Hodinářův učeň

Mé hodnocení je určitě ovlivněno tím, že film jsem zhlédl na velkém plátně kinematografu bratří Čadíků na zámku v Jimlíně. Prostředí pohádce přálo. Příběh byl celkem milý a zamilovaná dvojice neokoukaná, ale sympatická. Na druhou stranu největší pozornost na sebe strhával výborný lakomec (sic!) Preisse a zajímavá Plodková. Ostatní postavy neměly takové charisma, byť "sudičkové" byli i vtipní. Nelíbilo se mi ale, jak výrazně aktivně vstupovali do děje. Závěr s pokladem byl fajn. (20.07.2020)

Na rozdíl od uživatele Douglase si nemyslím, že by byl Hodinářův učeň mnohem chytřejší film, než by se na první pohled zdálo. Spíš film, který vypadá jako chytřejší, než ve skutečnosti je. Ano, konečně po letech se objevila záslužná snaha v žánru pohádka vyzkoušet i něco nového - nevystupuje tu žádný nesnesitelně popletený čert, žádný král nemá tři syny, které by posílal do světa... Oproti tomu je tu hodinář a hrátky s časem tu mají své místo. Pohádka je natočena na podzim, což jí dodává hezké barvy a atmosféru. Hudba není durově skotačivá, jako třeba písničky dua Svěrák - Uhlíř, spíš příjemně melancholická. To je moc fajn. Jenže nic z toho tak nějak není dotažené. Každý bod má své ALE. Není tu přehrávající čert nebo vodník, zato nechybí zlá sudička v podání Plodkově, co poulí očima, skřehotá a "diblíkuje", div se nepřetrhne. Proč, když všichni ostatní hrají uměřeně a citlivě? Prostředí lesů na podzim je krásné, ale počítačové triky ubohé, jako dvacet let staré. Píseň je moc pěkná, ale zazní jen jednou v podivně vytrženém, klipovitém čísle. Hrátky s časem jsou zajímavé, ale když se Urban chytí do časové smyčky v hospodě U Kukačky, jakto že si jako jediný uvědomuje, že v té smyčce je? Proč o ní ostatní neví? A proč hospodský v té smyčce není taky? Snad ve snaze o originalitu se objevuje celá řada otázek, podivností, nelogičností... Proč se hlavní hrdina křestním jménem jmenuje Urban? Proč jsou hodné sudičky dvě, zatímco zlá jen jedna? Jsou to jediné sudičky na světě, nebo jich je víc? Proč už hodné sudičky dávno majiteli hospody neprozradily, jak kletbu prolomit? Proč Urbanovi hodinky rovnou nepřinesly, když věděly, kde jsou? Kde vzaly v uzamčené kleci vojenské mundúry? Proč se hodinky jmenují "hodinky, co varují před smrtí" a ne "hodinky, co chrání před smrtí", když samotné varování by bylo k ničemu? Proč zlá sudička hodinky rovnou nerozbila, ale vyhodila na skálu? Postavy nemají vlastní vůli, jsou vláčené osudem. Jaký smysl pak ale taková pohádka má? Ať se rozhodnu jakkoli, nemůžu za to, protože mě do toho jen vmanipulovaly buď dobré nebo zlé síly. Vkrádá se na mysl, že pohádka vlastně nemá nosné téma. Snad kromě potrestané lakoty hodináře tu není žádné poselství mířené k dětskému divákovi. (V jednom momentě je tu dokonce jakési "antiposelství" - když se Urban rozhodne jít za ošklivou paní v odrbaných hadrech místo aby následoval dva hezké pány v ozdobných šatech, je zvláštní, že je za tento morálně správný krok nakonec potrestán.) Pohádce se rozhodně daří hezky (a trochu strašidelně) vykreslit prostředí cirkusů, hospod, pavilonů zrůd 19. století a činí tak originálním způsobem, bez pitvoření a rokokových paruk. Jen tomu tak nějak chybí pointa. Češi, samozvaní odborníci na pohádky, se to tentokrát rozhodli udělat jinak. Nedopadlo to průšvihem (jako třeba většina vánočních pohádek ČT, o Troškovi nemluvě), ale S čerty nejsou žerty nebo Byl jednou jeden král se bohužel zase nekonají. (03.12.2019)

Hodně jsem si přál, aby se mi Hodinářův učeň líbil, už jen pro velmi dobré herecké obsazení. Přání se mi tak úplně nesplnilo, na pohádku se mi sice nedívalo špatně, ale celý příběh až příliš často drhnul o dno. Fakt se mi nechtělo věřit například tomu, že by spolu deset let vyrůstali chlapec a dívka, kteří by si poprvé promluvili o vzájemných citech až o zásnubách. Něčím takovým už dneska nelze oblbnout ani ty děti, kterým je pohádka hlavně určena, děti totiž mají internety a ví evidentně mnohem víc, než si scénáristka/ režisérka myslí. Absolutně mi neseděl Michal Balcar jako Urban, na druhou stranu udělala Jana Plodková spoustu kladných bodů. Škoda, že si tvůrci víc nevyhráli s příběhem, tahle pohádka měla potenciál. (30.12.2019)

Pozitiva: skvělé a skvěle natočené lokace, příjemně civilně hrající Balcar s Droppovou (Balcar mi připomněl mladého Hanuše), slušné triky (s výjimkou smrtihlavů a motýlů). No a pak negativa: příběh je vykradený a slepený z: dvou židovských legend, jedné části jedné německé pohádky, Sloního muže a dalších již existujících motivů, dále je zde zase skoro komplet Dejvické divadlo (to i za komančů alespoň herce spravedlivě střídali a nebyli ve filmech jen ti provaření komunisté z Realistického a Vinohradského divadla), Plodková strašně přehrává a absolutně nechápu scénu, kdy chce umýt záda - to jako aby i tady ukázala kozy?, Žáček hraje pořád stejně jako v Comebacku, sled jednotlivých scén přichází tak naprosto nevyváženě, až jsem čekal, kdy se tady objeví v nějaké scéně Vinnetou (jako fakt, když už tu máme chlupatého muže, siamská dvojčata, věčně se peroucí lidi, karneval, zlézání hory apod.), a vůbec to celé působilo utahaně (Proč třeba nešel k těm hodinám s kukačkou v hospodě ten kluk první, nebo nejvýše druhý den? Proč pořád čekal? Proč tam musela být písnička? Proč ten lístek v obojku našla až tak pozdě? Proč mladík na lístek nenapsal, že ho do světa poslal její otec?) a prostě jako sprostá vykrádačka všeho možného, jen splácaného do sebe. Ostatně, Preiss má v několika scénách na hlavě židovskou jarmulku, hodinářství připomíná židovský krámek, ale ta inspirace židovskou legendou o Meiselovi (Mayzlovi) tady prostě ne a přiznaná není - dokonce dojde raději na svatbu v katolickém kostele, byť v moderním ritu. Aby bylo jasnější, o jaké vykrádačce mluvím, stačí kouknout sem. Btw, a celé je to chladné jak hodinářská práce - prostě ten film nemá a nevzbuzuje emoce. Dopoledne jsem viděl jen kousek Pyšné princezny a emocionálně to má dodnes daleko větší koule. Jo, a abych nezapomněl - kurnik šopa, proč musí v pohádkách pražští herci mluvit pražským "bejt", "cejtit" apod.?, proč to nejde jako dřív mluvit spisovně? (25.12.2020)

Upřímně bych Hodinářova Učně rád pojednal nějak optimisticky, ale místy nemístná adorace jeho kvalit v duchu "konečně netuctová, hezky vypravená a výtečně obsazená, pitvoření prostá pohádka, která se může stát klasikou", mi to dost ztěžuje. Rozumějte, všechno je to pravda, až na ten potenciál přetrvat... respektive pokud by se skutečně měl stát součástí zlatého fondu československých pohádek, no tak to potěš koště, co s námi ten úpadek minulých desetiletí udělal, že se spokojíme s takovýmhle výsledkem. Ale konkrétněji - je vidět, že paní Rudolfová není "pohádková rutinérka", a Učni to jednoznačně prospívá. Je hezky uceleně uchopené a vedené téma nadpřirozeného vedení kroků smrtelníků, akorát tak nějak vůbec není řešeno, jak dalece to tedy funguje, nebo jestli vše závisí na tom, která strana (dobro - zlo) se aktivněji stará o konkrétního člobrdu. A podobně povrchně či zkratkovitě se odehrává dobrá polovina filmu - ta, ve které se po nastavení výchozí situace začne odvíjet hrdinova pouť za jeho questem;) Zakletý hostinec s časovou smyčkou - wow, proč ne, ale kdo to tam začaroval, a proč nikomu až do Urbanova příchodu jeho sudičky (nebo sudičáci) neprozradili, co s tím dělat? Celá hlavní zápletka s hodinami varujícími před smrtí se taky vyřeší úplně náhodným setkáním (sudičáci vůbec hodiny neřeší, to jen Lichoradka). Na druhou stranu téma plynutí času se ve filmu znázorňuje dost promyšleně - jak dějem, tak zvuky/hudbou, tak prací s kamerou (Lichoradčiny groteskní přískoky apod.). Kostýmy a masky jsou nádherné (Morana/Živa), kulisy, příroda, všechno parádní. Že by šla líp vymodelovat kukačka a "motýle"? Ano, ale neuráželo mě to. Herecké výkony jsou tu bez debat nádherné - jen zase bohužel udeřila ta posedlost předabováváním slovenských herců, přesněji v tomto případě hereček:P I "titulní píseň" je příjemně netuctová, není to žádný melodický "popík", ve všech těchhle ohledech jdou akcie Učně nahoru. Ale to podání příběhu, to prostě nepřekousnu. Vezměte si S Čerty Nejsou Žerty (ano, myslím hlavně kvůli stejně chamtivému Viktoru Preissovi;) - u toho upřímně nechápu komentáře, jak je jeho postava vlastně nejednoznačná, a že by jí šlo fandit... Moliérův Harpagon je ve výsledku proti Hodináři učiněný lidumil), jak tam všechno ladilo, zapadalo a navazovalo... TO je klasika. Hodinářův Učeň je příklad správné cesty, ale že bych ho potřeboval vidět každé Vánoce, to ani omylem. Ale aby nedošlo k mýlce - postavil bych ho dost vysoko nad všechna ta Pekla S Princeznami, Školy Princů, Kouzelníky Žita atd. atd. A když jsem dal 70% i Janákovým Dvanácti Měsíčkům (s výhradami tam uvedenými), budu tady muset nadělit rovnou osmdesátku. (26.08.2019)