Vzorný kinematograf Haška Jaroslava

Oldřich Lipský výrazně obohatil čs.kinematografii řadou komedií všeho druhu, čistý dramatický nebo jiný žánrový film bez výrazní komediální složky snad nikdy nenatočil. Jeden ze svých prvních snímků zasazuje na počátek 20.století, do doby prvních českých biografů. Samotný Jaroslav Hašek zde vystupuje jako neviditelný průvodce v podání hlasu Jana Wericha, promítající divákům čtyři své povídky. Víc než klasický celovečerní film to evokuje jakoby záznam fiktivního kinematografického pořadu, kde hlavní postavy z povídek ožívají nejen na plochém stříbrném plátnu, ale i mezi diváky v hledišti, kde (mnohdy uraženě) reagují na promítané filmy. Nejen díky dokumentárnímu úvodu bohatého na ukázky dobových reklam a vizitek mi snímek hodně připomíná styl Alfréda Radoka z jeho historických komedií téže doby... Dávám hodně bodů za skvěle zachycenou atmosféru a styl (nejen) filmového umění z posledních let monarchie, Haškovský humor na plátně (byť v často naivních zápletkách, viz. třeba pokus o vyhnání křečka z kanape pomocí vházení dalších a dalších hlodavců) a za Jaroslava Marvana. 75% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (11.02.2018)

"Nemějte obav, tohle jsou ta nejsmradlavější morčata v Rakousku-Uhersku!" Je to špatně od začátku, protože obsažené Haškovy příběhy nemají dobrý filmový potenciál, takže se v nich často opakují stejné situace a každá trvá navíc ještě zbytečně dlouho. Na tohle vás bezpečně připraví naprosto zoufalá první povídka, která je celá o tom, jak několik lidí není schopných otevřít dveře na hajzl, aniž by to mělo jakoukoli vtipnou pointu. Že s materiálem bojuje samotný film je zřejmé již jen tím, že využívá prakticky veškeré vyprávěcí berličky a tím myslím, že je zde mimo jiné i overvoice a zároveň mimozáběrový text popisující děj. Pokud si z filmu něco zapamatujete, tak to bude reminiscence Caddyshacka, maniakální výkon Ludmily Píchové a celkem věrohodná snaha formálně se přizpůsobit předválečnému rámování a způsobu vyprávění. Tady je to nadhodnoceno jenom protože Werich, což je v Česku obecný problém, protože bodré lidové mudrlanství je místní civilizační choroba. (11.04.2022)

Lehce úsměvný haškovský kvartet, jehož původní spotřební žurnalistickou hodnotu zachraňuje plejáda hereckých legend v čele s výborným Marvanem, Fialou, Sovákem, Kopeckým, Kemrem, Filipovským a dalšími. Z ryze historického hlediska si lze povšimnout rovněž teenagerských rolí dvanáctiletého Václava Postráneckého a třináctiletého Vladimíra Pucholta. Únikový film s únikovým humorem, dnes vítaným a namnoze vděčným. (29.11.2008)

„Ano i pana školníka lze použíti coby páčidla, ano…“ Pobavila již inzerce („zajímavé kukátko“) předcházející povídkám. K nim na přeskáčku. Otec chudých byla veskrze průměrná a více mě krom Effy zaujala jen rozuzlením. Víc jsem se bavil u Vzorného rodinného štěstí, to se sice s tou vší faunou a způsoby „vymítání“ maličko opakovalo, ale pohled na marné puzení a hlavně na jejich sousedy seshora vyloženě neomrzel. Opravdu nadprůměrná byla až Vzorná škola mocnářství stavící na výborném Pucholtovi a Filipovském, měla už více podařených hlodů a pointa se vskutku vydařila. Za nejpovedenější pak považuji Vzornou lásku lepších lidí, u které jsem se smál prakticky od začátku do konce a dočkal se spousty kvalitních frků (včetně povedeného snu). Vše pak zastřešoval Werichův komentář plný průpovídek, které pomohly prodat nejeden fór. Celkově to vidím na solidní 4*. „Zhrzená ošemetnice přiletěla do ležení a zřítila se na vepřovou kýtu pana Vilíma. Pan Vilím jevil větší zájem o kýtu vepřovou než o Aniččinu…tedy mdlobu!“ (18.11.2017)

"...a usnul zdravým spánkem člověka, který má přeraženy obě nohy." Skvěle ztřeštěné Haškovy povídky, z nichž nejvíce se mi líbila ta, ve které Jaroslav Marvan a jeho nastávající zeť Jiří Sovák spolu se zbytkem rodiny a sousedy vyháněli křečka z gauče pomocí fretek, morčat a ježků. Ovšem i ostatní příběhy měly leccos do sebe a velmi milý byl také spojovací materiál a samozřejmě naprosto přesně namluvený komentář Jana Wericha. (23.10.2013)