Nejkrásnější věk

Nejlepší formanovka bez Formana. Formanův oblíbený scénárista Jaroslav Papoušek se tentokrát posadil i do sesle režisérské, obvovlal pár Formanových oblíbených herců (Brejchovou, Šebánka, Ježkovou), mnoho osvědčených Formanových neherců (v čele s jako vždy výborným panem Kolbem) a vytasil se s formanovsko-papouškovsky lidskými postavami a přirozenými dialogy prodchnutými formanovským humorem a poetikou. Celé to oblékl do slušivého černobílého munduru a ve výsledku představil světu výborné umělecké dílo, které rozesměje, rozesmutní i rozněžní... a sem tam navodí i onen proslulý formanovský pocit trapnosti. Jen jsem bohužel nezjistil, jaký věk je ten nejkrásnější. (08.03.2016)

Usínající doochodce mě moc nebavil, na části s Brejchovou mě doslova přivádělo k šílenství neustále brečící dítě, ale druhá polovina filmu, kdy se na scéně objeví Šebánek, je výborná. Zase jeden film z tzv. nový vlny, kterej zachránil samotnej Šebánek. Ještě musim teda zmínit Jiřího Hálka v jedný z vedlejších rolí. Ten byl taky výbornej. První polovina skoro na hranici odpadu, druhá na 5 hvězd. Co s tim? Dávám průměrný 3 hvězdy. (18.05.2012)

Režisér Papoušek ve svém prvním filmu částečně využil Formanova osvědčeného ansámblu herců (tedy zejména neherců) a pustil se do velmi zábavné komedie o „sochařících“ a jejich modelech. Film postavený na vtipných civilních dialozích se rozjíždí pomalu, což je trochu škoda. Ovšem pak vše odstartuje Jakimova hláška: „Románku, utrhnu ti hlavičku!“ a už to jede. A poté, co na scénu vtrhl ofačovaný Josef Šebánek, tento nekorunovaný král českých neherců, jsem se skoro nepřestal smát a na úplném konci filmu jsem se už smíchy válel po zemi. Jedinou chybou tohoto snímku nabytého velkým množstvím vtipných hlášek a situací tak zůstává jen jeho pomalejší začátek a proto je velká škoda, že se svou popularitou nezařadil po bok známějších Formanových filmových perel či pozdější Papouškovy trilogie o rodině Homolkových, i když by si to jistě zasloužil. Takže vážení, kdo neviděl, ať to hned napraví! (25.09.2012)

V jistém smyslu to bylo tak obyčejné, až to bylo krásné. Na druhou stranu to bylo vlastně o ničem :). Jediné vysvětlení, co mě napadá je, že aspoň tímhle způsobem se tehdejší filmoví tvůrci mohli vyjádřit, aniž by na sebe poštvali komunisty. Papoušek vlastně stejným stylem natočil i trilogii Homolků, kde nejde až tak o příběh, ale o skvělé postavy a situační komedii. (19.12.2022)

"Že si nedáte pokoj. Vždyť jsme tady všichni lidi… Penzisti. Copak penzisti nejsou lidi? Starý penzisti to budou taky lidi". Jaroslav Papoušek si s těmi neherci asi nikdy nedá pokoj... A já si opětovně uvědomil, že můj šálek kávy tedy ten jeho režijní styl vážně není a asi ani nikdy nebude. Místy je to možná i vtipné, ale celkově jako moc nevím, o čem, že ten film vlastně měl být. O tom, že "nejlepší  věk" je pojem relativní? No nevím. Spíše bych podle těch všech vybraných "figurek" stojících modelem (usínající důchodce, mladá žena na mateřské dovolené a zraněný uhlíř středních let) řekl, že žádný věk není nejlepší. Ale ono je to taky dost těžké činit nějaký závěr o nejlepším věku, když střední věk je prezentován zrovna poněkud bizardní postavou  zraněného zavalitého chlapíka (v podání Josefa Šebánka), který na povel sochaříků huláká "hurááá". Nebo když stáří je představeno věčně se handrkujícími důchodci čekajícími na chodbě sochařského ateliéru. A když už je na scéně nádherně vnadná Hana Brejchová), musí být poblíž žárlivý manžel, jemuž se tedy ani není moc co divit. Zkrátka a dobře Papoušek se vybral do filmu postavy tak bizarní, že se sice občas člověk neudrží smíchy, ale po většinou spíše kroutí hlavou. (16.08.2022)