Žebrácká opera

Snímek mého oblíbeného režiséra Jiřího Menzela mě bohužel zklamal. V komentářích a recenzích tady na čsfd se často objevují slova jako humorný či vtipný - takto bych já snímek rozhodně nekomentovala. Neříkám, že byl film špatný. Skvělé herecké obsazení udělalo své a Havlovo satirické dílo je plné nečekaných události a vypointovaný závěr mě opravdu překvapil. Ale film jako takový hodnotím spíše jako podprůměrný. Sáhodlouhé dialogy (či monology) mě nudily a atmosféra i děj filmu mi přišly nepřirozené, až křečovité. Toto filmové zpracování divadelní hry má sice i kladné stránky, bohužel těch záporných je více. (18.06.2011)

Po sametové revoluci se situace v Českém filmu radikálně změnila. Přišli noví režiséři a ti staří buď točit přestali, nebo rezignovali na své umění a začali točit kraviny pod vidinou peněz. "Žebrácká opera" nepatří ani tak moc do jedné z těchto kategorií. I sama předloha je již dost slabá. Herci jsou v tom dobří, ovšem kde nic tu nic. Ani Jeremy Irons to nezachránil. Pár scén však stojí za podívanou a slededování filmu nepůsobí fyzickou bolest. Ovšem kdyby jej v televizi někdy opakovali a někdo, kdo by se na něho chtěl podívat a náhodou ho promeškal, vůbec nemusí truchlit. (16.01.2008)

Film nemá dobrou pověst, ba co hůř, nehlásí se prý k němu ani jeho režisér. Ale já budu poněkud shovívavější. Mně se to líbilo. Celou dobu jsem se příjemně bavil. Postupné rozplétání složitých vztahů mezi podsvětím a policií bylo rafinované, šarmantní Mackeath, proradná Jenny, poctivý lupič Filch, filuta Lockith byly lahůdkově zahrané figury. Co mi možná trochu vadilo, byla přílišná ukecanost. Bravurní zdlouhavé monology, kdy postavy vznešeným jazykem hovoří o nízkých věcech, jsou dobré pro divadlo, ale do filmu příliš nepatří. Takže tady bych viděl určitý problém, ale jinak, jak říkám, to pro mne byl příjemně strávený čas. (22.01.2007)

Přímý důkaz toho, že Václav Havel byl daleko lepší spisovatel, než politik. Jeho pojetí světa, ve kterém ani poctivý zloděj nechce dělat své řemeslo a ve kterém se uznávají jen záporné hodnoty, je skutečně trefné. Naneštěstí se některé praktiky ze snímku v následujících letech vývoje našeho státu staly skutečností. I tím je ovšem snímek originální. Nejlépe slouží ti, kteří nevědí, že slouží Věta, která vystihuje celé vyznění filmu, ale i současného tržního systému. Krásné a proradné ženy, vynikající sloh, který do dokonalosti upravuje Abrhámova filozofie vztahu muže a ženy, celkově perfektní herecké výkony (Labuda, Hrušínský i Abrhám excelují) i doprovodná hudba. (20.12.2014)

Na první pohled jakoby se zdá, že v polistopadové rozjitřené náladě bychom těžko hledali aktuálnější námět, jakým byla stejnojmenná Havlova hra. Bohužel film přišel ve špatný okamžik. Jak se z přiloženého bonusového slova režiséra Jiřího Menzela dozvídáme, barrandovské filmové ateliéry v čele s ředitelem Václavem Marhoulem tehdy razantně smetly ze stolu všechny rozpracované a chystané projekty, čímž de facto odsoudily i Žebráckou operu. Jak Menzel trpce vzpomíná, odbytý zůstal nejen scénář, ale zejména celková stavba, v závěru okleštěná v statické ateliérové monology. Mě bohužel nezbývá, než jeho slova potvrdit. Zatímco úvodní seznámení s hlavními protagonisty nespotrádá vtipnou pointaci a karikaturní nadhled, v následujících minutách se děj proměňuje v nefalšované nudné pronášení dlouhých filozofujících monologů, které ve filmu utrpěly snad nejvíce šrámů. To, co mohlo (a jistě mělo) na jevišti působit zajímavě, okázale, s přesně dávkovanou směsí ironie a sarkasmu, se na plátně stává neživotným sledem těžko stravitelných pouček a frází. Částečnou záchranou se zdají být herecké výkony, zastupované s až rozkošnicky poživačným elánem (Labuda, Freimanová, Vízner, Vetchý, Divíšková, oba Hrušínští); vedle Abrháma a Šafránkové bych vyzvedl dojemně tragikomickou figurku Jiřího Zahajského, který si z přítomných protagonistů vedl asi nejlépe. Prohlásil-li sám Menzel, že Žebráckou operu považuje za svůj nejšpatnější film, není to výrok do prázdna. Vinou systematické likvidace pozůstatků minulosti se zlikvidoval zárodek budoucnosti a řeknu-li to silně nadneseně, sametová revoluce smetla samotného Havla. V nastalém víru společenských proměn najednou nebyl čas na toho, kdo ještě před chvíli patřil mezi miláčky národa. Neuvěřitelné, jakými paradoxy tato země překypuje. (18.08.2010)