Noc klavíristy

Neměl moc času pan Voska a kriminalisté na vyšetřování. Cca čtyřicet minut do konce zbývalo, když proběhla vražda a započalo vyšetřování. Osobně tak kriminálku nevnímám jako vyloženě špatnou, ale zároveň na ní není nic extra. Je to zkrátka takový průměr. Nejedná se o průšvih, ale taky nebudete čekat s napětím, jak to dopadne. Alespoň na tom si mohli dát tvůrci záležet. Jinak totiž není moc co na filmu objevovat, aby byl důvod ho sledovat znovu. Ale Václav Voska v kriminálce byl vcelku příjemný. (20.05.2020)

Předstírat, že v případě tohoto nezajímavého krimifilmu z šedivých časů tuhé normalizace máme co do činění s čímsi výjimečným je apriori vyloučená věc. Scénář šustí tak, že i špičkoví herci (Voska, Medřická, Brousek) vypouštějí z úst zbytečná slova, pokus o dialog vázne a jednotlivé záběry na sebe příliš nenavazují, čímž zaniká i to nejcennější: napětí. Není tu vlastně nic, co by rozechvívalo umdlené smysly, jež, atakovány banální hrou dvou hochštaplerů na kočku a myš, nakonec s vděčností přijímají pouhou přítomnost nonšalantního pianisty, který by ovšem bez Voskova umění, třebaže omezeného průměrným textem, pozbyl veškeré charisma a tím i důvod, proč se na tento ošumělý film vůbec dívat. (03.11.2016)

Díval jsem se na to v podstatě jen proto, že to je jediná hlavní filmová role Václava Vosky, který je stejně skvělý, jako kdekoliv jinde. První půlku, ilustrující v podstatě morální rozklad úplatného inženýra v podání O. Brouska můžete s klidným svědomím přeskočit, je neuvěřitelně nudná. Druhá půlka se neopírá jen o skvělé herecké výkony (především Voska, ale i Brousek a Kanyza), ale i o solidní a promyšlený scénář a dobrou atmosféru (a skvělou hudbu). Celkově vzato celkem rutinní komunistická detektivka, ale rozhodně ne špatná. (03.05.2009)

Československý krimifilm věnující se nekalým obchodním praktikám vedoucího stavebního podniku Ing. Kratiny, jenž se stane obětí vydírání jednoho ze svých zaměstnanců. V roli Kratiny, který si běžně bral úplatky za dokončení staveb v termínu a i jinak se neoprávněně obohacoval, se objevil O. Brousek. Snímek tak kromě kriminalistické zápletky, která se objeví až poměrně záhy, ukazuje rozkrádání socialistického stavebnictví, kde si každý bral, co mohl a obohacoval se, jak to šlo. Kratina se rozhodne neznámého vyděrače odstranit, bohužel pro něho zastřelí náhodného kolemjdoucího a tedy nesprávnou osobu. Svědek této události, klavírista v blízké vinárně Tůma, se rozhodne vypátrat na vlastní pěst pozadí tohoto činu, neboť nebohá oběť byl zeť jeho dobré známé paní Mráčkové (D. Medřická). Pan V. Voska, jenž hrál onoho elegantního hudebníka s jeho charakteristickým aristokratickým vystupováním, byl uveden jako hlavní postava tohoto filmu, já však vnímám jako mnohem důležitější Brouskovu roli, neboť u něho bylo naznačeno i rodinné zázemí, zobrazeny psychologické postupy a hlavně se na obrazovce objevoval od začátku až do konce. Vyděrače, který za svoje činy nakonec zaplatí životem, ztvárnil tapetář Šulc v podání J. Kanyzy. Kriminalista A. Švehlík a jeho kolegové, jež vyšetřovali okolnosti vraždy chodce na Maltézském náměstí, hráli ve filmu všestranného J. Poláka pouze doplňující roli. Nesmím též opomenout zmínit povedenou hudební složku, jejímž autorem byl K. Svoboda. Netradičně pojatá kriminálka s výborným O. Brouskem mě zaujala natolik, že neváhám udělit nadprůměrné hodnocení. (17.12.2020)

Vedle jiného Polákova filmu "Hra bez pravidel" je to druhý československý pokus o akční kriminálku západního stylu a Polák vytvořil další dobrý film. Je to snad jen trošku scénáristický nesoustředěné. První polovina ukazuje život v letech sedmdesátých, představuje charaktery a ukazuje i všemožné šmeliny v socialismu, v druhé se to skutečně rozjede na plné obrátky. Celkem překvapení, že to bylo vůbec povolené s ohledem na to, že tu každý řemeslník/dělník je nepoctivej melouchář. Politice se jinak Polák obratně vyhnul a oslovení soudruh tu nepadne ani jednou. Tohle je prostě jen sympatická čistokrevná krimi. Film je postavenej na výkonu Otakara Brouska st. a vytvořil tu jednoho z těch nej padouchů československého filmu. Skvělá je i Svobodova hudba kopírující Itálii (zřejmě Polákův vzor pro tento film i jeho přechozí Hru bez pravidel). Moje připomínka je tedy jen ke scénáři. Nakonec Voskův klavírista, který je tady takovou vedlejší figurkou, byl v příběhu nejen celkem nadbytečný, ale dokonce jeho vyšetřování na vlastní pěst mělo i neblahé důsledky. (27.02.2021)