Švéd v žigulíku

Zajímavý i zábavný dokument, který diváka vybízí k zamyšlení nad různými národními mentalitami a rozdílnými přístupy k práci a řízení, ale zároveň ve značné míře i nad lidskými vztahy na pracovišti v čistě osobní nebo dokonce partnerské rovině. Jako bonus stojí za to pročíst si i zdejší komentáře - některé svojí blbostí trumfnou i tu zmiňovanou "současnou ruskou komunistickou společnost" :-D. (02.11.2018)

Ideální start letošní Filmovky. Podle režiséra chtěl Bo Andersson docílit soudního zákazu promítání filmu, což je zvláštní, protože z toho ruského bordelu vlastně vychází jako kladná postava. V každém případě jde o skvělou sondu, která elipsou (neintencionálně) zkoumá, jak moc komunistický režim poznamenal myšlení lidí, kteří v něm vyrůstali. Což je stejně zajímavé a platné pro Rusko, jako pro naše země. (07.08.2018)

Západoevropské řízení a management na ruskou fabriku a kapitalistické myšlení na ruské dělníky. :-) Švéd v žigulíku působí jako námět nějaké absurdní komedie a je možná škoda, že se toho ještě nikdo z filmového světa nechopil, stálo by to za to! Každopádně i jako dokument to za to stojí. Některé scény jsou parádní. Motivační promluvy k ruským dělníkům v angličtině a jejich obličeje u toho. Vyprávění příběhů o tom, jak za dveřmi najde „kontrolor efektivity práce“ desítky lidí celou směnu spících a hrající karty. Po důrazné domluvě se změní to, že se „pracující“ druhý den zamknou, aby je nikdo nerušil. :-) Bohužel tvůrci se nevyhnuli i zbytečné výplni a natahování dokumentu. Přičemž zajímavého materiálu by se jistě našla spousta. Sledovat švédského manažera, jak hledí do vody, přemýšlí u večeře, nebo sedí někde na lavičce, nic nepřináší. Chtělo by se napsat, že se tvůrci vcelku ostře opírají do kapitalismu i do ruského „řízení“ výroby, ale ono to ani tak není. Oni vlastně jen ukazují, jak to je a vyznění nechájí na divákovi. Nakonec přihazuji i tu čtvrtou slabší hvězdu, nicméně mám pořád pocit, že by se z podobného tématu dalo vytěžit ještě více. (15.04.2023)

Petr Horký se opět trefil. Skvělá ukázka takové té opravdu ruské identity národa. Oni jsou opravdu stále zaostalá země, když opomenu Moskvu, Petrohrad a jiná turistická centra, tak tam stále převládá ten názor, totéž co v Česku začátkem devadesátých let, že by chtěli socialisticky pracovat, ale kapitalisticky žít. A když se začne propouštět, aby se zachovala aspoň nějaká pracovní místa, tak pro jistotu začnou všichni stávkovat. Pro Inge Anderssona prohra a možná vítězství, tam se seznámil s českou blond buchtou, která tam přišla s kolegy ze Škodovky, teď s ní žije snad spokojeně tady v Česku. (09.01.2019)

Dokument Petra Horkého je nepodjatě věcný. Slavná automobilka v Toljatti, krachuje. Pomoci přijel krizový Andersson. Má českou přítelkyni. Drží s celkem dlouho i když zažívá „už sedmadvacátý problém s blatníky“ a „výmluvy, pořád výmluvy“. Ovšem lidi kráčející do práce mezi toulavými psy logicky dychtí po starých časech, z nichž zbyly jen vojenské přehlídky. „Sami nebudou vyvíjet aktivitu,“ zazní při typickém výjevu: jeden cosi natírá, tři přihlížejí. A stávka proti propouštění se drží protichůdných hesel Zestátnění a Modernizace. „Dělal jsem v osmnácti ruských městech, ale tohle jsem neviděl,“ balí kufry poražený šéf. Po sobě nechává úspěšný v HYPERLINK l Lada Vesta, nové toalety a zkušenost, že „Rusové chtějí revoluci, ale ne změnu“. Zajímavé hodince chybí jen epilog. Rozhovor s autorem je zde: https://www.youtube.com/watch?v=2urdfJMWl38 (18.04.2020)