůli sexu i umřou, ty sis nevšimnul těch několika černohumorných vtípků?" musím smést ze stolu, závěr filmu prostě a jednoduše v kontextu předchozích 120 minut nefunguje. Je tedy pro mě poměrně těžké "Gone Girl" hodnotit - z filmařského hlediska se jedná o velmi kvalitní a vlastně zábavnou podívanou, bohužel Fincher nedokázal najít odvahu pro radikálnější úpravu nehodnověrného scénáře. Ve výsledku jsme někde v polovině. Přesto musím ještě smeknout před Rosamund Pike, která dokázala naprosto zásadní postavu Amy ukočírovat bez toho, aby sklouzla vyloženě do karikatury (ačkoliv v pár scénách balancuje na hraně) a způsobila, že snad poprvé jsem měl ze ženy při sledování filmu i po jeho skončení velice nepříjemné pocity hraničící se strachem. Tyhle blondýnky... ()
„What are you thinking? What are you feeling? What have we done to each other? What will we do?“ Fincherův Bitter Moon, co v druhém plánu ukazuje, že veřejné mínění je jako fotbalový rozhodčí z české ligy. Lze poměrně snadno ovlivnit a kdo ho má na své straně, vyhrává.. Nalevo narativní prvotřídnost, dokonalý smysl pro detail, Reznorova znepokojivá hudba ženoucí vše dopředu silou osmiveslice ze Social Network či na autora nezvykle vysoký stupeň zábavnosti, napravo několik logických děr (nevěřím, že z důvodu puncu pokleslosti) a emoční chlad o povrchové teplotě prsou inuitské stařeny. Ano, řemeslná preciznost je krásná věc, ale nač stahovat kalhoty, když esenciální Fincher (Seven, Zodiac) je ještě daleko.. Věřím, že když se Ben Affleck připravuje na role, čouhá mu z hromady gumových medvídků jen hlava.. ()
Na Finchera slabší kousek. Ano, byla to dobrá kriminálka, dokud to nedopadlo tak, jak to dopadlo. Už jsem v komentářích zahlédla, že kvůli finále dal někdo odpad! a vůbec se tomu nedivím. Upřít originalitu námětu nelze, ale mně to zkrátka nesedělo a v závěrečných minutách jsem si musela klepat na čelo. Zkrátka výborně rozehraná kriminálka s neukočírovaným koncem, který - co si budeme povídat - zkurvili. Co taky vůbec nedává smysl je příběh Amy, který po návratu vyprávěla světu. Kamerové záznamy z domu u jezera tam přece byly jen za tři dny, ne celý měsíc. Stačí se trochu zamyslet a člověk objeví spoustu logických mezer. O to víc mě překvapuje, že je film opěvovaný i velkými rádoby kritiky (čti hnidopichy). Za mě menší zklamání. ()
Komentář se spoilery. Pětiaktová hra o manželství a podmanivém vypravěčství. Film nejenže zachovává „he said/she said“ strukturu knihy, ale navíc vyprávění různých verzí téhož příběhu slovem i obrazem tematizuje. Z vypravěčského hlediska je Zmizelá pozoruhodná jak komunikací filmu s divákem, tak jednotlivých vyprávěcích segmentů mezi sebou. Vzniká dojem, že informace z Amyina deníku reagují, na to co zažívá Nick, a opačně. Deníkové flashbacky spouští přítomné dění (nalezení artefaktů Úžasné Amy) a návraty do současnosti jsou řešeny plynulými grafickými přechody (polibek – výtěr z úst), díky čemuž se záběry organicky doplňují. Amy jako spolutvůrkyně Nickova příběhu je tak zdánlivě přítomná i ve scénách, v nichž se fyzicky nevyskytuje (v knize je tohoto dojmu dosaženo Nickovým pocitem, že mu Amy nahlíží přes rameno a komentuje text románu, který píše). Díky „kooperaci“ informací z minulosti a z přítomnosti mohou obě dějové linie sloužit ke zprostředkovávání důkazu podporujících gradaci detektivního vyšetřování (s kterým tady Flynnová zbytečně neotálí a lépe než v knize jej využívá k sevření vyprávění). Na vyšší úrovni pak podobná komunikace probíhá mezi první a druhou částí filmu. Ve druhé jsou variovány scény z první, akorát s jiným rozvržením rolí kořisti a predátora (podezření, že se někdo pohybuje před domem má nejprve Nick, poté Amy) a jinými motivacemi jednání (cíl „najít Amy“ zůstává, ale až do finálního aktu neběží o život její, nýbrž Nickův). ___ Stejně jako kompozice některých záběrů, které jsou děsivé tím, jak nelidsky dokonale jsou vycentrované, také podobnost celých scén potvrzuje Fincherovu posedlost symetrií. Přesto nepovažuji morální relativismus knihy ani filmu za tak vyladěný, jak by si tvůrci přáli. Proti sadomasochistické sociopatce a vražedkyni stojí docela obyčejný chlapík, který „jen“ lže, chová se hnusně ke svému otci a byl nevěrný své manželce. ___ Podezřívám Finchera, že negativní vykreslení ženské hrdinky bylo důvodem, proč ho kniha oslovila. Podvedené ženy nicméně mohou cítit jistou satisfakci z toho, že Amy k symbolickému vykastrování svého manžela (na které jsme připraveni Goiným tričkem s nápisem „Protect Your Nuts“ v úvodní scéně) používá výlučně ženských zbraní. Její síla nespočívá v tom, že by začala myslet a jednat jako muž. ___ Ovládnutí audiovizuální podoby každého záběru je u Finchera film od filmu suverénnější. Zastřešující noirové ladění s vychladlými barvami je za pomocí drobných úprav barevnosti, tempa nebo velikosti záběrů přizpůsobeno tu klinickému policejnímu procedurálu, tam jedovatě cynické vztahové satiře (à la Kdo se bojí Virginie Woolfové?) nebo dokonce splatteru. Namísto přepínání mezi thrillerem, sžíravým komentářem společnosti a temnou komedií jsou na sebe jednotlivé typy výpovědi vrstveny a každou další scénu tak můžeme nahlížet ze stále více (žánrových) perspektiv a obdivovat, s jakou precizností Fincher hlídá, aby žádný ze žánrů nepřevážil a divák nemohl zažít satisfakci z naplnění určitého schématu. Závěr je stejně nehollywoodsky neuspokojivý jako to, co film konstatuje o jistotách v manželství a upřímnosti ve vztazích obecně. Delší verze tady. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Radko, Messiአ() (méně) (více)
Fincher byl pro mě vždycky synonymem dobrého filmu (to stále trvá). Ale taky jsem miloval to, jak mě dokázal "uzemnit". To už ale bohužel u jeho posledních fimů neplatí zcela. Pokud bych vzal "Sedm" jako 100% Finchera, tak "Gone Girl" je tak nějak 60 % Fincher. Pořád je to velmi nadprůměrný film, nicméně v kontextu jeho ranné tvorby je to slabota. ()
Galerie (62)
Zajímavosti (51)
- Postava Tannera Bolta (Tyler Perry) bola pôvodne napísaná ako "niekto typu Aleca Baldwina“. (Arsenal83)
- Rosamund Pike se pro roli Amy inspirovala Nicole Kidman z filmu Zemřít pro (1995) a Sharon Stone ze Základního instinktu (1992). Studovala také tragicky zesnulou manželku Johna F. Kennedyho Jr. (syna zastřeleného prezidenta Johna F. Kennedyho) Carolyn Bessette-Kennedy – především pak její řeč těla a rezervovanou náladu. (Adrai)
- David Fincher nakrútil počas sto dní trvajúceho natáčania neuveriteľných päťsto hodín materiálu, v priemere päť hodín denne. (Arsenal83)
Reklama