Zbehovia a pútnici

Ďalší so série neznesiteľných Jakubiskových filmov. Fragmenty príbehu, roztrasená kamera a prehrávajúci herci mi neuveriteľne liezly na nervy. Bláznivé scény striedali tie kruté a práve tá krutosť bola zaujímavá a dotýkala sa ľudskosti a mala nejakú myšlienku. Lenže v celom filme je jej strašne málo. Celá Jakubisková snaha o výpovednú hodnotu je nulová. Najlepšou časťou je Dominika s Magdou Vášáryovou a s dobovými zábermi na okupačné vojská. Ostatné sú v mnohom iritujúce a naozaj je to na dlhú dobu posledný Jakubiskov film, ktorý som bol ochotný pozerať. Pritom sa v príbehoch skrývala toľká krása, ktorú formálna stránka nadobro pochovala. (07.06.2012)

Pri prvej poviedke som mal pocit čistého šialenstva, forma i obsah sa vymykali zdravému rozumu a priznávam, že som to chcel vzdať. Tento oslavovaný Jakubisko sa mi vôbec nepáčil, dokonca ma iritoval. Druhá poviedka bola zrozumiteľná a napriek svojráznemu štýlu autora, jednoznačne najlepšia. Zaujímavosťou je vsunutie zopár záberov s komentárom o augustovom napadnutí Československa, čo dodalo poviedke ešte väčšiu výpovednú hodnotu. Tretia poviedka je akýmsi súhrnom predchádzajúcich. Jakubisko vo svojom filme ako celok využíval surrealistické prvky, depresívnu atmosféru, divoký vizuál a to všetko pri rýchlej kamere a podmanivej hudbe. (10.09.2017)

Vemi ťažko stráviteľný film zo zlatého "felliniovského" obdobia Juraja Jakubiska. Depresívny dej, depresívne postavy a množstvo mŕtvych ľudí i zvierat .... V určitých momentoch mi až naskakovala husia koža. Musím však čestne priznať, že som tento film pochopil asi len z polovice. Bude potrebné zhliadnuť toto dielo ešte pár krát .... Zaujímavosťou tohoto filmu je, že nakrúcanie bolo na chvíľu prerušené "socialistickou internacionalistickou pomocou spriatelených armád štátov Varšavskej zmluvy" a tvorcovia zaradili medzi druhú a tretiu poviedku krátke ukážky z intervencie a posolstvo pre ďalšie generácie, vediac, že sa práve vyrábaný film tvorí akurát tak do šuflíka, kde aj naozaj ostal predlhých 22 rokov .... A ostal tam aj preto, lebo dovtedy nik nevidel ožratých partizánov a sovietskych vojakov, ktorí vraždia a znásilňujú z kratochvíle pre vlastné potešenie .... A to sa do oficiálnej ideológie nijakovsky nedalo napasovať . (23.09.2004)

Někteří filmaři pro mě zůstávají spojeni jen s jedním titulem, ostatní součásti jejich tvorby jsou buď příliš slabé, nebo se s nimi z nějakého důvodu míjím. Takovým příkladem může být Antonioni se svou Zvětšeninou, souznění, které se už nikdy neopakovalo. Jakubisko má vlastně štěstí, je pro mě režisérem dvou filmů - Sedím na konári a především Tisícročné včely. Jeho následující snímky u mě vzbuzovaly větší či menší rozpaky. Jeho ranou tvorbu jsem neznal, a tak jsem ke sledování Zbehov a pútnikov přistoupil bez předsudků. Během pouhé půlhodiny se počáteční údiv změnil v trýznivý šok. Jakubisko rezignuje na jakoukoli logiku, tohle je manýristická ulítlost, kterou nevysvětlí ani požití (jedné) drogy, jako spíš bouřlivá reakce organismu na požití několika protichůdně působících omamných látek. Jakubisko se snad chtěl po svém vypořádat s běsy 1. světové války, jenže v sobě neměl dost pokory a odstupu, aby vznikla společenská výpověď. Místo toho vše semlel v rádoby artový obrazový mišmaš. Celkový dojem: 10 %. (01.09.2015)

Vraždí se všichni: muži, ženy, starci, děti, zvířata. Nejdříve na konci 1. světové války, pak na konci 2. světové války a pak jsme kdesi na konci té další. Jakoby to celé nevypadalo dost příšerně, ještě jsou tu občas hnusné modré a zelené filtry. Zřejmě podobenství či jiné „umění“. :( Dokumentární vložka z okupace ČSSR vojsky zemí Varšavské smlouvy je vzhledem ke zde uvedenému datu slovenské kinopremiéry čiré sci-fi. (04.04.2015)