Záře

Je az s podivem, kolik vyjimecnych umelcu bylo a je suzovanych ruznymi chorobami, uchylkami a abnormalnim chovanim. Proto jsou tyto zivotopisne filmy velmi zajimave, ten o Davidu Helfgottovi neni vyjimkou. I kdyz si myslim, ze uplne nebyl potencial vyuzit. Lepe, nez postava Davida byla podle meho nazoru ztvarnena postava otce, ktery mu zivot nijak neulehcoval. Armin Mueller-Stahl zahral svou roli velmi verohodne a me zaujal vice nez oscarovy Rush. Zpusob vypraveni Davidova zivota me moc nezaujal, ale pasaze, kdy hral na piano byly natoceny velice dobre. (12.09.2012)

Bohužel místo výletu na hranice geniality a šílenství jenom jeden z mnoha řemeslně vzorně odvedených bijáků pro dobrou náladu s roztomilým podivínem v hlavní roli. Kámen úrazu pro mě ve scénáři, který obsahuje příliš mnoho bezbolestného klouzání po povrchu – jediná postava s hloubkou je asi třikrát se mihnoucí matka, její unavené koncentráčnické oči mi toho řekly víc než všechny hysterické výstupy odbytě schematického otce-despoty a ostatní bezzubé náznaky protivenství, vůbec nemluvě o profesorovi Královské akademie recitujícím lehce stravitelná hudebně-zábavní moudra, o plejádě neživotně laskavých osůbek a pohádkově příznivých situací, vrcholící astroložkou a jejími zrušenými zásnubami… Odehráno je to skvěle, herecky i hráčsky, v několika scénách režie a střih velice úspěšně útočí na emoce, ale jinak plytko-prázdno. (28.10.2018)

S hrůzou jsem zjistila, že jsem zapomněla ohodnotit jeden z mých nejoblíbenějších filmů, přitom ho uvádím v profilu! Tak honem za pět a kdyby to šlo, dám i víc: za Rushe, za Armina Muellera-Stahla, za Sira Johna Gielguda, za Rachmaninova, za všecko! Vynikající film, všechno je přesně, jak to má být. (22.03.2011)

Neskutečný výkon Geoffrey Rush je opravdu tím nejlepším, co tento film nabízí. Bez něho by to bylo jen průměrné životopisné drama jednoho úspěšného klavíristy. Sice se neobjevuje po celou dobu, ani ne vlastně v polovině snímku, ale i tak je nezapomenutelný. Přestavitelé mladého umělce Davida Helfgotta hrají celkem obstojně a Armin Mueller-Stahl jako jeho šíleně posedlý otec je také velmi dobrý, ale na Geoffreyho to přeci jen nestačí. A nesmím zapomenout ještě zmínit hudbu, která je tu velmi podstatná a skvělá. (13.12.2015)

S Davidem Helfgottem a jeho rodinou bych se v reálném světě asi minula, ať už proto, že jsem narozdíl od jeho hyperaktivního, extrémně upřímného zaměření spíš klidný introvert, nebo proto, že jakkoliv mám vážnou hudbu ráda, existuje jistá hranice, za kterou už nerozeznám výborného klavíristu od geniálního. Co to má ale s hodnocením filmu Shine společné? Když nic jiného, tak ten prostý fakt, že filmová biografie člověka X je mnohem méně zajímavá, pokud vás člověk X nezaujal a netoužíte o něm vědět víc. A což o to, Geoffrey Rush mě hned v první temné scéně dostal, jenže když pak člověk čeká přibližně hodinu, než se děj zase vrátí k němu, nadšení to moc nepomáhá. (Zvláštní jak má občas Akademie tendence rozdávat Oscary hercům "hlavních rolí", kteří se však na plátně objevují méně než někteří herci rolí vedlejších. Dalším dokonalým příkladem je Hopkins v Silence of the Lambs.) Jakkoliv si tedy Shine svá vysoká hodnocení zaslouží, pro mě bude (bohužel) jen dalším z řady filmů, o jejichž kvalitách se objektivně nedá pochybovat, subjektivně mě ale za srdce nevzali. Z osobního hlediska tomuto filmu nicméně děkuju alespoň za jednu věc: za představení Geoffreyho Rushe širší (tedy neaustralské) veřejnosti. (23.01.2011)