Četníci z Luhačovic

Nevím proč, ale opravdu neskutečně mě to nebaví! Brněnské četníky miluju, ale ty z Luhačovic jsou mi do jednoho protivní. Postavy mdlé, prapodivně se šklebící, oči kulící a šišlající, navíc jakoby bez energie. Příběh nemá jiskru, šťávu, šmrnc. Výprava je tak dokonalá, až to působí uměle a vše jako právě naleštěné, nikde ani smítko. Hudba mdlá neřkuli žádná. Nevím čím to je, ale pravděpodobně scénářem, protože tam se rodí dobré postavy a příběh a to se zde tedy zatím vůbec nedaří. Na stanici v Brně to prostě žilo a to zde postrádám, tady jen žvatlá jedna postava s druhou bez jakéhokoliv prožitku. Ani nevím za co ty 2*, snad za tu krajinu... (14.01.2017)

Hlavně to pořád nesrovnávejte s Četnickými humoreskami. Ty dva seriály nemají vůbec nic společného - ani dobu, ani místo, kde se to odehrává, a už vůbec ne styl vyprávění. Ve skutečnosti jsou Četníci z Luhačovic nápadně podobní dobovým seriálům, jak je mají ve zvyku točit britské televize v čele s BBC. Nic bych za to nedala, že právě tady se Petr Bok inspiroval mnohem spíše než u Moskalykových humoresek. Ještě nejsme u konce, ale zatím se mi to líbí velice. (04.02.2017)

Dva mladí četníci v roce 1919. Nevím, komu a do jaké situace tenhle seriál doporučit. Není to ani pro vychutnání drsných, až hororových vražd, ani pro chvíle, kdy si člověk chce oddychnout u lehké, vtipné detektivky. Totiž.... Je. Je to obojí. Třeba v dílu Staré dluhy se tyto atmosféry střídají až k infarktu. A střídají se také v jednotlivých dílech - podle toho, kdo je zrovna velitelem stanice. To mě trochu mate. A nelíbí se mně, že tvůrci jakoby schválně tlačili na pilu a pokoušeli se oba druhy atmosféry stůj co stůj vytvořit. Pro mě to ale atmosféru nemá - to by to chtělo zajímavější hudbu a jazyk. V prvních dílech se mluví hezky prvorepublikově s různými německými výpůjčkami, ale v pozdějších dílech - kromě starého rakouského četníka - se všichni vyjadřují strašně jednoduše a provozně. Nikdo nehláškuje, nikdo nemá zvláštní způsob vyjadřování, nikdo nemluví nářečím. Páni scénáristi, přečtěte si třeba něco od Karla Poláčka... Kromě toho mně vadí, že za scénářem je poměrně negativní a depresivní přístup ke všemu - vždycky si zvyknete na nějakou sympatickou figurku z města, načež po několika dílech zjistíte, že je to podvodník nebo vrah nebo jánevímkdo. A scénáristé neumí psát ženské role - ty tu jsou dost mělké a většinou negativní. To byly jediné momenty, kdy jsem Četníky z Luhačovic srovnávala s Četnickými humoreskami a s nostalgií vzpomínala na Andělku a Karličku. - Tak to bychom měli negativa. Pozitiv má seriál také hodně - třeba historicky přesné kostýmy, včetně luhačovického kroje! To opravdu není samozřejmost. Secesní klobouk dolů před kostýmní výtvarnicí Sylvou Hanákovou! Kromě toho také nádherné exteriéry, reálie z poválečné doby, které pomáhají ji pochopit, místy velice napínavý či svérázný děj, opravdové Maďary a Židy mluvící maďarsky a jidiš (ne Čechy snažící se tyto jazyky napodobit), neokoukané moravské herce. Třeba Zdeněk Černín v roli lékárníka je přesný. - Celkově je to seriál, který zároveň připomíná spoustu jiných seriálů a zároveň je dost specifický. Nemůžu říct "podívejte se na první dva díly a uvidíte, jestli je to seriál pro vás", protože se pořádně rozjede teprve v díle čtvrtém a tak jako hezky srovná v díle desátém. Takže - podívejte se na prvních dvanáct dílů a uvidíte, jestli je to seriál pro vás :-) (24.04.2019)

Ač jsem byla z první epizody upřímně zděšená, nakonec se z "Četníků" vyklubala ucházející podívaná na páteční večer. Na počátku nevýrazní mladí četníci se postupem času vypracovali na sympatické vyšetřovatele, jejichž osud nám divákům snad nebyl úplně lhostejný. Jako hlavní pozitiva seriálu každopádně považuji výpravu a epizody s Karlem Dobrým jako nejlepším velitelem. (24.03.2017)

12/12 Na první pohled vysloveně poklidný seriál, taková jemnější První republika. Ačkoli koncept je nezvyklý. Kvalita se mění přímou úměrou podle toho, kdo je zrovna velitel. Například díly s Karlem Dobrým jsou vysloveně dobré. Naopak díly s Jiřím Langmajerem slabší. Nicméně jako celek je seriál o Četnícich z Luhačovic nadmíru potřebným neb zkoumat počátky Československa v rovině tradiční lázeňské krimi a poukazovat na odlišnosti doby na přelomu 10. a 20. let, toho není v našem kraji nikdy dost. Takto divák získá přesně tu potravu, kterou mu nedali Četnické humoresky, seriál bohužel až příliš tradičně sledující zánik první republiky. Vzácně je tu celá přehlídka žánrů, zajímavá práce s vývojem postav. A několik velmi krutých vyvrcholení. Nač lamentovat na homosexualitou v řadách četnictva? Člověk je vždy stejný, jen zákony a společnost se vyvíjejí. (20.01.2017)