Rollerball

Velmi zajímavý film. Čekal jsem sportovní drama, kde tým půjde za výhrami. Rollerball je docela i zajímavým sportem. Ta mutace hokeje, motokrosu a amerického fotbalu (možná by se tam našel i basketball) mě opravdu zaujala. Ale tento film není pouze o Rollerballu. Je to především snímek o budoucnosti, která je totalitní. Jeden hráč Rollerballu se přestal líbit a tak půjde pryč. Ovšem on si to nenechá jen tak líbit. Snímek se odehrává v roce 2018, cože je od současnosti za 7 let. Naštěstí neproběhli žádné korporační války, tudíž film je daleko od veškeré reality. Každopádně máme zde i nějaké ty záležitosti k zamyšlení. Zápasy Rollerballu (pouze 3) jsou dobré. První je docela nudný, takový o ničem, ale další dva se stupňují a jsou dost povedené. Tan poslední byl masakr. Nicméně se Normanu Jewisonovi podařilo natočit dvouhodinový snímek, který mě svým způsobem bavil. Hodnocení je dosti rozporuplné, je to někde mezi třemi hvězdičkami, ale přijde mi, že dát tři by bylo málo. Troufám si tento film označit i za kult! (13.04.2011)

Očekával jsem od údajného britského kultu naprosto blbou akční ptákovinu, dostal jsem po všech stránkách naprosto luxusní a originální dystopické sci-fi skloubené se žánrem sportovního filmu. Dech mi vzal už samotný úvod, kdy se rozsvěcuje stadion za doprovodu Bachovy symfonie, podél hlediště s velkou pietou vstávají vážení pánové v slavnostních oblecích a do toho se současně rozjíždí brutální sportovní hra založena na fyzickém likvidování soupeřů během neotřelého závodu. Celý film stojí na obrovském napětí fungujícím hned v několika vrstvách: tou první je právě už samotný kontrast brutálního (sport rollerball) a vznešeného, ušlechtilého (slávnostní prezentace budící na první pohled respekt a vážnost, taktéž velice silné charisma hlavního hrdiny, kterému divák prostě naplno fandí, i když jde o zaníceného hráče oné odporní hry); v druhé vrstvě je to napínavá sportovní linka na čele s třemi odehranými zápasy; do třetice postupně stále víc na povrch proniká vnitřní rozpor hlavního hrdiny – velkého rollerballového šampiona, který nicméně... má stále v sobě kousek člověka a svědomí, občas pocítí vztek za svou vzdálenou láskou či přijdou na něj silné okamžiky morálních dilematů. Celý film je k tomu excelentně nasmínám, ať už jde o drásající akční scény podél nakloněné dráhy nebo naopak zcela komorní pasáže z interiérů, v níž svou invenci v rámci vizuálu zde naplno projevily jak výtvarníci, tak kameraman... Rollerball nabízí tolik nekonvenčních záběrů ve vysoce stylizovaných prostředích, že se v tomto směru může dle mého názoru přiblížit tomu nejlepšímu z "futuristicky" laděného sci-fi 70. let, tedy Kubrickovu Mechanickému pomeranči nebo Fassbinderovu Světu na drátě. James Caan v hlavní roli mne už poněkolikáté svým výkonem totálně zválcoval a na dvě hodiny omráčil svým obrovským charismatem. V necelé polovině jsem byl pocitově úplně vyčerpán, jak celkovým nadšením z filmu, tak velmi negativním transem způsobeném obsahem (scéna se střílením hořících nábojů na stromy byla teprve završením děsivé vize!), až jsem si začal nečekaně přát, ať tvůrci zavedenou laťku raději trochu uvolní, neboť se u toho úplně rozplynu... ale oni ne, oni mi ti tvůrci po hodině a půl ještě přijdou s filosofickým rozměrem navíc a rozehrají velmi osobitou vedlejší linku na téma vymazování osobních i společenských dějin! :o) Plný zásah! 100% (04.08.2020)

Brutální ukázka, že Norman Jewison má talent, James Caan charizma, které utáhne film a i sci-fi z totalitní budoucnosti může být přes své "béčkové/levné/laciné" vzezření velmi zajímavým filmem, který poukáže nejen na schopnost sportu pobláznit davy, ale také smutnou skutečnost jeho zneužívání a využívání majetnou korporací. Asi těžko si tvůrci před 30ceti lety představili, že točí neobyčejný snímek, který přes vážnou hudbu obsahuje také dost myšlenek a zamyšlení nad stávajícím nebo budoucím světem. Vždyť už dnes nejsme zrovna daleko od světa Rollerballu... (19.10.2008)

Tieto 70. sci-fi sú o niečo špecifičtejšie, ako tie z predchádzajúcej a nasledujúcej dekády. Jasné, že v žiadnej dobe nikto nemohol predvídať, ako bude vyzerať dizajn budúcnosti, ale práve z toho vyplýva tá nemsierna zábava najmä filmov zo 70. rokov, ktorých je myslím o niečo viac. Rollerball je exemplárny príklad. Je trochu ťažkopádny, nemá ľahkosť napríklad Soylent green alebo Loganovho úteku, berie sa smrteľne vážne, aj keď dnes sa už na mnohých veciam výborne nechcene zabávame. Samotná hra má neurčité pravidlá, v ktorých sa nevyzná ani scenárista a zo začiatku som rozmýšľal, že keď je to tak cool, prečo táto hra neexistuje aj v našom svete. No preto, že je to strašná blbosť. Malo by sa hrať, ale hráči sa namiesto toho tlčú, loptička je bohviekde a zrazu niekto skóruje. Na obranu onoho dizajnu treba uviesť, že nesledujeme svet budúcnosti našeho sveta, ale fikčného vesmíru, takže ako výčitka to samozrejme neobstojí :). (07.01.2015)

Dějově i myšlenkově rozbředlé scífko a vedle Loganova útěku a Westworldu další sedmdesátkový sci-fi shit. Scény Rollerballu možná působily cool ve své době, mně ale přišly slabě natočené. A ta omáčka kolem toho nám o světě budoucnosti, kde korporace po jakýchsi válkách rozpustily národy a všechny oblbly luxusem a Rollerballem, taky moc neřekla. (17.04.2020)