Láska

Láska. Je možná něco jako tajemství... nebo touha. Snad štěstí. Život. Hledání. Touha po kráse. To všechno... Typická Kachyňova filmová poezie ve víru lidských problémů, úvah a snů, v příjemných rodinných epizodkách o hledání a objevování lásky v bludném kruhu dvou generací. Tak jako člověk běžně hledá cestu k jistému člověku, všichni hledáme i vzájomné porozumení a lásku. Ta se po dostatečném může leckdy objevit i tam, kde dosud panoval chlad či nenávist. I v takových obyčejných příbězích našel Karel Kachyňa během omezených tematických možností za normalizace jedno ze svých útočiští... . . . Hodnotím plnou palbou za scénář Oty Hofmana! Co se týče dialogů, vykreslení vztahů mezi mládeži, rodičemi a množství z načrtnutých problémů každodenního života, nemám vůbec pocit, že tomuhle filmu je dávno přes 40 let. Na normalizační film ze současnosti překvapivě žádné soudruhování, naopak se v snových scénách objevují motivy hippies(!) a často znějící bigbeat. Mimochodem hned bych si zašel k Petru Bruknerovi mladšímu s magneťákem přehrát Prší, prší :o) , tenhle song od Bukanýřů totiž není (mimo ukázky z tohoto filmu) vůbec nikde k dispozici. :-))                                     . . .                   Žánr komedie zde sice není uveden, ale o chvilky odlehčené humorem zde vůbec není nouze. Krásná Jaroslava Schallerová ve dvojici s hereckým debutantem Oldřichem Kaiserem si nic nezadají s osvědčeným Veleckým a Dvorskou. Přemixovaných vizuálních a hudebních filtrů je tu v podobě dobových experimentů někdy až moc, ale v doprovodu hezkých variací na lidové písně (v podání Bukanýřů s krásným sólovým hlasem Hany Buštíkové) nespostrádají své kouzlo. Při opakovaném zhlédnutí mě opět dostalo, jakou propracovanou symboliku ukrývají některá starší filmová dílka, například když se bývalý milenec stěhuje ke své dávné lásce a donesou do předsíně nábytek, rozbije se váza na stolku; když se pak ke konci filmu rozhodne odstěhovat zpátky a nese v euforii tašky směrem do auta, rozbije se památná rodinná plaketa... Jinak řečeno každá změna již zavedeného pořádku přináší do života vedle pozitivních účinků i nějakou tou tíseň. Láska je příjemným filmem pro celou rodinu, ale rozhodně s hlubším podtextem navíc. 90% (05.02.2017)

Tohle Kachyňovo "normalizační dílo" má větší hloubku než většina nenormalizačních snah jiných režisérů. Film se mi moc líbil, jak mladý pár, tak pár rodičovský. Obojí mělo dobrou dějovou linku a umělecké prostřihy byly dlouhé tak akorát, aby oddělovaly jednotlivé kapitoly vývoje od sebe. Navíc na Schallerovou se moc pěkně kouká....85% (29.12.2016)

Ironická normalizační směska na téma lásky. Brutálně vtipné jsou mládežnické scénky frackující Schallerové a Kaisera a samozřejmě jejich spolužáků Krause a Zavřela. To lepší představuje zralá romance Dvorské a Veleckého. Údajně křečovitá stylizace je naopak osvěžující a v době neuvěřitelných sranců začátku normalizace i taková Láska působí svěže. (29.07.2017)

Jak správně píše borsalino, láska 100x jinak od Kachyni. Volba poetické jemné krásky Schallerové na jedničku, volba pubertálního Kaisera do hlavní role za 5. Milena Dvorská tu hraje jak v Nároďáku, je jako zubařka z maloměsta víc než pravdivá. Mistr Kachyňa to ovšem přeplácal obrazovými alegoriemi a sem tam děj působí jaksi roztrhaně (zvlášť když lotr místní školy Kraus troubí na trombón-hodně ujeté).Nicméně doporučuji, rozhodně vás to nenasere. (11.06.2010)

Kachyňův rukopis lze rozeznat na poetickém vyznění filmu. Jiné zvolené metody ale působily rušivě, jako třeba hudební vložky či přeskakování mezi barevným a černobílým filmem. Ale paralela budování vztahu - lásky - mezi dvěma dospělými a jejich pubertálními dětmi mě bavila. Romantika versus rozum, poznávání vůči nedůvěře a zklamání. (30.10.2023)