Anihilace

Predražená, prázdna trápnosť, ktorá sa neuveriteľne zúfalo snaží vydávať za niečo viac a zrejme si myslí, že k tomu stačí vyplatiť niekoľko zahraničných „mienkotvorných“ webov... Brutálne gýčové digitálne vizuály, mimózne nepasujúca hudba a nuloví herci, ktorým vládne anemická Portmanka; čo to ako zvyčajne odohrala celé s tým istým, jediným, vyplašeným výrazom, pri ktorom má človek po chvíli chuť radšej spáchať samovraždu. Netflix si naďalej drží svoj štandard... (12.03.2018)

Akademičtější verze Věci v zeleném pralesu (a na pláži). Prvotně mainstreamový námět s lehce béčkovým rázem ale zajímavými nápady, vygradovaný v dosud neviděné blízké setkání třetího druhu, fascinující dalecesáhlou fantaskností a dráždivou potřebou v úžasu v něm najít co nejvíce odpovědí. Finální scéna je návratem k žánrovým pravidlům, ale funguje mňamkózně. Garland není žádný hitmejkr, je to hard-core sci-fista. Arrival byl o relativitě vnímání času, Annihilation je o relativitě biologických forem života. Naprosto odlišné, v obou případech ale brilantní, obsahově ambiciózní a inovativní sci-fi. (24.12.2018)

Film v mnoha ohledech podobný snímku Ex Machina, ale Annihilation ve mně vzbudil přece jen méně emocí (myšleno v kladném, ovšem i záporném slova smyslu). Na úplném počátku stálo jedno velké tajemství, které si dokázalo získat moji pozornost. Překvapila mě přítomnost napětí, a ano, to píšu i navzdory opravdu velmi pomalému tempu, což je samo o sobě docela kumšt. Postupné odkrývání souvislostí a poznávání života v neznámém světě mě bavilo. Zvlášť, když je film vizuálně i zvukově dobře zvládnutý, místy vyloženě podmanivý. Jenže, čím víc toho o životě „za oponou“ divák ví, tím má větší pocit, že to tvůrcům tak úplně nefunguje. Tu si něco odporuje, tam zase nedává smysl, což se pak v celé své nahotě ukáže v majáku a především pak po něm (to nastupuje opravdové „sci-fi“, ehm). A to mě dost mrzí. Nevím, jestli víc kvůli Natálce, které si zasloužila hodnotnější příležitost, nebo režisérovi a scenáristovi v jedné osobě, jemuž jsem fandil, Garland si však u mě reputaci spíš zhoršil, Annihilation vidím tak na lepší průměr. (30.06.2018)

Alex Garland asi neumí točit jiné než pomalé filmy - aspoň pokud si k nim píše scénář;) Po Ex Machina přichází další sci-fi zabývající se otázkami individuality a vědomí, i když tentokrát výrazně jinak, za což může románová předloha. Ta údajně jde jinými cestami než film, a jelikož má tři díly, a filmová Annihilation navzdory konci s určitým náznakem možnosti pokračování přece jen působí uzavřeně, docela bych tomu i věřil. Filmu se nedá upřít tísnivá atmosféra, ostře kontrastující s barevností světa uvnitř "Záře", ze které občas máte pocit, že se natáčí přes vitrážové okno:) Zajímavé kulisy ale ještě poutavý film nedělají. Garland se chytil do pasti prvního dílu trilogie, a využití nosného tématu - proměny všech živých forem na světě a toho, jestli je to dobře či špatně a zda tomu vůbec rozumíme - se vlastně uzavírá jen v nejasných náznacích. Těžištěm filmu jsou duševní stavy hlavních hrdinek, a nutno říct, že jejich osudy, resp. vyrovnávání se s tím, co se děje, jsou docela nečekané. S posledním záběrem si sice říkám, co asi bude dál, ale je mi to upřímně řečeno docela jedno, protože tato místy celkem krvavá depka mě za skoro dvě hodiny s ní strávené moc neodměnila, a při představě pokračování v tomtéž duchu rád uzavřu svoji známost se světem Záře v okamžiku udělení závěrečního hodnocení. A to zní 60%, protože Ex Machina byla výrazně stravitelnější. Ale pokud chcete přemýšlivou, ne moc příběhovou, sci-fi s výrazným vizuálem i hudbou, jste tu správně. (13.09.2020)

Na Annihilation som sa veľmi tešil do kina, po dlhšej dobe to zase vyzeralo na nejaký zaujímavý sci-fi film, kino sa síce nakoniec kvôli nečakaným distribučným zmenám nekonalo a to ma nakoniec veľmi mrzí, lebo film je to výborný a v kine by to vyniklo ešte viac. Nehovorím, že by to bolo výraznejšie originálne, na prvý pohľad to pripomína viacero známych filmov a dejovo to aj je väčšinu času pomerne priamočiare, ale rozhodne sa nejedná len o nejaké vyvražďovacie béčko, ako to v určitých častiach vyzerá, ale veľmi zaujímavý a aj tak netradičný film. Už od samotného začiatku som vedel, že ma to bude veľmi baviť, tu ešte nie je netradičné absolútne nič, ale spracované je to prvotriedne a atmosféra je správne podmanivá, len by to chcelo trochu lepšie zloženie postáv. Natalie Portman je výborná, vlastne ako vždy, s ňou nemám ani najmenší problém, ale tie ostatné sú úplne nevýrazné, chémia medzi nimi je nulová a pri ich občasných strátach som musel chvíľu premýšľať, koho práve hľadajú. Ale inak tu nemám moc čo vytknúť, mňa to jednoducho bavilo stále, ale hlavne ma tu nadchla táto úplne nezvyčajná kombinácia krásy a prakticky až takej brutálnej morbídnosti. Celé to prostredie je nádherné a atmosférou pohlcujúce, že to pripomína také tie mierumilovnejšie, poetickejšie žánrovky, ale to v tomto prípade nehrozí ani omylom, tu je to prevedenie poriadne morbídne, nejde len o úmrtia, ktoré sú síce tiež krvavé, no nie je ich zase tak moc, ale hlavne o to všetko okolo toho, nachádzanie mŕtvych, prechod krvilačného zvieraťa s jeho nečakaným hlasom a viacero iných. A k tomu celé to skvelé finále, z ktorého som sa síce tiež moc nedozvedel, ale mne sa to mimoriadne páčilo a tak mi už bolo úplne jedno, že tá úplne posledná scéna je už len mnohokrát videné klišé. Takže akčných, prípadne hororových scén tu moc nie je, ale sú celkom obstojné, no toto mi vôbec nevadí, aj tak sa mi tu páčilo úplne všetko. A režijne je to dokonalé, tu som si vychutnával každý záber, nie len to pekné prostredie a množstvo nádherne vyzerajúcich momentov, ale aj tie najcivilnejšie scény tu vyzerajú veľmi dobre. A ešte aj tá hudba sa vydarila. Takže na plné hodnotenie to asi nie je, na to by to potrebovalo byť trochu originálnejšie a pár zložiek, ako postavy predsa len za špičkou zaostávajú, ale inak sa to mimoriadne vydarilo, skvelý film, ktorý si určite ešte čoskoro zopakujem. 81% (16.03.2018)