Atentát v Ambassadoru

Estevez vládne citlivou režií a divákovi předkládá propletenec osudů reflektující dobu a myšlenky RFK. Zdánlivě bezvýznamné prožitky všech postav tvoří výstavbu pro očekávané finále a právě cesta k němu pro mě byla asi tím nejsilnějším prvkem celého snímku. Dokládá to i moment, kdy se RFK postavil na pódium (skvěle kombinované dobové záběry s těmi hranými) a mně se sevřelo úzkostí celé tělo. Výborný film. 8,5/10 (06.02.2017)

Síla i smůla tkví v půvabné nenápadnosti, s níž líčí průsečíky lidských osudů jednoho dne v jednom hotelu, vcelku obyčejného až do chvíle, kdy tu padnou osudné výstřely. Poctivý a podmanivý film z jiných časů zdobí "jen" úžasná souhra prvoligových hvězd a nápad vyprávět o "Bobbym" prostřednictvím jiných, od personálu přes volební štáb po náhodné hosty. Sám Kennedy se objevuje pouze v archivních záběrech či jako silueta snímaná zezadu; žádná "náhradní" herecká tvář neruší pocit autenticity, násobený retrostylem 60. let včetně hudby v čele se Simonem a Garfunkelem. (14.06.2020)

S trochou nadsázky by se dalo říct, že " hlavním hrdinou " celého filmu je zde nikoliv Bobby Kennedy, nýbrž hotel Ambassador. Nejvýstižnější však asi bude když napíši, že to jsou " obyčejní lidé " , kteří měli zrovna to " štěstí " a strávili tyto " osudové chvíle " ve zmiňovaném hotelu. Emilio Estevez tento snímek nepojal jako veskrze politický. Ikdyž samozřejmě i toto téma ( Vietnam, nezaměstnanost, rasová otázka.....) film provází. Je to hlavně příběh lidí, kteří se ocitli uprostřed jednoho z největších incidentů 20. st. , atentátu na Roberta F. Kennedyho. Estevezovi se podařil husarský kousek a to sice sehnat pro svůj snímek opravdu blištivou plejádu hereckých osobností a nutno jedním dechem dodat, že všichni zůčastnění tu " hrají jako o život ". Nutno podotknout, že k tomu dostali příležitost i díky brilantně napsanému scénáři a především výborně napsaným dialogům. Těch 120 minut snímku vám uteče jako voda. Pokud se naladíte na správnou notu vyprávění, zaručuji vám, že se nebudete ani na chviličku nudit a odměnou vám budiž opravdu dechberoucí finále snímku, v podobě projevu Bobbyho Kennedyho, při kterém vás bude mrazit. Estevezovi se povedl majstrštyk a já před ním hluboce smekám. Opravdu velice citlivě podané toto silné téma a bylo pro mě nesmírnou radostí a potěšením sledovat hvězdy jako Anthony Hopkins, Demi Moore, Sharon Stone, Helen Hunt, Lawrence Fishburne, Lindsay Lohen, William H. Macy...... to, jak všechny tyto zůčastněné toto téma tak semklo, nesnažili se urvat co nejvíce pro sebe z tohoto snímku a přesto ( nebo spíše právě proto ) jsme svědky opravdu pozoruhodných výkonů. Bez nejmenších pochyb a s nesmírnou radostí udílím snímku poctivých 5*! (03.07.2009)

Silně pochybuji, že budeme mít ještě někdy v budoucnu možnost vidět takovou koncentraci velkých jmen všech generací v jednom snímku. Ale hvězdy samy by nic nezvládly bez dobrého scénáře a dobré režie a toho se jim tady dostalo vrchovatě. Estevez sestavil parádní mozaiku několika drobných příběhů, které se slejou dohromady ve chvíli vystopupení Roberta Kennedyho a jeho následné vraždy. Vše je doplněno Kennedyho projevy, autentickými záběry a vhodně vybranou dobovou hudbou. A pochopitelně nešlo přehlédnou Lenku Janáčkovou z Rudého práva.:D I za ní musím dát plný počet. (12.01.2009)

Sny, iluze, naděje. O to všechno během pár vteřin připravil Američany v kuchyni hotelu Ambassador Palestinec Sirhan Bishara Sirhan a pro neznalé historie podotýkám, že to nebyl kuchař.. Patriotismus je jako krev. V každém by měl proudit, ale když jej chce člověk ukázat, je vždycky lepší když kape, než stříká. V tomto ohledu Estevezův vysněný projekt nezklamal, nicméně jeho spleť osudů zrcadlící v osobních touhách obyčejných lidí politicko-sociální problémy (dobové i současné) neměla dostatek dechu k nějakému hlubšímu ponoru či plavbě v proudu nestrojených emocí. Bobbyho bych zařadil mezi Redfordovy kousky o křehkých liberálních ideálech, které vždycky hodlá pošlapat nějaký fundamentalista či pravičák z Texasu a jeho přilehlého okolí.. (15.01.2016)