Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Luděk Sobota, Marta Vančurová, Věra Ferbasová, Josef Dvořák, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Karel Novák, Václav Lohniský, Eva Fiedlerová, František Husák (více)Obsahy(1)
Pod námětem a scénářem komedie Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974 najdeme poprvé jména oblíbené autorské dvojice Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák. V té době už byli oba známí jako autoři zábavných rozhlasových pořadů, právě se připravovali na osmou sezónu stále populárnějšího Divadla Járy Cimrmana, v menších rolích se objevili i na filmovém plátně, ale svoje skutečné úspěchy měli tehdy ještě před sebou. Hlavním hrdinou jejich prvního filmového příběhu je nesmělý mládenec František Koudelka (L. Sobota), který uvěří tomu, že bude mít zaručený úspěch v životě, bude-li se řídit kondiciogramem, „vědecky“ sestaveným přehledem svých šťastných i kritických dní. Až po mnoha letech se dozví, že kondiciogram, podle kterého žil, byl určen jeho jmenovci. Mezitím však zažije hodně perné chvíle a neskutečná dobrodružství… Dnes již legendární komedie je jednou z nejlepších, které byly u nás v neveselých časech normalizace natočeny. Dala velkou příležitost komikům nové generace – skutečně úspěšný filmový start zde zahájili Josef Dvořák a Luděk Sobota – ten se na dlouhá léta etabloval do rolí nesmělých až přihlouplých mládenců. Úspěchu napomohl samozřejmě i vynikající scénář, který rozvíjí kaskádu komických situací, a rovněž skvělá režie, která nevynechala jedinou příležitost rozesmát diváka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (755)
Známe to všichni nazpaměť a přesto se na to vždycky rádi podíváme znovu. Nestárnoucí klasika a životní role pro Luďka Sobotu, jehož tvorba v současné leží neskonale hluboko pod úrovní. V čekém filmu snad neexistuje vedle Marečku, podejte mi pero větší hláškovací ekvilibristika a více nesmrtelných scén. Jedno z obrovských es Odlřicha Lipského. ()
Jednoznačně nejslabší "svěrákovština" - mnoho hlášek sice zlidovělo a celkově je ve filmu mnoho skvělých momentů, které ale přebíjí dost častý pocit trapnosti, za který tvůrci vděčí hlavně Sobotovi. Tak, jak se mezi herci říká, že opilý nemůže zahrát opilého, tak zde platí, že retardovaný by neměl hrát retardovaného. Škoda. ()
Kdybych měl být zcela upřímný, tak by bylo moji povinností přiznat, že tento film je docela velká nuda. Já upřímný být chci, takže to tímto přiznávám. Ve filmu se mi zamlouvala pouze ta pasáž, kdy Luděk Sobota prožíval svoje šťastné dny. Dále byly úžasné role Ladislava Smoljaka a Václava Lohniského. Celkově vzato film zklamal a řadím ho k těm méně povedeným klasikám našich líbezných končin. Slabé 2*. Ale alespoň obdařil naši vlast o pár kultovních hlášek. ()
Svěrák/Smoljak-čistá paráda.Rozhodně nepatřím k fanouškům Luďka Soboty,ale kdyby tady nehrál,nebylo by to ono i přes geniální scénář.Životní tragéd snažící se zlepšit svoji situaci následováním pokynů horoskopu vygenerovaného počítačem,to je opravdu luxusní podívaná,obzvláště když rozklepává nýtek.Kdyby někdo sepsal všechny zlidovělé hlášky pánů Svěráka a Smoljaka,byla by z nich,myslím,slušně obsáhlá kniha a Jáchym by výrazně přispěl.Jedna z perel české komediální školy. ()
Jeden z mnoha skvělých námětů cimrmanovské dvojice Svěrák - Smoljak je stále aktuální kritikou moderních technologií, které nepokrytě manipulují duševním stavem člověka v ryze kontraproduktivním směru. Plejáda nesmrtelných a dnes již legendárních scének, dialogů, výstupů a samozřejmě hereckých výkonů mění JÁCHYMA v jedno z nejsvěžejších děl normalizační kinematografie. Osobně pak oceňuji zářivý, i když bohužel vlastně jen meteoritní comeback někdejší star prvorepublikového filmu Věry Ferbasové coby nádherně roztomilé svérázné tetinky. Nestárnoucí titul. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (99)
- Nebude úplně náhoda, že se Miloň Čepelka objevil v malé roli japonského překladatele. Sám se totiž věnuje prastarému umění japonské poezie „haiku“. A věta z filmu, která později zlidověla, „Kolik třešní, tolik višní,“ je ukázkou takové formy japonské poezie. Japonsky by zněla takto: „Ikutsu no cherī, totemo ōku no sawācherī.“ (sator)
- Když zřízenci znovu přivezou do léčebny špatného Koudelku, tak na ně křičí primář (Václav Lohniský) mezi palbou z tarasnice opakovaně: „Já vám dám Koudelku,“ ale jednou vykřikne: „Já vám zapálím koudelku,“ což je parafráze na jedno jadrné české úsloví o koudeli, která některým lidem hoří u dolní části zad. (sator)
- Zdeněk Svěrák (podnikový psycholog Klásek) spomína na príhodu s hercom Václavom Lohniským (psychiatr docent Chocholoušek), ktorý mal v scenári text: "Sanitka sa rúti ulicami a dravčie oči docenta Chocholouška pátrajú cez sklo." Po natočení scény sa pýtal, či mal dostatočne "dravčie" oči. (Raccoon.city)
Reklama