Útěk v řetězech

Společenský přesah tohoto filmu je obrovský a v roce 1958 to muselo tnout do živého. Jenže na dnešní dobu je film až moc jednostrunný. Scénář se pečlivě vyhýbá hlubší charakterizaci obou hrdinů a těch pár dialogů mezi nimi nic moc neosvětlí. To, že jsou klaďasové, vyplývá hlavně z toho, že všichni ostatní (mimo šerifa) jsou krvežízniví rasisti. No a ta femme fatale na konci, která sem přišla z béčkových filmů noir, tomu nasazuje korunu. Čekal jsem více zátěžových zkoušek jako řeka, nebo jáma a více pohledů do minulosti obou hrdinů. Takto to moc nepřesahuje hranice záslužné protirasistické agitky. (06.01.2019)

Myslím, že je to první film Sidney POITIERA a už tehdy byl báječný.Tony CURTIS byl tehdy docela mladičkým neznámým hercem. Ale oba dva to sehrali bez "ztráty kytičky". To byla léta, kdy se v Americe herci černé pleti téměř vůbec nevyskytovali ve filmu. A podívejte se na tu změnu za 50 let. Nyní, abyste hledali v akčních filmech herce bílé pleti, že ? Film je velmi kvalitní a stojí zato jej zhlédnout ostatně jméno režiséra je toho zárukou. (29.09.2007)

Reziser Kramer /Kdo seje Vitr, High Noon, Norimbersky Proces/ natocil vyborny protirasisticky film, ktory ale postupom casu dost zostarol. Tony Curtisa mam na haku, a Sidney Poitier tymto este neprerazil. Rezia je na urovni, dialogy tiez, akurat v strede sa dost plka a casto o nicom. Preto nedam absolutorium : 85 % (18.10.2016)

CULLEN, I CAN'T MAKE IT! COME ON, MAN, YOU DRAGGIN' THE CHAIN!!! Byl jsem zvědavej na tuhle klasiku a o to víc jsem byl zklamán. Film v sobě nemá, žádné silnější momenty a i dialogy mi přišli prázdné a o ničem. Písnička pana Poitiera byla navíc dost otravná a může si jí prozpěvovat i s panem Curtisem, tak leda až budou krompáčema mlátit do šutrů. Jediný co tak film zachraňuje z bažin, kterými se neustále brodili, je závěr s vlakem, přátelství a pohledy, které těsně před nápisem THE END oba hodili. (08.12.2016)

Přivandrovalec a Černá huba byli hlavními aktéry v tomto černobílém snímku, který využil útěku černobílé dvojice trestanců k rozebírání americké černobílé otázky. A protože šlo o film z osmapadesátého roku, nebyl jsem tématem znechucen a otráven, jak je to u mě obvyklé u současné tvorby v oblasti pohyblivých obrázků, protože v té době měli celosvětoví ochránci demokracie označeny nejen dveře k tělesné úlevě slovy White a Coloured. A já nemám s černochy sebemenší problém, pokud je filmaři neobsazují do rolí, v nichž působí asi tak, jako kdyby hrál Chaning Tatum Martina Luthera Kinga nebo Vincent D’Onofrio Idi Amina, a pokud jejich zastřešující organizace nepoužívá lehce inovovaná hesla Ku-klux-klanu. Oba desperáti se snažili tak, až jsem jim místy fandil (což mě následně mrzelo, jelikož zločincům běžně nenadržuji), ale jedinou kladnou postavou byl jednoznačně kliďas šerif se svým lidským přístupem ale mizernou taktikou. Oba uprchlíci se tak za občasného zpěvu hitu o šicím stroji dostali mnohem dál, než bych čekal, ale víc jak tři kousky ze mě nevymámí. / "Ty máš proti mně výhodu, že tě není v blbým světle vidět." / Poučení: Nikdy nevíš, s kým budeš muset tahat za jeden řetěz. (10.04.2023)