Oči bez tváře

Zvolené ako spomienka na nedávno zosnulého obľúbeného herca Claudea Brasseura (22. 12.2020). Ten vo filme hrá len epizódnu úlohu pomocníka a kolegu policajného komisára. O to väčší priestor má vo filmovom príbehu jeho otec Pierre Brasseur. V titulnej úlohe chirurga sa snaží o obnovu krásnej fasády tváre vlastnej dcéry, zničenej dôsledkom autonehody, ktorú osobne zavinil. Neváha pritom poprieť lekársku etiku, zákon, dopúšťať sa únosov a vrážd. Démonické a vo vyobrazení sťahovania kože z tváre až nepríjemne detailné filmové dobrodružstvo. Berie si prvky z ikonických diel hororového žánru, pričom nejde ani tak o horor, ako o dramatický thriller so strašidelnou atmosférou. Tvár doktorovej dcéry s maskou s bezvýrazne výrazným výrazom ma bude ešte nejakú dobu znepokojovať. Boileau s Narcejacom, autori predlohy, sa opäť prejavili ako veľmi kvalitní spisovatelia, schopní ponúknuť neošúchaný námet. Režisér za ich kvalitami nezaostal a doklepol k predlohe výživný a doslova plnokrvný film. (26.12.2020)

Primář soukromé lékařské kliniky Pierre Brasseur odebírá skalpelem obličeje mladých dívek a snaží se je připlácnout své dceři, oběti autonehody... Inu, mohl to být horror, není to horror a sám sobě škodí tím, že se tak místy přece jen prezentuje. Ze scény, kterou v náznaku zmiňuje EdaS, mi bylo věru nedobře, ale zejména proto, že ve filmu z roku 1960 jsem zkrátka nečekal něco tak explicitního. :) Zbytek filmu je spíš takové kriminální melodrama, kde k frankensteinovskému doktorovi, jeho oddané sekretářce i nešťastné dceři s maskou místo obličeje cítíme víceméně stejnou míru sympatií. Od scénáře detektivkářské dvojice Boileau a Narcejac bych možná čekal nějaké překvapivější rozuzlení (kdo viděl jejich Ďábelské ženy a Vertigo, ví, co mám na mysli), ale jinak je to velice solidní věc s krásnou hudbou a kvalitní herecké výkony jí efektivně retušují nejednu pihu na tváři. Moje titulky najdete zde 70% (27.12.2010)

Nepotřebuji ke své radosti žádný remake s barevnou krví a speciálními efekty. U mnoha dialogů mi sice připadalo, jakoby během nich film chvílemi ztrácel na své vybudované atmosféře, ale jinak mi Oči bez tváře přinesly velice podmanivý hororový zážitek, jaký jsem si nesmírně užil přesto, že se nepovažuji za skalního příznivce žánru. Dlouhé tiché scény vyjádřené pouze obrazem a činem, mě fascinovaly svým tajemným nádechem, spousta nápaditých záběrů kamery zde pravidelně umocňovala sklíčující dojem a příběh kombinující několik žánrů včetně postupů detektivky probíhá s patřičnou gradací, až do samotného konce podtrženého krásnou symbolikou s bílými holubicemi. Jen se obávám, že až příště uvidím Pierra Brasseura v jakékoliv jiném filmu půjde na mě z něj ještě nějakou dobou mrazivá hrůza, když si vzpomenu, s jakým zápalem a naprostým klidem ve tváři prováděl pan doktor svůj děsivý experiment za prolití krve ve tvářích krásných žen. 85% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (11.03.2021)

Má to pěkné hrátky s obrazem a záběry, ale nedokázalo to plně a zajímavě naplnit a využít zvolenou stopáž. Má to tak spoustu zdlouhavých a pomalu ubíhajících scén, pomalé tempo. Zápletka a děj by v pohodě vystačili na krátko či středometrážní stopáž. Pro mě poměrně zklamání. 101 hororů, které musíte vidět, než zemřete 90/101. (28.11.2022)

„Oči bez tváre” , ktorú zakrýva iba špeciálna maska na to určená, aby totiž nebolo vidieť ten mimoriadne zohyzdený obličaj, ktorý v podstate zapríčinila vážna, dopravná nehoda, akože "váženého dr. Génessiera" , čo takto zruinoval život nielen svojej dcére Christiane, ktorá dokonca ešte predstiera i svoju smrť, čím by sa snáď natrvalo zbavila svojho doživotného, fyzického (aj bezpochyby psychického) trápenia, a tak tým pádom môže zatiaľ jej otec úplne beztrestne vo veľkom experimentovať, ako taký zvrátení šialenci - Frankenstein s Mengeleom, ktorý sa predovšetkým preslávil svojimi »slávnymi pokusmi« na Židoch, že i Génessier je na tom takmer navlas rovnako, i keď si do výsledných štatistík nezapísal toľko « pokusných králikov » , ako toto, obzvlášť zhumpľované monštrum ! Jeho lekárske metódy v tomto prípade spočívajú práve v tom, že jednak jeho nemenej scestná asistentka Louise natlačí atraktívnym vysokoškoláčkam samé kaleráby do hlavy, trebárs, niečo v tom zmysle, zabezpečenia bývania, ktoré potom náš experimentátor následne i omámi, kedy mu už vôbec nikto nebráni v tom, aby praktizoval podomácku › transplantáciu tváre › , keď si myslí, že to je ich jediné správne východisko... ? Možno na istý čas tiež svitá i na lepšie časy po vydarenom pokuse, pričom onedlho sa o slovo prihlási aj Jacques Vernon, ďalší medikus, kolega Génessiera, ktorý nielenže kontaktuje inšpektora Parota, ale zároveň vzbudzuje ďalšie podozrenie ohľadom Christiane, ktorá mu síce neustále vyvoláva, no už sa neohlási, až predsa raz áno, čo je prvotný impulz zo strany Vernona i zákona, vymyslieť daný postup, ako zhatiť nekalé ambície poprekrúcaných jedincov, a tak ponúkajú istú variantu, návnadu, ktorou sa to ale samé stopercentne nevyrieši, to jest - nakoniec musí zakročiť nikto menší, než večne všetkému prizerajúci sa, kedy jestvuje potenciálna šanca, že tie psiská v klietkach zavreté, sa postarajú o už povedzme, dlho avizovanú satisfakciu... ? / Francúzsky režisér Georges Franju, nakrútil vskutku extrémne znepokojivý snímok s depresívnou atmosférou, a s brilantnou, čiernobielou kamerou Eugena Schüfftana. Z niektorých sekvencií sa normálne zdvíha žalúdok, a tak teda nič pre slabšie povahy ! Edith Scob v úlohe znetvoreného dievčaťa náramne presvedčivo exceluje, až z nej vychádza zvláštny, zimomriavkový pocit. Počin vrelo každému iba odporúčam, ale na vlastné riziko, nemusia ho totižto všetci tak dobre stráviť, ako sa môžu na začiatku mylne domnievať. (03.12.2020)