Žáby bez jazyka

LFS2020. paneboze dalsi lesbicky film. i kdyz pro lesby je zaba bez jazyka dost zbytecne zvire. ale je to zjevne rezisercin sen, dle tech onanistickych scen. pani reziserka ktera nebyla schopna ani poradne uvest svuj film, zjevne mela problemy v detstvi.....Ps: beseda po filmu ukazala pani reziserku v cele jeji krase. Odfakovat divaka jen proto, ze se zeptal co tim chtel autor rict...nastvalo to lidi tak, ze proste odesli... (09.08.2020)

Sám netuším, ako som dokázal film dopozerať. Experimentálny by bolo veľmi slabé slovo na to, čo sa odohrávalo na obrazovke a v často neladiacej zvukovej stope. O deji ťažko hovoriť, ale po premene hlavnej postavy na inú som dokonca spozornel, čo nám tým autorka chce povedať. Nedozvedel som sa. –––– Kdybych byl holka, tak by se todleto nestalo. (26.09.2023)

Ve volném čase se ráda podívám na nějaký artový snímek, ale tohle bylo i na mě dost silný kafe. Asi se dá ocenit autorčin originální přístup ke zpracování námětu týkajícímu se rodinného násilí, nicméně s jeho realizací už to bohužel tak slavné není. Mira Fornay by si měla uvědomit, že bez pozitivní odezvy od diváků se filmy donekonečna točit nedají. Pokud je tedy nechce financovat sama. Pochvalu si však určitě zaslouží Regina Rázlová za velmi přesný a vyzrálý herecký výkon v roli sobecké matky hlavního hrdiny. (45%) (22.07.2022)

Love Must Die! Mira Fornay je šílená. Po stránce tvůrčí a v tom nejlepším slova smyslu. Její společenské, děsivě absurdní a temně komediální zrcadlo v podobě tohoto experimentální filmu, který bych se nebál porovnat s podobnou tvorbou šedesátých let minulého století, je na tom stejně. Násilí jako forma komunikace. Maximální životní zoufalost v podobě skládání rodinného puzzle, což je jediná cesta, jež nás konečně dovede k onomu vytouženému rodinnému obědu...chybí u něj děti, pro které to všechno děláme, jsou zamčené na zahradě a čekají, až se ty dospělé děti domluví, nebo pozabíjí...Možná toho na sebe režisérka vzala trochu moc, opravdu by mě zajímalo, jakou reakci od diváků sama čekala. Do onoho oběda jsem byl opravdu nadšen, samotná scéna u stolu fantastická, nicméně potom už to nějak nebylo vono. Každopádně tento film vykročil cestou, kterou se v současných česko-slovenských vodách jen tak nikdo neodváží. (31.07.2022)

Žáby bez jazyka se jednoznačně vymykají současné československé filmové produkci – hrají si se symboly, archetypy a otevírají dveře tam, kam často nemáme odvahu sami nahlédnout. Právě proto nelze snímek interpretovat racionálně, ale spíše jej vykládat jako sen, ze kterého jsme se právě probudili. Sen také smazává hranice času, staví se proti logice a leckdy v nás zanechá hlubokou rýhu nebo alespoň živou vzpomínku na cosi odžitého, avšak na jiné rovině vědomí … v jakémsi podivném bezčasí, v meziprostoru. Mira Fornay je skvělá pozorovatelka – až s pečlivostí kulturní antropoložky odhaluje ty nejskrytější společenské (zejména rodinné) stereotypy a bez servítek je pojmenovává pravými jmény (respektive obrazy). Nedívá se na to hezky s vědomím, že v každém z nás je ukrytý sadista i oběť… Ať jsme sebedospělejší – kolikrát se nám při návštěvě rodičů stane, že se v některých situacích cítíme zase jako malé děti? Stačí povědomá vůně, jediné slovo a najednou se ve vzpomínkách propadáme v čase a minulost je až nepříjemně zpřítomněna. Kolikrát jsme si řekli, že se nebudeme chovat jako naši rodiče a kolikrát jsme se přistihli, že se tak chováme? Žáby bez jazyka touží být prožity všemi smysly, vyzývají nás k tomu, abychom vykročili do neznáma, zúčastnili se té hry, která (byť vypadá jako brutální jízda) může mít ve finále terapeutický účinek. Snímek můžeme brát vážně do té míry, jak uznáme za vhodné - můžeme nad ním mávnout rukou (stejně jako nad nesmyslným snem), nebo ho můžeme zkusit pochopit (avšak ne rozumem). Třeba zjistíme, že ve skutečnosti řadu věcí neděláme jen kvůli dětem nebo pro děti – a že to pro nás leckdy nedělali ani naši rodiče (i když nás skálopevně přesvědčovali, že „to“ dělají právě kvůli nám). Dává to nějaký smysl? Možná jsme jako lidské bytosti méně racionální, než si dokážeme připustit… (15.06.2021)