Tohle jsme my

Vzpomínám si, jak jsem po shlédnutí traileru v době premiéry, byl odrazený tím, že půjde o další slaďárnu a tak jsem seriál nijak nevyhledával. Jenže se z něj stal jeden z nejsledovanějších a nejoceňovanějších seriálů současnosti a tak jsem neodolal a v době, kdy se začala vysílat pátá řada jsem se rozhodl ho taky vyzkoušet. A očividně na tom něco je, protože jsem první čtyři řady viděl mnohem rychleji než jsem čekal nebo i chtěl. Rodinná vztahovka prostě funguje na jedničku a já si postupně víc a víc obliboval postavy, jak ty hlavní, tak i ty vedlejší. Čím víc jsem toho viděl, tím víc si uvědomuju, že to vůbec není taková slaďárna, jak jsem si původně myslel. Postavám se jen ojediněle děje něco dobrého, aniž by to bylo vykoupeno něčím špatným či dramatickým. Emocí se na nás valí hromada. Baví mě, že tvůrcům se daří budovat očekávání, aby ho dokázali při odhalování skutečnosti úplně zbořit. A i když to od nich později očekáváte, tak jim to stejně sežerete znovu i s navijákem. Mám pár kosmetických připomínek, například Mandy Moore ve své starší verzi nevypadá na 70, ale to jsou snadno překonatelné detaily. Po Parenthood další rodinné drama, které stojí za sledování. Je to jeden z těch seriálů, kdy jste rádi, že není natahován do nekonečna a tvůrci ho ukončili tak, jak chtěli. I tak byla poslední řada jedno velké slzavé údolí, ale to nic nemění na to, že to bylo příjemné sledování. Za ty roky vám hlavní parta přiroste k srdci a loučení stojí za to. (27.01.2021)

Provázaností mezi postavami a důrazem na rodinu tento seriál snadno evokuje Moderní rodinku, avšak bez absurdností, nadsázky a s větším důrazem na skutečný život. Ačkoli postavy rozhodně nepatří mezi běžné človíčky, které potkáte na ulici, jejich příběhy a prožívání působí lidsky - věrohodně. Humor si zde také svoje místo najde, ale jde spíše o hřejivé úsměvy, než o hlasitý smích. K té hřejivosti bych měl ale jedinou větší výtku. Seriál mi přijde místy emocionálně přepálený, lehce patetický. Řada dílů je výrazně slabší dějem a je spíš naplněna určitými pocity z několika životních momentů postav... Už jsem na obrazovce rozhodně viděl kvalitnější vztahové drama... 7/10 (25.03.2017)

Začne to pár fakty z Wikipedie, končí docela fajn představením jednotlivých postav. Kate, jejího dvojčete Kevina a adoptovaného sourozence Randalla. Tihle dva měli komplikovaný vztah už od dětství, Kevin byl přes sport (a později přes herectví), Randall zase přes hlavu. Kate celoživotně řešila trable s nadváhou. Jejich matka čekala nejprve trojčata, nakonec trojlístek doplnil novorozenec odložený před požární stanicí. Jejím úkolem bylo vychovat tři slušné lidi, zatímco později se pokoušela o restart svého pěveckého snu. Úkolem otce Jacka, o němž víme, že (brzy) zemře, bylo velkou rodinu uživit a odolat démonu alkoholu. To byla nicméně jediná kaňka, protože jinak to byl sympaťák každým coulem. Melodramatické pojetí ve své nejryzejší podobě. Tady nejde o salvy smíchu, ale o milý úsměv na tváři z netriviálního vyprávění, které posbíralo několik prestižních televizních a filmových cen. První i druhá série ničím speciálním nevybočuje (a to je možná ta největší síla), jede na stejné náladě, ve stejném rytmu, se stejným humorem. A se silnými momenty. Neustále se všechno proplétá, získáváme nové souvislosti. V průběhu druhé série se mimochodem z Tobyho (Chris Sullivan) a Beth (Susan Kelechi Watson) stanou velmi cool vedlejší postavy. Civilní, milé a přirozeně zahrané. (21.04.2020)

KOMENTÁŘ K 1. ŘADĚ: Seriál je při vší základní velikosti nepochybných kvalit, jimiž si lze jedině vysvětlit jeho seriózní zásah estetikami napříč, také skvěle připravenou návnadou. Momentů, kdy jsem tuto vypočítavost zaznamenal, nebylo málo a raději je všechny zapomenu, než abych je tu jeden po druhém znechuceně shrnoval. Hodnotu rodiny seriál propaguje bezchybně. Dojímal mě a propojit naše tolik disparátní příběhy replikami pro všechny umí tak, že jeho scénáristům závidím. Zároveň se ale zacyklil do jakéhosi emočně metabolického pravidla pořád stejně padajících a zvedajících se postav, což je nejvíce patrné na nekonečně rozmlouvajícím páru Tobyho a Kate. Navíc se nemohu zbavit (rasistického?) podezření, že nápad anticipovat Randallovu kariéru zálibou v Rubikově kostce pochází z The Pursuit of Happyness/2006. A samozřejmě jste-li ze sebe zklamáni, protože vězíte v obezitě, v povrchních vztazích nebo v hypochondrii kancelářského workoholika, potažmo máte-li jen nezvladatelné nutkání se do nich vciťovat, abyste mohli zapomenout, že jste na tom ještě hůř, najdete se zde o to „spočítaněji“. (09.01.2020)

Výborný pilotní díl vystřídaly epizody, ve kterých se kolikrát zdánlivě nic moc nedělo, aby pár minut před koncem došlo k natolik dramatickému zvratu, že jsem s napětím čekala na pokračování. Zajímavá proplétající se dějová linie jednotlivých postav a různé časové roviny dodávaly seriálu na atraktivnosti, stejně jako problémy, které se tu po většinu času řešily. Bohužel, ke konci už jakoby tvůrci vařili z vody a některé z posledních dílů (ne však díl závěrečný) měly konzistenci nastavované kaše. 1. série 80%. (20.03.2017)