Žáby bez jazyka

Je několik typů režisérů. Nikdo se soustředí na výdělek a diváckou oblíbenost, jiní zase objíždějí filmové festivaly a názor diváků je zas tak moc nezajímá. S Mirou Fornay jsem se potkala na besedě její prvotiny Lištičky. Už tehdy jsem měla dojem, že je příliš pohlcena svou prací, než aby jí zajímalo, jak jí vnímá divák. Přesto, že se pohybujeme na rozdílných vlnách, zajímá mě, kam se za těch pár let posunula. Žáby bez jazyka začaly docela slibně, i přes jistou roztříštěnost až psychedeličnost jsem objevila pár zajímavých momentů. Třeba mě napadlo, že i když dobří herci hrají jako o život, nemusí jít ještě o skvělý film. (02.07.2022)

Na Žáby bez jazyka jsem se těšila do té doby, než jsem zjistila, že se jedná o experimentální surrealisticko-impresionistický film. Nemám ráda filmy, které nemají ani hlavu, ani patu, nebo které si divák musí z větší části domýšlet. Čím víc jsem si četla recenze a komentáře zde na ČSFD, tím méň se mě chtělo film vidět. Lockdown byl ale tak dlouhý, že když otevřeli kina, okamžitě a bez váhání jsem si lístek na Žáby bez jazyka koupila, a to dokonce s vědomím, že se budu z kina odcházet naštvaná a absolutně zmatené. Jakým překvapením pro mě ale bylo, že film přece jenom nějaký ten příběh má, a i přes to, že občas logika opravdu letěla komínem a celkově film nedává smysl, Žáby bez jazyka mě zaujaly natolik, že jsem se nestihla nudit. Netvrdím, že film nemá spousty podivných scén, po přečtení některých recenzí jsem je ale očekávala o hodně horší. O nižším hodnocení, než je průměr, jsem začala přemýšlet ve chvíli, kdy - SPOILER!! se z Jaroslava stala žena. Od té chvíle nedávalo logiku opravdu vůbec nic. Nakonec ale proč ne. Žáby bez jazyka jsou opravdu hodně odvážným filmem, který rozhodně není pro každého. Když se to ale docela líbilo i mě, tak náročnému a vybíravému diváku, který surrealismus a jemu podobné experimenty vyloženě nenávidí, myslím, že si film průměrné hodnocení opravdu zaslouží. Možná, že kdybych nečetla všechny ty recenze a kdybych nestrávila skoro rok bez kina, bych hodnotila jinak.V žádném případě ale nesmím opomenout vynikající herecké výkony jak Jardy Plesla, tak Reginy Rázlové i všech ostatních neherců. Jarda znovu předvedl dokonalý herecký koncert, na který nezapomenu ještě hodně dlouho. (31.05.2021)

Experimentálne filmy budú vždy rozporuplné. Tento ma plne zaujal prvých 15 minút resp. po prvé úmrtie zapríčinené hraničným rezultátom syna voči vlastnej matke. A bolo to hlavne scenárom a postavičkami. Potom sa to zvrhlo na exhibíciu, v ktorej nechýbali sústrastné nechápavé pohľady na kamoša, že na čo sme si to vlastne vyhradili dve hodiny času. Dielo obsahuje toľko bizarností, že ostáva rozum stáť a preto som sa viackrát schuti zasmial pri počúvaní čudesných replík pri spoločnom obede, alebo ako tetky z obchodu točia dokola to isté či babky stalkerky modliace sa Otčenáš. Na podobne ladených snímkach sa mi vrcholne nepáči keď sa nepochopiteľne zvrhávajú a rafinovane testujú čo divák zožerie - mierim na nahotu či sexuálne scény. To máme fakt zožrať, že vyše 70-ročná matka sa v pohode v plnej nahote ukazuje pred svojim synom? Ten istý syn sa neskôr v lese vyspí so svokrou... Resp. že dospievajúca dievčina hľadá rozkoš v rozkroku pomocou žaby (bez jazyka)? A na konci lesby pokusy... a to čo si mám z diela odniesť je že násilie nemá logiku? Ďakujem pekne. Fornay do snímky naverbovala celé rodinné panoptikum... niet sa čo čudovať, veď kto by zahral toľko podivností v jednom filme? (06.12.2020)

Mira Fornay si ve svém novém filmu vzala na paškál dynamiku dominance v partnerských vztazích, potažmo hry s tím spojené a role, které při jejich hraní na sebe přijímáme, až se v nich ztrácí naše vlastní identita. Tato témata zpracovává - adekvátně jejich povaze - formou absurdního dramatu, kde si nonsens a dadaismus podávají ruku s videoherní logikou inherentně obsaženou v pohádce o kohoutkovi a slepičce (na jejímž principu je postavena drtivá většina RPG her), ale také narativních konstruktech filmů "Lola běží o život" či "Na hraně zítřka" (jehož alternativní název "Live Die Repeat" se zajisté stal inspirací pro zahraniční festivalový titul "Cook F** Kill"). Zásadní roli zde pak haje až papouškovsky přesně odpozorované prostředí obyčejných maloměstských vztahů, umocněné slunce-senovskou estetikou, které ale radikálně odmítá sklouznout do přístupnosti či veselé bodrosti zmíněných refenčních klasik, ale naopak sveřepě kráčí cestou autorského experimentu. Není sice nikterak snadné odolat prvoplánovému odmítnutí snímku coby nesoudného bizaru, protože vedle popsaných atributů prokládá autorka film celou řadou enigmatických a současně provokativně radikálních i směšných elementů. Nicméně film se právě svou vyhraněnou osobitostí a současně neoddiskutovatelnou cílevědomostí zaryje do mysli a vynutí si reflexi, která může dojít až k plnému docenění. "Žáby bez jazyka" jsou jedno velké WTF, a Mira Fornay je tvůrčí magor, ale za vším tím šílenstvím se skrývá metoda, logika a nečekaně silná výpověď o povaze vztahů, síti nevyhnutelných tragédií a mrzení, které z toho všeho vyvstává. A také o tom, že i s malou žábou se dá sehrát velké divadlo. (22.02.2020)

Jaroslav Plesl v surrealistickém impresionistickém filmu , o kterém prohlásil jako že snad v něčem lepším nehrál a že by se takové filmy měly točit. ( pseudo)umělecký film jako dadaistické pásmo jakože alegorie na mezilidské vztahy v tak šílené formě, že drtivá většina diváků nepřejde prvních patnáct minut. Nekonečná dvouhodinovka, které dám dvě hvězdy za rozšíření žánrové pestrosti české kinematografie a že se to Jardovi líbilo. Já se jdu hodit do normálu a pustit si Slunečnou. ta nahá Rázlová maso (07.11.2021)