Vražda ing. Čerta

Láska ide cez žalúdok, no v pripade muža v podaní Menšíka to nie je isté. Láska sa teda nekoná, zato jedla skonzumuje za troch. Nie je to až taká Veľká žranica, ale jedlá vyzerajú skvelo, Bohadlová ako oddaná kuchárka a bezvýhradne milujúca žena zastúpila ženský svet. Nekompatibilita s mužskym svetom je extrémna, to prehnané zvýraznenie rozdielov sa v prvej polovici podarilo. Druhá už nejako nenadviazala na tempo zo začiatku a značne nudila, opakovanie prejavov z oválneho zrkadla ma už nenadchýnalo. –––– Ty jsi ale ztloustla. Taky už nejsi nejmladší. Doufám, že jíst budeme hned. (23.04.2015)

„Jak to, že máš hrozinky, které mi tajíš?! Ženy, ach ty ženy!“ A vůbec mu toho moc nenaservírovala…Pokud se u některých filmů s nadsázkou říká, že je lepší být před jejich zhlédnutím najedený, zde to platí dvojnásob. Jediný režijní počin výtečné a originální (zdaleka nejen) kostymérky Krumbachové je vtipně absurdní hříčkou dohasínajících 60. let. Bohouš Čert, žijící sám pro sebe, živící se syrovými, ovesnými vločkami, a Ona, nemorální, tak trochu zkažená žena, která výborně vaří a umí potěšit pány…Bohdalová a hlavně Menšík jsou tu perfektní, film na nich stojí. Upřímně jsem se bavil stylizovanými, střelenými, nápaditými scénami a dialogy. Zamrzí však, že to funguje jen cca 3/4 filmu, pak snímku začne docházet dech, snad kvůli důrazu na symbolismus a podobenství (ostatně divák si může ve filmu najít leccos). Každopádně, teď už vím, jak na návštěvě zdůvodnit, že jim okusuju kytky…Zdejší hodnocení filmu docela ubližuje, za mě zcela zasloužené 4*. „Miluješ mě? Odpověz.“ - „Miluju tě.“ - „Tak fajn. A už mě nezdržuj.“ (23.12.2019)

Silné, sevřené ztvárnění až absurdně šťastného nápadu, stejně burleskní jako rafinovaně, cizelovaně jinotajné... Kabaretní anekdota i svérázná sonda do psychologie osamělé, zaopatřené ženy, se vší ironií i dojímavostí, silou i zranitelností, prohnaností i bezmocí, ovšem vyjádřeno a servírováno autorsky, originálně, expresivně. lstivě a s důvtipem, zkrátka navýsost po žensku. Křehkost se tu snoubí s rázností, prozaičnost s fantasknem, téma samoty a opuštěnosti nezapadne, ale je na něj zřeno právě jako na dané východisko, a to okem komicky mžourajícím, ladně se přimhuřujícím i pronikavě a nesmlouvavě observujícím. *** Plus: pro mě jednoznačně první film z toho mála - byť zdaleka ne první, u něhož je patrné, že se o to pokouší -, kde je Jiřina Bohdalová s úspěchem předvedena jako skutečně krásná žena velkého světa, byť už odkvétající, snesla by ještě v této době bez uzardění srovnání se stárnoucí Bridgite Bardotovou: "Haló, Bohouši, někdo ohlodal v celém bytě nožky od nábytku. Jako by tu měli nory nějací cizopasní hlodavci, nenasytní, žraví, nestoudní. Co si mám počít? Jak mám přimět jakéhokoli řemeslníka, aby vykonal tak... tak podivnou opravu? Zvlášť v dnešních časech, kdy lidem tak zjemnělo nervstvo?" *~ (24.07.2014)

Bezejmenná osamělá žena očekává pánskou návštěvu. Její byt je malým muzeem antikvárních předmětů; vše od divanu po poslední lžičku je malým uměleckým originálem. Bude ing. Bohouš Čert stejně výjimečný? Žena připravuje večeři o mnoha chodech a dává si nesmírně záležet na estetické stránce věci. Ing. Čert dorazí, všechny pokrmy do sebe mechanicky nahází, aniž by si všímal jejich rafinovaností, natáhne se na divan a mezi trávením ženu blahosklonně poučuje citacemi Schopenhauera a Freuda. Z dětství jsem měl na ten film zmatené vzpomínky. Vybavovaly se mi záhadné fragmenty jako Menšík, okusující nohy od nábytku, Jiřina Bohdalová, promlouvající na kameru ze zdobných oválů starých fotek a sténavý nápěv písně o sněžném muži. Vražda ing. Čerta je opravdu neobvyklý film, zašifrovaný do nečitelných gastronomicko-sexuálních symbolů, z kterých by měl i Sigmund Freud oči navrch hlavy. Připomíná mi trochu Sedmikrásky, ale bez jejich nabubřelé hysterie, trochu Ferreriho nudart Dillinger je mrtvý, ale s propracovanými dialogy a neotřelým humorem. Nemůžu říct, že bych se nudil; je to jako když nemůžete vstát od rozluštěné křížovky a říkáte si, to by v tom byl ing. Čert, abych tu tajenku nevyluštil. :-) Jenže vždycky se zadrhnu nejpozději u místa, kde Bohdalová s Ljubou Hermanovou navštíví vousatou kartářku a ta začne významně mluvit o sušených hrozinkách. Walter Matthau pronesl v jedné komedii větu "Použili jsme tolik metafor, že jsem zapomněl, o čem vlastně mluvíme." Ta věta vystihuje víc než co jiného můj dojem z Vraždy ing. Čerta, přesycené vlastním symbolismem. 60% (03.01.2010)

Velice pozoruhodný film, který na rozdíl od mnoha jiných novovlnných opusů dodnes nebyl plně rehabilitován a v očích odborníků i filmařů (viz dokument Pátrání po Ester či obsah filmu výše) i nadále stojí v nejlepším případě kdesi na úrovni komunálních satir P. Schulhoffa či fantasticko-bláznivých komedií O. Lipského. Přitom jde o jediný český celovečerní hraný feministický film! Genderové rozvržení rolí, ústící v radikalisticky vtipnou pointu je patrné od úplného začátku včetně sebereflexivní tematizace ženy-ikony (promluvy hrdinky v dekorativním obrazovém rámečku přímo do publika). Film je též báječně výtvarně vyveden - hrdinka má své domácí útulné hnízdečko, které je postupně devastováno nemilosrdnými vpády muže, který dotyčné sežere nakonec i fíkus. (23.12.2007)