Amnestie

Velmi zvláštní propletenec, který je složený ze tří událostí, z nichž každá může dost dobře fungovat sama o sobě, ale ne takto spojené v jeden film. Revoluce, Havlova amnestie a vzpoura v Leopoldově jsou dost vážná témata. Vězeňské prostředí působilo hodně autenticky. Po pravdě řečeno jsem očekávala úplně jiný film. Promarněných 130 minut. Dvě hvězdy dávám pouze za herce, kteří se do tohoto filmu rozhodli dobrovolně jít. (20.06.2022)

Scény vzpoury v Leopoldově jsou natočeny skvěle a některé dokonce berou dech. Bohužel značná část filmu je vyplněna nudnou vatou. Hromada smyšlených a hlavně zbytečných postav zabírá místo těm skutečným a natahuje snímek do nesmyslné délky. Slovákům není rozumět, protože neumí mluvit a Vašutovi zase není rozumět, protože neumí slovensky. (23.09.2021)

Snímok o tom, ako Havel, idealistický myšlienkar mimo realitu, svojim rozhodnutím prispel k ľudskej devastácii. V prípade amnestií sa prvý krát preukázala jeho absolútna nekompetentnosť, rozhodovať vo vážnych situáciách, pričom bola zároveň prvým varovným signálom pre slovenský národ, že tento jedinec bude rozhodne viac Čechom, ako Čechoslovákom. Tesne pred rozdelením republík, to už bol ostrieľaný politik, ktorý umne “sotil” slovenský štát do hladomoru, pričom to málo čo zanechal na prežitie, rozkradol Mečiar so svojimi hrdlorezmi, respektíve Dzurinda s novým, moderným neduhom, nazývaným aj: privatizácia. Toto sa však na hodinách dejepisu nedozviete, lebo “kultúra” oboch národov v zastúpení hercov či umelcov, štrngajúca kľúčmi na námestí, stála pri tvorbe histórie, ktorou po desaťročia vymývajú mozgy dospievajúcej mládeži. “Amnestia” je absolútne priemerným, filmovým zážitkom, ktorý nedá odpovede na nič konkrétne, akurát poukáže na fakt vnímania slobody ľudmi, ktorí nikdy nemali opustiť vysoké múry “L” väznice. (10.05.2020)

O amnestii a leopoldovské vzpouře je to vlastně až v závěrečné půlhodině. Do té doby film mapuje především dobu těsně před převratem, kdy se prakticky ve stejné míře věnuje vězňům i lidem na svobodě, přičemž jejich osudy jsou vzájemně propletené. A to se mi líbilo víc než samotné nepokoje. Zásluhu na tom mají především výborně napsané postavy, které až na trestanecké výjimky nepůsobí lacině černobíle. Zejména u person z řad disentu si toho cením. Tím ale nechci říct, že by se film pouštěl do nějaké laciné revize dějin a házel disidenty do jednoho pytle s exponenty bývalého režimu. Jen z nich prostě dělá lidi a ne svaté obrázky. Něco do sebe má i samotná atmosféra věznice a věrně je vykreslený i samotné přežívání uvnitř. A bavila mě i jemná porevoluční kritika beroucí si na paškál bryskní převlékání kabátů. Problém jsem neměl ani s herci a ač jí obyčejně moc nemusím, Geislerová mě tady potěšila. 85% (02.07.2020)

Ve filmu zazní věta z úst M.Vašuta, že lidi se nechtěj ohlížet zpátky. Proto nechápu tu záplavu filmů podobnýho ražení. Film a jeho režisér neví , zda se naklonit na politickou stranu, a nebo spíš tlačit na tu osobní, dramatickou. Jestli to autoři dokázali nějak skloubit dohromady ve smysluplnej film vlastně ani nedokážu říct. Ale mě film moc nebavil. A tak jediná spokojenost byla s koncem, ač sem zejména ve filmech za oceánem tohle viděl nesčetněkrát. A pak s hudební složkou.(Depešáci, Durani). Hvězdy svý doby. Můžu ovšem říct, že při některejch vzpomínkách mi přece jenom bylon až těžko. Hrozná doba temna. 40%. (23.01.2021)