Přítelkyně z domu smutku

Nebylo bez zajímavosti pustit si český film jako pandán k současné americké bonbónové seriálové reflexi ženské věznice, tedy k Orange is the New Black. Už po prvních minutách se dalo říct, že ta česká to americké natírá na celé čáře. Chýlková je ve své roli na mnoha zjevných, ale i sotva postižitelných fyzických i psychických rovinách rafinovaně týrané, kolísající, trpící, pochybující, podlamující se, a přesto v sobě nezničitelně pevně intelektuálně i morálně ukotvené osobnosti nenápadně a jemně skvělá (zaujal mě v této souvislosti komentář uživatele Oskar). *** Až fyzicky přesvědčivě funguje i postupné doléhání praktik týrání, rozvinutých socialistickým vyšetřovacím a vězeňským aparátem, na hlavní hrdinku. V tomhle ohledu to graduje do třetího dílu, kdy divák chtě nechtě už sám cítí, jak se vkrádají otázky po ceně života, po smyslu jakéhokoli odporu vůči systému, když se z toho stává chtě nechtě sebedestrukce, a zároveň i přesvědčivé vědomí, že není kam uhnout - mimo sebe  a svoje hodnoty, protože to by byla sebedestrukce ještě zrůdnější. *** Problém vidím jen v tom, že čtvrtý díl už to nevystupňovává, a tedy kvůli němu celek spíše degraduje, rozmělňuje se a rozlévá do amorfnosti a zbytečně mu to ubírá na síle. *~ (24.01.2022)

Čtyřdílný seriál, který spoléhá převážně na tíhu daných okolností, což by samo o sobě stačilo. Tento základ je však doplněn o výborné herecké výkony. Jde hlavně o Ivanu Chýlkovou, Jiřinu Bohdalovou a Helenu Růžičkovou, které zde předvedly zcela jiné polohy, než v jakých je známe. Mladičké představitelky vezenkyň kterým je dnes kolem padesátky a jsou etablované na hereckém nebi, se tu také snaží, ale jejich postavy nejdou tak do hloubky. Spíše se stručně nastíní jejich povahy a chování, aby mohly být přibližně po půl hodinách prostřídány a tím nám ukázat další postavy, na které se ve vězení dá setkat. Jedna věc, která mi vrtala hlavou (kdyby se příběh neodehrával na ploše 5x5 metrů, tak bych se o to nezajímal) - kdy, kde, jak a z čeho hrdinky pijí. Ok, odpověď by byla pravděpodobně ze splachování tureckého záchodu, ale pokud ano, tak myslím, že tahle skutečnost by tam být mohla, protože ve stavu, v jakém se cely nacházely, muselo mít spousta vězenkyň jistě bakteriální záněty apod. Druhá věc je, že paní Kantorková (Sílová) víceméně příběh vymyslela tak, že hlavní postava Marty je vlastně její autobiografie. S přihlédnutím k tomu, že paní spisovatelka byla do roku 1968 ve straně a vystoupila až kvůli okupaci, tak je její filmové ztvárnění neskutečně jak z knih pana Foglara, naprosto bez poskvrnky a pomáhající lidem až do svého úplného vyčerpání. Ok, to bylo pár slov z mých dojmů, ale s Přítelkyní/němi z domu smutku jsem byl jinak velmi spokojen a trávil jsem u ní/nich rád 4 hodiny života. Jen závěr mohl být více doslovný a ukázat, jak Marta vlastně dopadla. (06.11.2019)

4/4 Vynikající. Skvělé téma, výborné zpracování. Obdivuhodné herecké koncerty. Skvostné setkání hereček několika generací. Geislerová (půvabná, křehká a zároveň velmi silná a agresivní) a Kuklová zastupují ty nejmladší, za střední generaci je tu Chýlková s Blanarovičovou a z nejstarších Bohdalová, které opravdu stačí jen několik málo obrazů, aby vykreslila ve své roli celý život tak plasticky, jak jen je to možné. Lze litovat pouze jediného, totiž, že se jedná o minisérii. (01.04.2019)

Naprosto skvělý seriál.Moc jsem se na něj netěšil, adaptací děl známých disidentů bylo v 1. polovině 90.let jako much na moskevské tržnici za Gorbačova, a málokterá dopadla slušně. Ale tohle byl skvělý seriál. Nejlepší dílo v kariéře Hynka Bočana. Největší hvězdou seriálu je ale pro mne Helena Růžičková.Málokde měla takovou příležitost dokázat, jak skvělá byla herečka. Tady ji dostala a využila do mrtě. Jeden z nejlepších ženských hereckých výkonů v dějinách české televize. (31.12.2008)

Jeden z nejkvalitnějších českých seriálů, který deprimuje nejen komunismem a vězeňským aparátem, ale i příběhy odsouzených kriminálnic. Řada českých hvězd tady vtiskla jednotlivým postavám osobitý život, sympatie nebo naopak odpudivost a člověku je jen líto, že v té době nebylo něco jako televizní Oscaři - protože řada dam ze seriálu by si ceny za svoje role zasloužila. Ať už je to skvělá Helena Růžičková snad v jediné své vážné roli, dojemná "podavačka vzduchovek" Bohdalová (kterou jsem neviděl v žádné podobné roli), mix dalších "přítelkyň" od Veroniky Jeníkové přes Hadrbolcovou po "bílé cikánky" Bouškovou nebo Blanarovičovou, všechny vám nějak uvíznou v paměti a sehrají v daný moment svou úlohu. A v neposlední řadě samozřejmě netypická Ivana Chýlková, která místo dalšího plakátového antikomunistického hrdiny hraje (v možná své životní roli) obyčejnou inteligentní ženu, se kterou nelze nesympatizovat a nerozčilovat se nad mašinérií minulého režimu. Právě díky všem perfektně fungujícím složkám a vyjímečně podařenému dílu s čistým svědomím dávám plné hodnocení. (10.02.2011)