Bratři

Tímto filmem jsem doufal, že mi bude jednoznačně vysvětleno, proč bratři Mašínovi založili odbojovou organizaci a konali to, co konali až do jejich útěku na západ. Problém ale je, že první polovina filmu je podle mě dost zmatečná. Důvody vzniku odbojové skupiny pro mě nejsou natolik platné, aby je neměl po druhé světové válce s příchodem komunistů i zbytek národa, který se komunistům v tu chvíli nehodil. Celkově jsem v tom musel hledat hromadu souvislostí, než abych vše na první dobrou pochopil. Druhá polovina už je spíš takový survival thriller, který ale má pro změnu super atmosféru. Ve výsledku ale spíše zklamání, hlavně tedy po scénáristické stránce. Čekal jsem od toho větší vyjasnění jednotlivých souvislostí a snahu přesvědčit diváka, že Mašínové nejsou vrazi (nejsem ani pro jeden názor), což se reálně podle mě úplně nestalo. (15.04.2024)

Má to moc pěknou kameru, lokace a například scéna s Tatianou Dykovou hrající na klavír na dvoře mezi slepicema je nadmíru dojemná. Ale příběh je úplně špatně, podobně jako v Miladě tady vůbec neprobíhá vysvětlení historických souvislostí, takže o odbojové skupině nemůže být řeč. Dejme tomu, že český divák si to přebere, ale na Oscarech uviděj Amíci průměrný drama o bandě mladejch kriminálníků, kteří se bůhví proč chtěji přes mrtvoly prostříílet do zahraničí. (02.02.2024)

Příběh Ctirada a Josefa Mašínů a jejich odbojové skupiny po dekády rozděluje tuzemskou společnost. Nebudu tu vynášet soudy, nicméně dlouhé roky připravovaný snímek musí rozdělit i samotné diváky. Zatímco rozjezd je docela působivý, po pár desítkách minut jsem si uvědomil, že sleduju poměrně ploché postavy bez vykreslení psychologického vývoje – prostě podniknou nějakou záškodnickou akci, pak provedou něco závažnějšího, přesto jako by se nechumelilo a jedeme dál. Nezamlčujeme, co všechno ústřední sourozenci dělali, ale prostě se k tomu nevyjadřujeme. Mladická rebelie? Nesouhlas s režimem? Souvisí s tím pak hlavně to, že si k nim nevytvoříme pražádný vztah. Nedostanou se pod kůži. Příjemnou výjimkou je matka chlapců, která se ničeho nedopustila, ale prožila si své a na hrdě trpící Tatianou Dykovou je „fajn“ pohled. Občas to možná chtělo u odbojářů lehce zastavit a nechat něco v divákovi doznít. Druhá polovina už na mě působila krapet monotónně. Řemeslně bez výhrad, ambiciózní, ale moc bezpečné, a tím pádem málo odvážné. (10.04.2024)

První půlka odehrávající se v Československu padesátých let je nuda. hrozná nuda. Taková nuda až si přejete ať už se těm dvěma začnou dít pořádná příkoří. Taková nuda jako 86 díl seriálu Vyprávěj... Jakmile začnou brašule střílet do lidí, kteří se nebrání nebo jsou otočení zády a utíkají skrze noční Německo, bere příběh i film solidní grády. Ale vlastně si den po shlédnutí nevybavím kromě nějakého sezení v jámě a v seně nic z děje... Viděno na Netflixu a nejvíce vypovídající bylo, jak Netflix po skončení filmů háže svým algoritmem podobné kousky..zde mi vyskočilo několik dramatických dobovek tu z Lotyšska, tu z Dánska, tu z Norska. Všechny zaměnitelné a všechny na jendo brďo. Tak takhle si myslím že české bratry Mašíny musí vnímat tu v Lotyšsku, tu v Dánsku, tu ve Finsku..tu na Oscarech. Nůůůda. Vivat Přisla v noci! (11.03.2024)

Diagnóza: Jaroslav Sedláček. BRATŘI jsou film, u kterého jsem si necelou hodinu a půl stopáže říkal, že to musel dramaturgovat Jaroslav Sedláček, protože jeho jméno vídám v titulcích k dramaticky značně nefunkčním, rozpadlým, leda s ohledem na navracející se motivy a zastřešující téma jakž-takž jednotným počinům. K mému nepřekvapení jsem Sedláčkovo jméno nalezl v závěrečných titulcích - a předtím jsem byl překvapen zhruba pět a třicet minut trvající útěkovou částí, která sice užívá nejomšelejší postupy thrillerů a survivalů (snímků o přežití), ale i díky subjektivizačním postupům a dynamizaci dvou linií vyprávění to začíná být působivé._____ Předchozí necelá hodina a půl je ale z kategorie "lepší než WILSONOV", ale píšu to vlastně jenom proto, ať jsem aspoň trochu pozitivní. Mohl by někdo Sedláčkovi nebo Epsteinovi říct, že provázání zhruba čtvrthodinových bloků prostřednictvím významotvorných rekvizit (dopis, piano) je hezká snaha o ve výsledku banální a dost didaktické sdělení, ale film by potřeboval psychologicky definované, nějak se vyvíjející postavy v uvěřitelném světě příběhu? Přístup seřazení faktických údajů s nějakým dramatickým potenciálem, kdy je vše bez jakéhokoliv citu nasázeno za sebou, je ve výsledku divácky otupující, pokud se teda někdo tomu patosu nechce začít smát. Navzdory nulové ambivalenci (vraždy jsou buď v elipsách, nebo okamžitě smáznuty s "buď on, nebo my") kauzální řetězec pro kohokoliv neorientujícího se v dané dějinné události vyznívá "sebrali nám byt a brácha nemohl udělat maturitu, tak jsme si nakradli, zabili pár lidí, kteří byli v cestě, a pak jsme se vyhnuli spravedlnosti útěkem přes hranice, lol, vy nuly". Antagonistické postavy jsou chodící klišé, paralelismy mezi nacismem a komunismem jsou jak z učebnice pro začínající scenáristy, jak překonat autorský blok, než to někdo soudný přepíše, a vytváření kontrastů v mizanscéně prostřednictvím komunistických hesel a vůbec reprezentace dějin je z kategorie "reklama užívající estetiky ošklivosti"._____ Vidět tohle den poté, co jsem si zopakoval Scorseseho mistrovský žalozpěv o tom, jak média opomíjí určité skupiny obyvatel, je o to bolestnější. (08.11.2023)