Opera ve vinici

Ten děj tedy nestál za nic. Ale hezké písničky a prostředí hází filmu záchranný kruh. Velká škoda zabitého scénáře. Velká škoda, že „opera“ v závěru nebyla celá bez rušivých elementů. Já bych za ni dost přidal. V každém případě by se na to možná dalo mrknout podruhé. Proč vybrána zrovna tahle hlavní představitelka dívčí role, to ponechávám stranou. (28.12.2017)

Myšlenka snad byla správná, ale to zpracování je velice tristní. Jako hudební film plný lidových písniček se tento snímek vlivem poetičnosti vůbec nejeví a fakt, že by byl nějaký bigbíťák najednou okouzlen lidovkami se mi taktéž zdá velmi nevěrohodný. Těžkosti se s takovou hudbou pro skladatele prosadit však jsou trefné a i po byrokratické stránce na svou dobu velice reálné. A tak co s tím? Pro Moraváky bude tento počin asi velice příjemným pokoukáním, ale pro ten zbytek však velmi těžkopádným. Ony písničky značně převyšují děj a posouvají ho značně do pozadí. A tak se tu neustále zpívá a zpívá, až je najednou konec. (02.09.2014)

Jaromil Jireš mě svými filmy snad pokaždé dokáže oslovit (s výjimkou šílených Talířů nad Velkym Malíkovem) a upoutat zvolenými tématy i zpracováním. Zde máme dvě hlavní postavy – mladého studenta se zálibou v rockové hudbě, který se studijně věnuje folkloru, a starého muzikanta, neznámého autora mnoha zlidovělých písní, který však sám neprojevuje velkou touhu hlásit se ke svému dílu, propagovanému jako lidovém. Souvislý děj zůstal spíše v pozadí, ale jednotlivé konfrontace obou postav s dalšími, mezi sebou i vůči různým situacím zde postupně odkryly zajímavou výpověď nejen o proměnách folkloru na Moravě v čase, ale vůbec o lidech, rozdílných postojech rozdílných generací a měnící se kultuře. Jireš nekritizuje, neodsuzuje, jenom rozehrává, co ho možná jako milovníka klasické kultury – stejně jako postavu Fanoše Mikuleckého – trochu trápí a ukazuje to poetickými obrazy... třeba i tím úplně posledním záběrem na obrovskou prázdnou dálníci (s kontrastně hlasitým zvukem k tomu), který mi připal geniální, jednak jím Jireš velmi krátce ukázal obraz reality moderní současnosti a zároveň tím vytvořil úderný kontrast k předchozí folklórní slavnosti. Jireš zde prakticky hlavně roztáhl motivy, které na malém prostoru načrtl již v Žertu, pokud jde o zobrazení upadajícího zájmu o folklor a hlavně nevkusné veřejné pohrdání ze strany mládeže na kulturních vystoupeních. Trochu mě i ke konci zklamalo, že vyvrcholením filmu (mimo ten poslední záběr) byla místo vygradovaného dramatu hlavně rozsáhlá folklórní „estráda“, ale i tak mě Operou ve vinici Jireš dost potěšil, vnesl do svého filmu uzemňující postřehy a určitě jsem si z nich dokázal hodně co vybrat a ocenit. Asi nejvíc na mě působily společné scény studenta s filmovým režisérem v podání Radovana Lukavského, jakožto vzácná setkání a povídání dvou lidí, které i přes obrovskou odlišnost na první pohled hodně pojil stejně zapálený zájem v minoritní oblasti. [75%] (17.07.2022)

S tím hodnocením asi o něco přestřelím, ale nakonec se nedalo jinak. Nemá to sice žádný děj a nedává to smysl, ale moje rodné Podluží to dostatečně vynahrazuje. Režisér chtěl vytvořit "něco" unikátního, no na rozpracování postav mu jaksi nezbyl čas. Takže místo věnování se víc té děvčicy, je tam aspoň půl hodiny ta otřesná divadelní hra. Co si budem, ona je sice na dědině nespokojená, ale ono by ji to měšťáctví rychle přešlo po návštěvě špinavé Prahy nebo smradlavého Brna (soudím podle sebe a dneška). Tož kdo néni otáto, ať si dá hvězdičku dúle. 3-* (16.06.2022)

Ono prostředí Moravy a vinic né vždy zaručí dobrou zábavu. Ač je herecké obsazení velice dobré Skopal a Navrátil jsou přesný, ale takový Kemr mě do role moraváka prostě nepasuje a člověk mu to prostě nevěří. příběh o mísním folkloru je dost zvláštní a nepřehledná. Mě se osobně moc nelíbí a celkově je příběh dost nezáživný (25.01.2010)