Kočičí princ

S politováním musím říci, že mi tahle umělecká strašidelná pohádka příliš nesedla. Oplývá pěknými scenériemi, kostýmy, hudbou (až na jeden příšerný psychedelický motiv), ale jinak mě u ní provázely dost podivné pocity a příběh o vzkříšení mrtvého kocoura cestou do říše pohádek mě nebavil a za srdce nevzal. Nesedlo mi rovněž po celý film koukat na nehezkou holčičku ostříhanou na chlapečka. Rozumím nápadu ze strany dramaturgů na Barrandově natočit ve stejných dekoracích hned několik filmů po sobě, když už šlo o tak drahou výpravu, ale takový Juraj Herz byl ve stejný rok s Pannou a netvorem někde zcela jinde. 40% (12.12.2020)

Tato "pohádka" mi v mládí utekla, ale po jejím zkouknutí nezbývá než litovat, že mi neuniká i nadále. Zhůvěřilost takového kalibru jsem neviděl opravdu dlouho, vhodná leda tak pro mickofily, pedofily, hledače skrytých významů nebo sběrače filmových kuriozit...a tu hvězdičku jedinou dávám za mrtvou chobotnici. (28.12.2008)

Tato působivá maeterlinckovská variace mě silně oslovila již v dětství – svou snovou, přízračnou atmosférou, pronikající do všednosti. Dnes mi trochu vadilo spěchající vyprávění a leckdy i násilné míšení reality a fantazie, které při vlastní pouti za živou vodou působí poněkud opatrnicky, kontrolovaně. Škoda, že se film nenatáčel o deset patnáct let dříve, za velkorysejších podmínek. Bývalo by mohlo vzniknout opravdu strhující obrazivé podobenství o křísivé moci snu, jehož hranice se v chladných normalizačních letech jevily opravdu příliš zřejmé, a o dvojdomoví dětské duše, které si soudobý pionýrský světonázor nepřipouštěl. (04.09.2014)

Když jsem byl malý, tak mě tenhle film děsil. Ocenil jsem ho někdy ve čtrnácti, kdy se mi jeho sychravost a snivost docela vryla pod kůži. Dnes jsem ho z nostalgie viděl znovu, ale kupodivu mě nezklamal. Je to místy takřka surrealistické, ovšem pohádkově. Zároveň tomu ale nepochybně něco chybí. Ota Koval rozhodně nebyl nijak světoborný režisér a tahle pohádka nepohádka je ještě tím nejlepším, co jsme od něj kdy mohli vidět. To je nepochybně dáno skvělým snivým scénářem Oty Hofmana také koprodukcí s východními Němci, díky níž má "Princ" velmi slušnou výpravu. Režie sama je ovšem vysloveně pitomá. Sice je precizní, což se v našich podmínkách zase tak často nevidí, ale je zároveň naprosto nevynalézavá, bez fantasie a působící dojmem, že režisér zpravidla zvolil nejjednodušší možné řešení. Podobně neadekvátní je i romanticky uslzelá doprovodná hudba, která se sice možná hodí ke "keřotnkové" trilogii, ale v pohádkovém filmu vyznívá naprosto neadekvátně. Rozhodně ovšem celkově jde o zajímavý filmový počin, který si IMHO zaslouží víc než těch 56%... Ještě poznámka k lokacím. Točilo se mj. v Prachovských skalách a na nedalekém zámku Hrubá skála. Mihne se tam ovšem také hrad Valdštejn, stáj Trojského zámku, rytířský sál v Telči atp. Zámek hned v úvodu neznám, ale rozhodně je někde v Německu. Při natáčení byly také využity rekvizity a stavby vytvořené pro Herzovu Pannu a netvora. Celkový dojem: 70% (28.12.2006)

S přibývajícím lety ztrácí Kočičí princ na kráse, je to totiž vyloženě dětská snová pohádka - pro děti (což se o všech pohádkách nedá říci). Mě vždy, jako kočkomilci, vadilo jak tam tahá mladá Fuchsová koťata. S mírným odstupem si dovolím hodnotit průměrně, ačkoliv přiznávám, že jako dítě bych klidně hodnotil lépe (taková ta zvláštní tajemná atmosféra dětské fantazie mi připomíná tu z Krakonoš a lyžníci nebo Kaňka do pohádky). Dnes bych ještě přidal pohádce přívlastek "psychedelická". (17.11.2014)