Modré stíny

Deklarovaný pokus o quality tv zůstal tak nějak na půli cesty. Pozitivní je, že Sýkora jako znalec detektivek pochopil, že "severské" propojení murder mystery s politikou a osobními vztahy hlavních postav je nejen trendy, ale taky funkční model. Zatímco však nordická detektivka linii vztahů používá jako další rovinu vyprávění, která má zpravidla nějaký vztah ke zločinu, zde jde o nádstavbu, která za a) není rozvinutá (dcera S. Majera) nebo za b) nemá pro příběh žádný zásadní význam (vztah Krobot / Melíšková). Ozvláštnění vyprávěcí struktury vcelku oceňuju, ale zase jde o určité nepochopení konceptu. Je fajn, že Pechlátova postava se na čas jeví jako oběť komplotu své hysterické manželky, aby se posléze v retrospektivě ukázalo, že všechno je jinak, problém je v tom, že tento vypravěčský trik na diváka funguje jen deset minut (než retrospektiva přijde). Zručnější západní tvůrce by z toho vytěžil nejistotu aspoň přes dva díly. Podobné je to se stylovými hrátkami, které někde působí (na české poměry) objevně a slouží evokaci napětí nebo jinak pomáhají vyprávění (využití zvuku, hudby...), jindy je ale jejich přínos přinejmenším diskutabilní (práce se světlem, kontrastem). V každém případě vypadají Modré stíny "jinak" než většina produkce nejen ČT, to se musí nechat - ale pokud by to znamenalo zároveň zcela "funkčně", byl bych ještě raději. Uměřený herecký projev některých aktérů (Huba, Lábus, Majer) je jistě na pochvalu, naopak zbytečně hysterické pasáže (Melíšková, Voříšková, Pechlát) působí v lepším případě divadelně, v horším úplně přepáleně. Závěrem - nelituju sledování coby promarněného času, ale až se filmařská odvaha skloubí s racionálnější úvahou, budu rozhodně šťastnější. (10.05.2016)

Na základě zdejšího hodnocení jsem tento seriál dlouho odkládal, abych se po čase pustil do I. dílu a přes WTF úvodní scénu to zase hodil do hlubin mých počítačových složek. Divácká nouze mě k tomu nicméně přivedla zpátky, a po opravdu malinko méně zábavné I. epizodě musím nakonec říci: ještě, že tak! Zejména II. a III. díl ukrývají dialogy v nejlepším Jarchovského stylu, k tomu několik dějových mini-katarzí tak silných, že najednou dávají smysl i podivné úhly kamer. Novotného pohledy nebo řvoucí Melíšková ve mně dlouho zůstanou. Poslední díl byl na moje gusto mírně překombinovaný a zbytečně protahovaný, přesto se jedná o malé zjevení, zejména pokud se české seriálové tvorby týká (té novodobé). (19.04.2017)

Námet je fajn, ale to je asi jediné. Slabé tempo filmu, hrozná kamera, ktorá blúdi v priestore a často zablúdi až do protisvetla, nevyrovnaný zvuk, že ho občas treba zvýšiť na dvojnásobok, to všetko ma veľmi vyrušovalo. A kompletne nesympatické postavy na čele s nevýraznou hlavnou vyšetrovateľkou a priestor policajnej stanice s výzorom verejných záchodov počas rekonštrukcie filmu nijako nepomohli. Sledovať ďalšie tri časti neviem, či vydržím. (28.2.2016) –––– Tak vydržal som, ale bolo to o držku. Ťažko by som si dokázal predstaviť hlúpejšie vyšetrovanie, hlúpejších vyšetrovateľov, hlúpejšie vedenie a hlúpejších zločincov. A samozrejme motív, ten je najhlúpejší zo všetkého, možno by ho prekonalo len hlúpejšie zamontovanie súkromia vyšetrovateľov do filmu. Dve hviezdy sú celkom oprávnené, z toho jedna je za napojenie na veľkú politiku. A k technickej kvalite filmu, absolútne nepochopím, ako tu niekto môže vychvaľovať tento štýl kríženca amatérskej a skrytej kamery, takýto zvuk, obraz a kompozícia poslúži len na odradenie bežného diváka. (20.3.2016) (28.02.2016)

Spisovatel Michal Sýkora je odvážný kritik poměrů a nebojí se literární hyperboly- trochu přitlačit, aby si toho neřádu kolem nás všimli i ti nejzabedněnější, ideálně všichni. V této svojí předloze zúčtoval s jedním filutou, jemuž coby Olomoučák viděl roky do karet. Ivana Gelnara nám příkladně Xaver Veselý před nedávnem v jednom ze svých orálně rektálních rozhovorů představil div ne jako svědomí tohoto národa. Jsem rád, že alespoň umělecká díla zůstanou nositeli jeho skutečného odkazu. Gelnar nevraždil, jen šulil a to není fikce, ale holý fakt. (16.03.2016)

Vůbec se nedivím divákům, kteří po prvním díle nepokračovali, nebo ten první díl ani nedokoukali. Je to tak zvláštně natočené, člověk si na to musí zvyknout. Není to dokonalé, ale rozhodně je to cesta správným směrem, je fajn, že měl kdosi odvahu natočit něco, co se liší. Škoda toho nepochopení od diváctva. Není to prostě prvoplánově líbivé jako Případy 1. oddělení, ačkoliv je mám ráda! V Modrých stínech jsou postavy vykresleny tak nějak hmotněji, realističtěji a ne černobíle. Ale fascinovali mě občasné bizarnosti, které mě odváděli od sledování, např. opilá Melíšková po dvou locích vína, navoskovaná kvestorova podlaha,... (01.04.2016)