Normální autistický film

Ten film je tak hodný. Z rubriky „Zeptejte se dětí“. Děti rozumí světu víc, než odborníci a odbornice postiženy normalitou. (Což platí i o genderu nebo „pohlaví“.) Stačí poslouchat. Není načase nové paradigma? Zakotvená teorie (Grounded Theory)? Místo toho snažit se lidi nacpat do připravených nevědomě účelově vytvořených škatulek? „Já jsem pro svět postižená. Pro mě je postižený svět. Tak jsme si navzájem postižení.“ „Jednou se učitel na tělocviku rozčílil. Tak jsem mu řekl, že v tomhle stavu nemůže učit. A poslal ho na chodbu“. „Nejsem jiný. To vy jste všichni tak stejní.“ (12.03.2017)

Fascinující vhled do světa autistů přináší Miroslav Janek. Pochopení "našeho" pojetí vesmíru autistům někdy připadá nemožné, jejich smysly bývají často zahlceny, nevědí, jak s námi komunikovat, a přesto tu jsou a častokrát jen zůstanete v úžasu nad hloubkou jejich myšlenek a schopností. Hodnotím o třídu výše než další "autistický" film MFF Karlovy Vary 2016, americký snímek Animovaný život o Owenovi, mladém muži s fascinací pro pohádky Walta Disneyho. Na prahu pěti hvězdiček. (03.07.2016)

Ještě před filmem jsem všechny děti z filmu znal, tedy znal, viděl jsem s každým z nich rozhovor v pořadu Přicházíme v míru od Michala Roškaňuka. Díky tomu jsem o filmu věděl a také se na něj těšil. Je jen dobře, že podobné filmové dokumenty vznikají a vnáší tak alespoň trochu osvěty do společnosti, která si myslí, že každý autista vypadá jak Rain man. Samotný film je bohužel hodně zkratkovitý (při klasické délce to ani jinak nejde), jednotlivé děti dostávají málo prostoru a nevyniknout jejich charaktery. Jde spíše jen o několik vět a pak střih na další dítě a tak stále dokola. Přesto Normálnímu autistickému filmu naleží čtyři poctivé hvězdy, především za obsah. Pro zájemce o tohle téma nezbývá než jen doporučit (opět) pořad Přicházíme v míru (součástí Duše K v divadle Kampa). U rozhovorů s dětmi se leccos přiučíte a také se výborně pobavíte. (11.05.2018)

Připouštím, že jsem se bavil nad jednotlivými scénami, to ale nevyváží pocit, že celý film je jen slepenec scének a hlášek. Líbí se mi ten free přístup, bez diagnostických promluv doktorů. Zároveň bych ale čekal alespoň zdánlivou koncepci. Při všem respektu k autorovi, Normální autistický film na mě působí tak, že režisér prostě na pár dní zašel ke každému protagonistovi a tak jako nějak ho natáčel. To celé pak nějak sestříhal a slepil a bylo hotovo. 6/10 (08.02.2017)

Autisti, jako normalni lide... Videl jsem v tomto dokumentu blbce i sympaticke lidi. Tedy jako v normalnim zivote. Libilo se mi, ze nikdo "normalni" nezasahoval do uvah hlavnich protagonistu a jako dokument to je dobre zpracovane. S ohledem na velmi vysoke hodnoceni zde, vsak v tomto filmu zadnou pridanou hodnotu nevidim... (13.10.2017)