Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

Myslím, že se tady naplno ukazuje, že udělat hlavní postavu z nezajímavýho roztržitýho dobráka, kterýmu je hlavní padouch ukradenej, a kouzelnický dějiny jdou kolem něj, byla prostě obrovská chyba. Ve Fantastických zvířatech to k sobě osudově přitahuje jen Grindelwalda s Brumbálem, Mlokovi musí Rowlingová "dopřát" jen veletrapnou romantickou linku, která se zauzlí jedním hloupým nedorozuměním. Nejhorší je, že to celý působí, jako kdyby to psal nějaký fanoušek rodokmenů, a nejvtipnější je, jak to vždycky uhne ke kříšení potterovský nostlagie, jenom když to trochu může. Tu nezajímavou mladou stafáž ale nakonec musí opravdu zachraňovat rozšafnej Brumbál a dokonce i Johnny Depp (!) na své Trump rally. Vymluvilo mi to díru do hlavy. 50% (14.11.2018)

Film, který má k Rowlingové blíž než všechny Potterovské adaptace dohromady. Spisovatelka (a nyní scénáristka) měla konečně možnost vyprávět tak, jak je zvyklá – do pozadí ustupuje dramatická zápletka o záchraně světa a dvě hodiny sledujeme prozkoumávání všemožných zákoutí fikčního světa. A to mi vlastně vyhovuje. Vždycky jsem měl radši její exkurze ke studentské detektivce a středoškolskému dramatu v důkladně zmapované kouzelnické společnosti, než celý ten (trochu otravný) příběh „chlapce, který přežil“. V každé knize si Rowlingová dávala záležet na tom, aby do posledního detailu popsala fungování různých systémů (kouzelnický a mudlovský svět), institucí (Ministerstvo kouzel, Bradavice, koleje), zájmových skupin (Smrtijedi, Fénixův řád, Brumbálova armáda), specifických lokací (Prasinky, Zapovězený les) a především velkého množství vztahů mezi hrdiny. Druhá Fantastická zvířata pracují podobně. Ano, dají se shrnout jako film, v němž „má Grindewald sraz“ a „Mlok sto třicet minut pátrá a nic nenajde“, ale byla by to škoda! Naopak navrhuji obrátit pozornost k objevování nových součástí fikčního světa (kouzelnická Francie, Cirkus Arcanus, Francouzské Ministerstvo kouzel), prozkoumávání nových vztahů (Mlok – Theseus – Leta, Grindewald – Brumbál, Credence – Nagini – Grindewald), ale i prohlubování vztahů dříve ustavených (Jacob – Queenie, Mlok – Tina). Nehledě na to, že všechny postavy jsou vystaveny působení dvou odlišných systémů, které zastupují Grindewald s Brumbálem a postupně se drolí do osobních podzápletek. Důležitou roli pak hrají samotná fantastická zvířata – Niffler, Kelpie, Matagot a Zouwu přináší vždy fascinující a odlišné typy atrakcí. // Grindelwaldovy zločiny jsou spíše o testování alternativních způsobů vyprávění v hollywoodském filmu, které sice můžeme chápat jako selhání, ale mnohem větší odměna přichází ve chvíli, kdy přistoupíme na jejich pravidla. Svět se nepřizpůsobuje vyprávění, ale vyprávění světu. // Nehledě na nádherně nedoslovné a nestigmatizující vyobrazení Aspergerova syndromu u hlavní postavy. (05.01.2019)

Pokračování Fantastic Beasts je vcelku stylový film. Na pohled moc pěkný, veškerá ta předválečná estetika a kostýmy okořeněné o ty čarodějnické prvky jsou oku lahodící. Ale drama je to poněkud líné, Mlok a zvířata nehrají prim, Grindelwald se objevuje jen v několika málo minutách... Nějak se nepodařilo dodat do těch vycizelovaných obrazů život. (12.08.2022)

Fašistický antinacista Depp v modrém pokračování prequelu kouzelnické ságy... Místy malinko zkratkovité, ale jinak příjemné. Velkým negativem ovšem je, že Grindelwaldovy zločiny nemohou fungovat samy za sebe. Navazují na tolik linií jak z Potterovských filmů tak Fantastických zvířat, že za svou skromnou stopáž sdělí to jakž takž podstatné. Rowlingové chybí prostor knihy, ve které by mohla dovysvetlit některé berličky. K novým postavám nemáme potřebný vztah a objevují se a mizí příliš rychle. I toho Deppa je ve filmu poskrovnu. Law je fajn, ale neměl prostor se předvést. I přes všechna negativa narativ funguje. Yates by ovšem měl předat režii někomu zručnějšímu. Akční scény jsou nepřehledné a blízké záběrovaní v úvodu je na pěst. Kamera je často vražená přímo v Redmaynově pihatém ksichtě. To vidět nepotřebuju. P.S: Japonská hadice je pekelně sexy. Voldemortovu přehnanou náklonnost nyní chápu. (20.11.2018)

Čekal jsem veleprůměrnou kouzelnickou výplňovku a světě div, ono se nakonec zadařilo. Fantastická zvířata 2 pochopitelně trpí syndromem jednoho z mnoha dílů velké ságy - podobně jako šestý Harry Potter, třetí Kapitán Amerika nebo sedmé Star Wars zkrátka nejsou pro někoho, kdo zabloudil do kina a chce soběstačný blockbuster. Pokud je však berete jako další návrat do známého světa, jenž vyřeší hrstku velkých otázek, aby mohl nastolit pár ještě zásadnějších, je to překvapivě osudová podívaná, která je "rowlingovská" až do morku kostí. Co přesně to znamená? Že je to na jednu stranu absolutní fan-service, na druhou ale film přetéká kouzelnickou hravostí a zůstává přesně v té outsidersko-hravé zóně, která tak šlapala u prvního dílu. Řemeslně to je od začátku do konce nádhera, směřování k potterovské sáze funguje, o zábavu se zvířaty není nouze... v jádru je prostě všechno na svém místě. Jen tu holt některé postavy vyfasovaly krátkou sirku (Creedance, Théseus...) a celý prostředek je tak zamotaný a utahaný, že to leckdo nerozdýchá. Pak ale nastoupí finále a... krucinál, už aby tu byla trojka, čtyřka a pětka! (7/10) (14.11.2018)