HULIZA (E02)

Už jsem se nějak sžil s antihrdinou Hádkem, jeho primitivismus a vtipy o nachcané klouzačce už mne neiritují. Atmosféra socialismu perfektně vystižena - chlast, zaprané záclony a pohlavní styky v sešeřelých zasedačkách. Omlouvám se herečce Kláře Melíškové, že jsem o ní napsal, že má kuní ksicht; měl jsem pocit, že je jí teď všude plno. A v obličeji mi připomíná ondatru či surikatu. (10.04.2023)

Takhle to má vypadat! Ve druhém díle se toho stalo tolik, že jsem si ani nevšiml že už je u konce jak rychle to uteklo, což je největší rozdíl oproti 1. dílu, kde jsem se doslova nudil. Standa Pekárek je klasickej hajzel, který využívá všechny a každé nasktynuté situace. Slovník naprosto koresponduje s dobou a místem papalášů v tehdejší ČST. (10.04.2023)

Už pilot mi naznačil, že se budu u seriálu pravděpodobně dobře bavit a druhá epizoda mě v tomto názoru ještě utvrdila. Ze Standy "Voe" Pekárka se stal Standa "Veš v kožichu" Pekárek a mně nezbývá než opět vyzdvihnout herecký výkon Kryštofa Hádka; vůbec by mě neudivilo, kdyby za tuhle roli dostal na ulici přes hubu od diváka, který nerozlišuje mezi fikcí a skutečným životem:-) No, ale čím víc se děj točí kolem tehdejší neveselé reality se všemi těmi soudruhy, příslušníky a lidmi s krycími jmény, tím víc narůstá můj pocit, že už je to tady zase. Dneska se to sice obejde bez výslechů u tajných, ale zničených kariér a narušených životů přibývá i bez nich. Máme dobu sociálních sítí, což na jednu stranu znamená, že každý jedinec může vyslovit svůj názor, pochopitelně v rámci mantinelů nastavených provozovatelem té které sítě (čti cenzury), zároveň to ale znamená, že bude člověk hbitě zaškatulkován, a pokud je náhodou osobou veřejně činnou, může to pro něj mít horší následky než návštěva z někdejší StB. A to ani nezmiňuji všechna ta denunciační hnutí, která fungují ve stylu inkvizice nebo lynčování. Stačí osočení a člověk se stává bez důkazů, bez soudu (a tím pádem i bez možnosti obhajoby) například sexuálním predátorem, rasistou, xenofobem, ukrofašistou nebo dezolátem. Jasně, tyto aktivity dnes neřídí stát (alespoň oficiálně) ale různé zájmové skupiny, jenže víte co? Svinstvo je pořád svinstvem, i když ho zabalíte do trendových, politicko- korektních keců. Takže jo, divám se sice na retro seriál, ale pro mě jde o záležitost s přesahem. / Poučení: Těžko vysvětlíš, že tě někdo k něčemu přinutil, pokud ses neštítil čerpat výhody. (14.08.2023)

Hlavní aktéry již známe, takže dvojka se hned rozjíždí správným tempem. Opět je to koncentrát, nicméně buď už jsem se stihl na tuto frekvenci plně naladit, nebo už to tolik netlačilo na pilu, druhý díl se mi moc líbil. A člověk si tak nějak uvědomuje tu debilnost některých našich mnohdy blízkých spoluobčanů, co bohužel mají i právo volit, případně mít potomstvo, kterému pochopitelně svá životní moudra předávají. Pak už bude stačit jen nějaký šikovný krysař a nebudeme se stačit divit...  Občas totiž na nějaké ze sociálních sítí někdo v různých retro skupinkách vloží fotku jakéhosi vojína s pubertálním knírkem a popisem, to jsem já když jsem nastupoval na vojnu. Nebo je tam fotka nějaké panímámy v květovaných šatech se síťovkou s bramborami, šíleném účesu a v pozadí s rozkopanou ulicí a domy podepřenými dřevěným lešením. K tomu popis, moje mamka v sedmdesátých létech. A pod tím moře lajků a dalších uslzených příspěvků jak to tehdy bylo super, jak je to dnes naprd, tehdy to bylo bájo jak na tý vojně, tak s těma bramborama v síťovce na tý rozkopaný ulici... A někteří ti obzvláště tupí pak dodají, že na lidi se dnes nemyslí, jen na ty hnusný Ukrajince fašisty! Většinou se dotyčné snažím v diskusích záměrně ještě vyděsit nepravdivou zprávou (ale ještě mi to jako hoax nesmazali), že jsem se doslechl, že prej zdražej dokonce i paštiku! :-) Nic proti vzpomínkám na dětství, ani na tehdy třeba žijící rodiče. I já mám takové vzpomínky. Ale tehdy to nebylo bájo. Bájo je to teď i když si utahujeme opasky kvůli válce, která se bojuje i za nás. Jen dement může vzpomínat na hnusnou dobu socialismu a normalizaci. Na dobu, kdy se o každého staral stát a strana (to by se dnes asi leckomu líbilo) a kdy všichni měli tak nějak stejně (v podstatě nic) a tak se kradlo až praštělo čímž nikde nic nebylo. K tomu uvědomnělé plánované hospodářství, kdy se vyrábělo to co nikdo nechtěl a to lidi potřebovali bylo nedostatkové. Dokonce nebyl ani hajzlpapír. Byla to doba, kdy leckdo udával za drobné výhody od režimu... Kdy udaní měli po kariéře, někdy šli i do vězení... Panečku... Takováto byla doba. Druhý díl Volhy nám ji v plné parádě toho hnusu předkládá a pokud na někoho v jedničce Pekárek přišel jako jeden z tisíců co se snažil jen nějak bejt, užít si v daných možnostech maximum a plout s davem, tady se nám začíná pěkně vybarvovat do bezcharakterní svině. Uvidíme co dál, ale jak říkám, STB tomu dala šťávu a Jirka Dvořák je super! :-). A také dávám palec nahoru, že se v tomto díle již netýralo to nebohé Pekárkovo dítě, protože první díl strávilo na naprostých nehraných záchvatech breku až to i mně přišlo za hranou. Dávám tedy za 4 reportáže. * * * * (10.04.2023)

Tak bohužel. Zajímavé špionážní nebo etické drama se z příběhu o zbytečném člověku nevyklubalo. Takže nějak nechápu PROČ. Proč natočit film o bezpáteřním hajzlíkovi, se kterým je od začátku do konce jen samá nuda? Proč se tvářit, že je to něco jako „dokument“ o sedmdesátých letech? Ne, toto opravdu není „výpověď o době“, tímto způsobem žilo 5 % lidí. I proto si nejspíš pan režisér myslel, že bude postava zajímavá. Jenže nuda zkrátka zajímavá není, ať je sebevulgárnější a sebevychcanější. A tak – proč ztrácet něčím takovým čas? To by snad byla užitečnější či zábavnější rozprava v poslanecké sněmovně, a to je hodně nízká laťka :))) (10.04.2023)