Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod

Počínaje nechutně roztomilou pohádkou o nejmenším elfovi a následným ujištěním, že nic podobného nás během nastávajících dvou hodin nečeká, jde o sympaticky „jiný“ rodinný film. Inspirovaný prvními třemi ze třinácti dílů rozverně morbidních knižních příhod sourozenců Baudelairových (jiná postava nese příjmení Poe) a netradičně mající závěr knihy první. O knižních předlohách autora vystupujícího pod pseudonymem Lemony Snicket si můžete myslet leccos. Samotnému mi trvalo několik knih (čtou se na jeden zátah), než jsem záměrnému opakování stále stejných schémat přišel na chuť. Pro černý humor, mnohovrstevnatost příběhu a nečekané odkazy k jiným (uměleckým) dílům se až chce radostí vykřiknout nad protřelostí těchto dětských knih, jež si paradoxně více vychutnají dospělí. O filmu platí totéž. Nebýt pár grimas Jima Carreyho, který je po letech opět v ďábelsky dobré formě, marně přemýšlím, co by diváky mladší dvanácti, spíše patnácti let pobavilo. Brad Silberling dokázal přesným castingem a ponurou vizuální stylizací zachytit Snicketův specifický, zdánlivě nepřenosný cynismus. Tři ústřední hrdinové již během expozice přijdou o oba rodiče, aby záhy skončili ve slizkých pazourech „třetího bratrance ze čtvrtého kolena“, který jim v pozměněných podobách usiluje o životy až do (ne)uspokojivého konce. Leč - ani množství Carreyho mimoňských hlášek a vtípků pro znalé nedokáže zabránit zmíněnému sklouznutí ke schématičnosti. Nebýt plejády slavných herců (mj. v titulcích neuváděný Dustin Hoffman), hravé morbidity při vymýšlení rozličných zákeřností a zapojení vypravěče, tedy samotného autora (s hlasem Judea Lawa), film by malinko nudil. Nevím, jak to vypadá s pokračováním, zda-li tento ambiciózní projekt naplnil očekávání, přesněji pokladničky producentů, ale přinejmenším kvůli možnosti opět pohledět na Emily Browning, lehce připomínající mladou Scarlett Johansson, bych jím nepohrdnul. Apendix: Dlouhé, přesto až do konce fascinující závěrečné titulky doporučuji zhlédnout už pro to množství známých jmen herců i ostatních členů štábu. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, k212, Vitason, T2, Fr , PALINO, El Loco (25.06.2008)

Mal som radšej počúvnuť rozprávača na začiatku a pozrieť si nejaký veselší film ... Neucelený dej vo vizuálnom burtonovskom svete do seba ťažko zapadá. Čakal som čiernu komédiu a dostal som z toho filmového sveta depku. No aj napriek tomu sa film oplatí zhliadnuť: scéna v dome nad útesom, hlášky maličkej Sunny a priemerný Carrey. (18.05.2005)

Namiesto niektorej klasickej sviatkovej rozprávky si odteraz budem púšťať túto pohodovú fantasy odpočinkovú baladu. Čarovná rodinná zábavička s pohodovou dávkou dobrodružného napätia a krásnych farebných škál, či kostýmových doplnkov. Mohli by natočiť pokračovanie. Hlavne kvôli Carreymu, ktorého chcem vidieť len v takýchto a vážnejších úlohách. 90%. (26.10.2007)

Hlaným plusom filmu je jednoznačne jeho výtvarna stránka. Štylizované viktoriánske kulisy ako keby z oka vypadli z románov od E.A.Poea (ktorému je vo filme zdaný aj hold - menom postavy bankára) alebo Julesa Verna. Lemony snicket je obrazovou poetikou veľmi blízky "burtonovským" bizarným svetom s početnými intertextuálnymi narážkami na iné diela (napr. nástup strýka Olafa na scénu je krásnym holdom Browningovmu Draculovi, resp. jeho predstaviteľovi Belu Lugosimu, a rovnako sa dočkáme odkazu aj na ďalšieho skvelého herca nemej éry - Lona Chaneyho), lenže žiaľ bez "burtonovho" zmyslu tieto krásne príbehy aj pútavo rozprávať. Ako celok film nedrží pokope a rozpadá sa na epizódky, z ktorých niektoré sú veľmi vydarené, niektoré menej. Zbytočnú rozdrobenosť paradoxne podtrhuje aj výborný Jim Carrey, keď častokrát kradne celé scény pre seba. Z týchto sekvenciií je potom cítiť, že vo filme nie sú preto, aby podporili a pohli ďalej príbehom, ale naopak, dejové odbočky tu slúžia čisto iba pre Carreyho "one-man-show" kreáciu. Výsledkom je film, ktorý vás dokáže zabaviť v detailoch, ale celkovo mu chýba vnútorna iskra. (21.02.2005)

Lemony Snicket si mě na svou stranu nezískal. Burton wannabe styl mi do oka nesedl, stejně tak příběh. Děcka jsem nemohl vystát (hlavně Klause), a ano, titulkovat řeč nemluvněte je výborný nápad, což ovšem nic nemění na tom, že mi lezlo na nervy. To Emily, to už je jiná káva a já se těším, až ji shlédnu v nějakém novějším filmu. Komu jsem fandil, byl Jim Carrey, který si jako jediný natáčení vyloženě užíval a vytvořil zde jednu ze svých nejlepších a zároveň nejulítlejších rolí. Navíc si jezdil v Tatře 603. Tohle fantasy mě tedy nepřesvědčilo. (23.11.2008)