Krajina ve stínu

Mlácení prázdného Slámy a o ligu horší Habermannův mlýn ryloudyt, už tak po sté povrchně kňučící nad nejvznešenějšími charakterovými rysy vypatlané vidlácké lůzy, jako například kamvítrtamplášťovství, přizdisráčství, animální zmrdství, bezohledné prospěchářství, zahrobmstivost, bigotnost, hrabivost či jebání na bližního. Taková prvoplánová kvintesence totálních pamrdů, koncentrovaných do jednoho filmu, navíc s nálepkou „historický“, sice může pomoci nejednomu fanaticky optimistickému filantropovi se na tu pakáž konečně vysrat a začít se věnovat jen sám sobě, nebo bulvárním hovadům k erekci, ovšem nasraně druhé to blahoslavenému stádu lehce pokurví základní školou pracně do hlavy natřískaný dějepis a v podstatě to v konečném důsledku působí jako kapitalistický Major Zeman. Tak příště „fantasy“ místo „historický“, méně pamrdů s více objasňujícím kontextem a pohnutkami a rovněž zdravějšího střihače! Tenhle měl zjevně apokalyptickou chřipečku, taxe s nůžkama v ruce sem tam zakuckal a ustřihl i to, co neměl, přičemž tam nechal spoustu zbytečné vaty. (15.03.2021)

Chápu, že situace na Vitorazsku byla mimořádně komplikovaná, ale tohle mi celou dobu prostě připadalo jako koukání na film, který už jsem několikrát viděl. Každý je tu schopen chovat se jako svině, kdykoli k tomu dostane příležitost (bez ohledu na národnost). Prakticky tu nejsou žádné postavy, jejichž osud by se člověku chtělo sledovat. Herci jsou sice skvělí, ale stejně to celkový dojem moc nezachránilo. (16.05.2022)

Krajina ve stínu předkládá poměrně rutinní interpretaci událostí let 1939-1945 v českoněmeckém pohraničí, a to v atraktivním kabátku, který má však děravou podšívku. Film dost možná naštve národovce a komunisty, ale ani toho, komu nejede hlava na děrné štítky a opustil časy elektronek, film neohromí a nijak nepodnítí k přemýšlení, protože nenabízí v podstatě nic jiného než dnes už banální pravdy (o vině, pomstě, identitě apod.). Co si počít s tím množstvím postav bez historie, bez vývoje a existujících ve vesnici, kterou cloumají "velké dějiny", aniž by byl reflektovaný lokální kontext...? To ani nejde nazvat epizodičností! Sledujeme pouhé nahodilé střípky jakéhosi velkého příběhu, jehož podstatná část je nám zatajena a v němž takřka stereotypní postavy samy o sobě nemají význam; jejich motivace jsou buď banálně triviální nebo jen povrchně načrtnuté a jejich mikropříběhy často postrádají jasnou kauzalitu (ačkoli herecké výkony patří mezi to nejlepší, co film nabízí). Záměrem možná bylo představit v hlavní roli "kolektiv" namísto konkrétní postavy, ale i kdyby tomu bylo tak, absence přesvědčivých vazeb a místního kontextu znemožňuje i toto čtení. Můžeme se kochat pěknou kamerou a věrohodnými obrazy zapadlé vesnice přelomu 30.-40. let 20. století, ale protože se skoro nehneme z místa, brzy se i toto omrzí... Film uchopil silné téma, kterému se dost lidí stále vyhýbá a mnoho jich před ním zavírá oči, či ho rovnou popírá, ale uchopil ho tak, že výsledkem je instantní zážitek. (01.04.2021)

S filmem jsem měl docela problém. Nebylo to tématem, protože se snažím nenahlížet na dějiny černobíle, tudíž si nemyslím, že co Němec to nácek, případně co Čech to mirkodušínovský hrdina odboje. Pokud jde o naše Revoluční gardy, drží se v mém žebříčku na úrovni sebranky z komanda Dirlewanger, takže jsem u snímku nepociťoval žádný národnostní stres. Vadilo mi ale, že nedošlo k dostatečnému prokreslení postav a že ani děj dostatečně nepřiblížil události doby. I přes více jak dvouhodinovou stopáž na to prostě nebylo dost času. Hlavní poselství: válka je svinstvo, které plodí další dceřinná svinstva. To podepisuji, ale film hodnotím jen třemi kousky. (24.04.2021)