Amnestie

Velmi důležitý film k tématu sametu. Už předchozí Karáskův projekt Kandidát se mi hodně líbil. Respektive vzpomínka na něj je s odstupem čím dál tím lepší, než první kritické setkání. Amnestie je smělá, dravá, chytrá. Jednotlivé postavy jsou velmi výrazné a jakoby opsané ze života, ačkoli ne zcela. Atmosféra je velmi autentická, poměry v bratislavské televizi k nezaplacení. Geislerka se překonává, pomalu už 10 let hraje ty zralé role a pomalu se nebojí přidávat i vnějškově degradující rekvizity. Vašut překvapil, ze slovenské strany je zdaleka největším překvapením Natalia Germani. (27.11.2019)

Film mě příjemně překvapil, i když zpočátku to bylo poněkud nezáživné. Docela se divím tvůrcům, že se nebáli ukázat špínu našeho slavného převratu, respektive toho co následovalo. To co udělali komunisté v roce 1948, že rozdělovali důležité funkce ne podle znalostí a odborností, ale podle toho kdo byl dobrý straník, tak v roce 89 to bylo úplně to samý, jen člověk musel být disident. Jsme národ pokrytců, co si budeme nalhávat. Ale zpět k filmu, tomu samozřejmě vévodí vězeňské prostředí a finální potlačení vzpoury vězňů, které mě svým ztvárněním velice příjemně překvapilo, hlavně asi díky kameře. (08.10.2020)

Ve filmu zazní věta z úst M.Vašuta, že lidi se nechtěj ohlížet zpátky. Proto nechápu tu záplavu filmů podobnýho ražení. Film a jeho režisér neví , zda se naklonit na politickou stranu, a nebo spíš tlačit na tu osobní, dramatickou. Jestli to autoři dokázali nějak skloubit dohromady ve smysluplnej film vlastně ani nedokážu říct. Ale mě film moc nebavil. A tak jediná spokojenost byla s koncem, ač sem zejména ve filmech za oceánem tohle viděl nesčetněkrát. A pak s hudební složkou.(Depešáci, Durani). Hvězdy svý doby. Můžu ovšem říct, že při některejch vzpomínkách mi přece jenom bylon až těžko. Hrozná doba temna. 40%. (23.01.2021)

Od Jonáše Karáska jsem už viděl jeho režisérskou prvotinu Kandidát, která se mi i přes hodně výtek jako celek líbila. S Amnestií to mám opět podobně. Vytkl bych zejména podivné, dle mě zbytečné, hrátky s kamerou a nevhodný střih, který často násilně sekal scény i s hudbou, což mě občas naprosto vytrhlo z děje. Ze dvou ze začátku samostatných a postupně se proplétajících dějových linek (disidentská a vězeňská) mě ta první moc nebavila a zbytečně se táhla. Naopak ta vězeňská mohla dostat více prostoru, zejména casting se velmi povedl. Po půlce filmu, kdy se jela spíše ta disidentská polovina, jsem to chtěl vypnout a nechat zbytek na další den. Naštěstí se to rozjelo a dojel jsem to v kuse až do konce. Přes velmi roztahanou první polovinu bych ocenil gradaci příběhu a vcelku dobře zrežírovaný závěr. Posledních cca dvacet minut se dokonce dostavilo i lehké napětí, díky tomu nakonec dám slabší tři hvězdy. (07.08.2020)

Karásek (Jonáš, ne Bohdan) se od svého debutu rozhodně zlepšil a některé části v sobě jistou atmosféru mají, celkově to ale po filmařské stránce je zase takové, no... hodí se mi k tomu hlavně slovíčko "meh", to to vystihuje úplně přesně. A ty rádobyakční scény se mi tam vůbec nehodily, hlavně všechna ta zpomalování. Nebo při té vzpouře jsem z pár záběrů měl pocit, že koukám na nějaké nízkorozpočtové Transformers... Pak taky nechápu, proč to má 130 minut a ne míň, ale jinak se - na české a slovenské poměry - jedná o mírně nadprůměrnou věc. Žádný zázrak, v porovnání s mnoha jinými filmy nijak významný zážitek, ale ve srovnání s takovými hrůzami, jako třeba Cena za štěstí, LOVEní, Pražské orgie nebo Narušitel to ještě ujde, o něčem to je (což je v české kinematografii zázrak) a není to úplně blbé. Dokonce si to i dovolilo rýpnout do Havla, což mě docela překvapilo (nebudu psát, jestli mile nebo nemile, ať se na mě určitá strana lidí nevrhne). Znova bych se na Amnestii ale už nepodíval, jedno zhlédnutí mi stačilo. 3* (26.06.2020)