Stranger Things

Poctivá nápodoba, atmosféra, vzhled, ideje, dobré úmysly, genderové role, cruisery, všechno je správně, ale ne do dostatečné hloubky a detailu, aby se umělé, na zakázku vyrobené podle známé představy, vyrovnalo nezbytnosti a jedinečnosti originálu. Nápodoba nemá vlastní subatomární strukturu, úplnou genezi, vlastní moudrost, začíná od určité vrstvy kousek pod povrchem, nad prázdnem. Tohle je celé tak správně odvozené, že to sice hladí, ale přitom nebere dech. Zábavní produkt místo živého tvora. Přičinlivé pohlazení bez původního vzrušení, které jen lechtá a mechanicky obrušuje pokožku. Kvalitně vyrobené, ale pořád jen šidítko. *~ EDIT: Na nově vzniklé další série už jsem se nedívala. (01.12.2017)

Po třetí sérii mám jasno v tom, že je to pecka. Ať už se budeme bavit o hereckém obsazení, režii, kameře, scénáři, kostýmech, humoru nebo o hudebním soundtracku, je to v podstatě perfektní. Obdivuji, že se tvůrci nebojí být občas i trochu zlí, a že nikdy nevím, co přijde. Nemůžu se dočkat pokračování. (18.08.2019)

S01: Po ročním odkladu možná nebylo nejchytřejší dívat na to hned po Twin Peaks, ale upřímně, moc mě to nebavilo a ani nechápu ten ultra humbuk kolem. Herci vesměs otravní, 8 dílů by se v klidu dějově vešlo do čtyř, bez nápadů, nudil jsem se víc a víc a víc a vyšla mi jen pěkně sterilní retro slátanina. Pro milý hororový spirit si radši zopáknu KRAMPUSe, dětský spirit GOONIES, pro slizácký sci-fi šmejdy zase letošní THE VOID, přeju vám všem to nadšení a druhou sezonu, já jsem z toho nevrhlej a mrzout. 55% (17.09.2017)

Stroj času na čisté retro-blaho. Všechny inspirační zdroje byly vyjmenovány, všechny nostalgické slzy uroněny. Co v mých očích drží tachometr daleko za stovkou i v druhé polovině, kdy je obživlá deskovka v plném proudu a definitivně ze sebe setřese všechen nádech tajemna, je dětský casting z říše za zrcadlem. Millie Bobby Brown uhraje očima věci, za které se o dekádu starším herečkám vozí pozlacené sošky v náklaďácích a šišlavý kudrnáč Dustin je prototypem generačního hláškaře pro dalších pár let. Po osmnácti letech jsem dostal adaptaci Half Life, aniž bych to dopředu tušil. A teď jdu dočíst Kingovo To, ať mám popkulturní kombo bez kompromisu. (14.09.2016)

Vzpomínám si na prastarou silvestrovskou scénku, kde měl "z voleje" hudební skladatel složit na počkání hit. Začal používat úryvky známých melodií nejrůznějších žánrů s vysvětlením, že než to posluchač pozná, musí tvůrce přeskočit jinam. Tenhle problém Stranger Things neřeší. Naopak hrdě se hlásí ke svým východiskům v podobě divácky profláklých žánrovek 80. let a atmosféře tajemnem a paranormálními jevy plných spielbergovských podívaných. A nepřekvapivě to funguje. Nadšení diváci si vyměňují informace, kolik že to poznali filmových a seriálových odkazů v tom kterém díle. Téměř nikdy jsem se nenechal unášet nostalgií, navíc spielbergovské osmdesátkové motivy a la E. T. mimozemšťan na mě dnes už opravdu nepůsobí, při pokusu zhlédnout po letech ítýho jsem se zakuckal z té přeslazenosti a naivity rodinné podívané a vzdal to v polovině. Stranger Things hodnotím jako nijak zvlášť skvěle natočenou popkornovku, která spíš mechanicky přebírá osmdesátkový styl a oblíbené motivy ze sci-fi dobrodružných podívaných, než aby s nimi nějak kreativně pracovala. Je to beze sporu řemeslně slušná podívaná, ale zjevně šitá na míru dětskému publiku a pamětníkům ovládaným nostalgií. Postava Winony Ryder, která diváky lapá na gejzír emocí, mi byla podobně protivná jako seriálovým fanouškům Breaking Bad postava manželky Walta Whita. Navíc s přibývajícími díly jsem pociťoval, že rozehraná partie se ubírá jiným směrem, než bych doufal a ocenil já. Za sebe bych si přál, kdyby celý seriál pracoval pouze s náznaky a očekáváními a neukazoval explicitně potvoru z jiné dimenze. Tři hvězdičky nechávám, protože zbytku rodiny byl seriál o poznání sympatičtější a ten pocit sounáležitosti, kdy se jednou za čas můžete sejít všichni u jednoho televizoru, není k zahození. Druhou sérii bych už ale vážně dát nedokázal. Celkový dojem: 55 % (17.02.2018)