Bratři

Velice obstojný historický film, který se však stal obětí vlastního tématu. Příběh bratří Mašínů je na papíře bezpochyby velice zajímavý, to potřebné koření mu ale dodává ona kontroverze jejich činů, a to že i po desetiletích stále rozdělují názorové spektrum. Film se bohužel vyhnul jakýmkoliv konfliktům, a servíruje životopisně dobrodružný akční film, který ale není i přes velmi slušné řemeslné zpracování víc než lehce nadprůměrný. Chybí tu určitá Hollywoodská velkolepost, která by podtrhla jak šílený a odvážný čin Mašínové vykonali. Bratři nenabízí ani žádná morální dilemata, nudně škatulkují obě proti sobě stojící strany, ba dokonce se ani neodvažují nabídnout nějaký charakterní vývoj u dvou ústředních postav, a to film velmi sráží. Herecky není co vytknout. (19.02.2024)

Josef a Ctirad Mašínovi jsou bratři, kteří se na začátku 50. let rozhodli bojovat proti komunistické diktatuře trochu jinak než brbláním v hospodě. Založili odbojovou skupinu a rozhodli se prostřílet si cestu na Západ. Jsou to hrdinové, nebo vrazi? Na tuto otázku Mašínův film neodpovídá. Je natočen velmi zručně, řemeslně ani po stránce výpravy mu nelze nic vytknout. Horší je to ale se scénářem. Během více než dvouhodinové stopáže se totiž o motivacích a psychologii titulních postav nedozvíte skoro nic. Ani Oskar Hes, ani Jan Nedbal (oba bezesporu velké talenty mladé herecké generace) nemají bohužel co hrát, protože mladší Josef i starší Ctirad jsou vykresleni velmi ploše, po svých prvních vraždách nemají žádné výčitky, o ničem nepochybují a je jim úplně jedno, co se stane s jejich mladší sestrou i nemocnou matkou (vynikající Tatiana Dyková, které přeji minimálně nominaci za ženský výkon ve vedlejší roli). Závěrečná třetina (útěk přes východní Německo) nabízí na české poměry povedené napětí a akci, po projekci mi ale stejně zůstalo v hlavě jediné: další standardní a ničím nevybočující důkaz o tom, že komunisté byli zlí. Na Oscary bych to neposlala ani náhodou, letos se u nás povedlo tolik jiných filmů (včetně Mašínových Němých tajemství). (17.11.2023)

Bratři Mašínové jsou bezpochyby kontroverzní figury československé historie. První filmové zpracování jejich příběhu tak mělo jedinečnou šanci nabídnout hutné psychologické drama říznuté thrillerem, které osvětlí proč se rozhodli udělat to co udělali. Jenže to se bohužel nestalo a i když je tu znatelná snaha o moderní a svižný film, výsledek je spíš rozpačitý a mě jakožto někomu kdo si o bratrech a jejich činech nemyslel vůbec nic přinesl akorát to že v jejich útěku byla velká dávka sobeckosti protože jim muselo být jasné že jejich konání se následně podepíše na matce a sestře. I z toho by se nicméně dalo vybruslit ve chvíli kdy by oba bratři a jejich kamarádi nebyli jen ploché postavy a kterých se během víc jak dvou hodin nedozvíme prakticky nic co by si divák nenašel na wikipedii. Jestli tohle měla být splátka dluhu v rámci české kinematografie, tak je to splátka docela nízká. Potenciál na velký a důležitý film tu totiž byl…60% (03.02.2024)

Pokus neadorovat ani neobviňovat moc nevyšel. Nejkouzelnější, možná nechtěnou,  scénkou celého filmového vyprávění o hrdinné odbojářské skupině bratrů Mašínů byla ta, když u Ctibora Nováka zazvonila Státní bezpečnost.  Tady mohlo umřít zmrdů... Ale chápu, proti svázanému esenbákovi se "odbojaří" lépe.   Smáznout to nejkontroverznější z celého příběhu bratrů Mašínů do několika krátkých epizod, kde se třeba o přepadení vozu s penězi nakonec vlastně jen mluví a o použití peněz z téhle loupeže už úplně pomlčí, to chce hodně takové té mašínovské "odvahy".  Samotný útěk byl ale pak moc fajn, takové hongkongské akční béčko, a to se jen tak v českém filmu nevidí. Naposledy myslím v Nahotě na prodej.  Nezasáhlo, nenasralo a dokonce ani nenudilo. Typický průměr. (07.02.2024)

Začnu takto: Přestože jsem se za minulého režimu neměl nikterak špatně, rodiče mi netajili, že je socialismus (ať už s lidskou tváří nebo beztvářný) pěkným svinstvem a byl jsem podporován v absencích na různých povinných školních a pionýrských akcích. Komunistů bych se tedy nezastával a návrat "starých, dobrých časů" si opravdu nepřeji, to ale nic nemění na tom, že v mých očích patří vraždění zajatců mezi praktiky právě těch, kteří jsou s různými totalitníky v tomto ohledu na, když ne přímo stejné, pak tedy podobné úrovni, a já je nemám rád. Snímek o takových lidech pojednával a neuniklo mi, že byla pasáž popisující pokusy o zisk zbraní poněkud rozpačitá a na vhodných místech nepřesná. Část filmu pojednávající o samotném opuštění republiky v socialistickém vlastnictví už byla o poznání lepší, zajímavější a napínavější, přesto bych to na český film roku neviděl. P. S. Tatiana Dyková byla ovšem skvělá. / Poučení: Při útěku přes hranice měj po ruce Krále Šumavy. (19.03.2024)