Neviditelní

Po slibném začátku se seriál po pár dílech neuvěřitelně rozplizne v nedějovost a vztahovost telenovely, aby ke konci opět nabral dech k velkolepému finále. Navzdory svému názvu obsahuje jen pár postav, u kterých by člověk neviditelnost a neslyšitelnost ocenil, třeba takoví Bartoška a Hádek ve svých rolích nijak zvlášť nezaujali. Naopak jsem poprvé slyšel Sobotův civilní hlas, a nikdy bych neřekl, že může existovat byť jen desetiminutové dílo, ve kterém se tenhle herec nezasměje. Tady vydržel absolutně vážný až do smrti. Nejúchvatnější výkon předvedla Barbora Poláková, jedině díky ní se dala přežít i ta nudná střední část seriálu. Co se týče dějové stránky, pravda, bylo zde pár věcí z morálního hlediska né zrovna nejčistší. Za á, adorace tunelářů. Vůbec bych se nedivil, kdyby jedním ze sponzorů díla byl Janoušek, Langmajer ho svým vzhledem celkem připomínal. Naopak bych vyloučil jako sponzora Rittiga, to by pak totiž musel hrát hlavní roli typově jinej herec, třeba Jandák. A za bé, tvůrci, herci, koneckonců i diváci mají velké štěstí, že seriál evidentně neviděl kardinál Duka. Když mu tolik vadilo jisté divadelní představení, nedokážu si představit, jak musel řádit při tomhle. (25.09.2018)

Tak vtipný a zábavný český seriál už jsem hodně dlouho neviděla. Ten svět, kde vedle sebe žijí vodní a suší lidé, přitom ti druzí o existenci těch prvních nemají ani páru, mě neskutečně bavil. Dobrý seriál dělají dobré postavy a tady jich bylo dost, ale zajímavé je, že nositelkami zábavnosti tu jsou spíš postavy ženské. Dvojice Barbora Poláková - Simona Babčáková následovaná Ivanou Chýlkovou jako paní Vydrovou je prostě neodolatelná. Také jeziny jsou nezapomenutelné, i když jsem moc nepochopila, proč jsou ze začátku na oslovení "jeziny" háklivé a v posledních dílech už sami říkají: "my jsme jeziny". Nevím, jestli se uvažuje o pokračování, neukončení některých dějových linií by tomu nasvědčovalo, pokud ano, už se těším. (29.11.2014)

Je to divné. Zlatej Mráček. Autoři to zde moc překombinovali. Tak strašně to chtěli mít vodnické, že to až přehnali. Co mně potěšilo, byla vodnická rada. Objevilo se v ní spousta neherců. Zpěvák Ondřej Hejma, hlasatelky Pavlína Danková, Jolana Voldánová, módní kritička Františka Čížková, ředitel rádia Frekvence 1 Michel Fleischmann, režisér Václav Vorlíček, psycholog Ivan Douda. (28.11.2014)

Rozesmála mě jedna zajímavost, v níž se hlavní tvůrce netají inspirací slavným vodnickým filmem, kdyby Mráčka nebylo, téměř polovinu nápadů v seriálu by musel Radek vymyslet sám, navíc vykrádá třeba i snímek "Zabil jsem Einsteina, pánové." Tak dvě třetiny dílů dobře snesitelná záležitost, i ta satira (polepšení Laušmana je díky civilnímu Langmajerovi uvěřitelné). Po Evangeliu mnohosti, suverénně nejtrapnější záležitosti (Bajgar, producent pořadů Na vlastní oči či Občanské judo by si měl vážně lépe vybrat, do čeho se trefuje), už byl seriál pouze přeplácaný či absurdní na nesprávných místech (zásahová jednotka si neumí poradit se dvěma ženskými). Typická padesátiprocentní zívačka s několika lepšími vtipy. (01.12.2014)

Musím přiznat, že jsem seriálu příliš nevěřil, asi za to mohla ta modrá v hodnocení a mé zkušenosti s valnou většinou českých seriálových počinů. Teprve v průběhu sledování mi došlo, že se uživatelé jen snažili tou červenou nerozrušit vodníky. Já jsem si totiž setkání se všemi svéráznými postavičkami docela užil, a přestože to občas zaskřípalo, velice dobře jsem se bavil. Silně mě překvapilo zmizení části důležitých postav, i když to bylo v ději vysvětleno, působilo to na mě trochu zvláštně. Ale to je vlastně jedno, humor se nevytratil a seriál na mě fungoval jako nenáročná zábava více než dobře. (08.12.2019)