Hrana zlomu

úplné nadšení ze sice z Hrany zlomu nedostavilo, nicméně je fakt, že na lokální poměry jde o odvážný a poměrně originální kousek, kterých se u nás moc netočí (rozuměj netočí se vůbec). Chvilku mi sice trvalo, než mi došlo, že styl vyprávění není zrovna lineární, takže zkraje sem byl docela zmaten, ale bohatě mi to vynahrazovala nepříjemná psycho atmosféra ve stylu hollywoodských vidláckých hororů ala Texaský masakr a další. Kozub je jako česká vesnická obdoba Normana Batese velmi dobrý a jen dokazuje, že je docela škoda, že se teď utápí v pitvořících komediích a rolích šišlajících a šilhajících idiotů...silné tři...70% (01.05.2023)

Hrana zlomu pro mě byla nejočekávanějším českým projektem minimálně za posledních pět let, ale z výsledku jsem nakonec mírně zklamaný. Křižka má podle mě na víc a i když se mu tu místy povedlo vytvořit slušnou atmosféru, ve finále ten příběh není nic extra a k tomu všemu ho ještě zabilo retrospektivní vedení, kterému navíc chybí opodstatnění. Spíš výsledný dojem ničí - jen díky němu to trpí předvídatelností. Ačkoli výsledek není nic extra, stejně mám potřebu to spíš podpořit, jelikož přesně takové filmy tady chybí a tenhle ve svojí snaze o jinakost má aspoň nějaké ambice a potenciál do budoucna. Proto taky doufám, že se Křižka pokusí ještě o něco podobného, jelikož kamerou, atmosférou a výběrem herců na to má. A vlastně i prací s postavami, jen teda nečekejte nic moc psychologického, myslím to spíš tak, že se těžko určuje, kdo by si opravdu zasloužil, aby mu divák fandil). A taky to je jeho debut, z něj se ještě snadno poučuje a ladí chyby do budoucna. Tak snad ještě Křižka s něčím takovým přijde, bylo by to jenom dobře. I když tomu nedávám vysoké hodnocení, pořád mi to přijde víc hodné pozornosti, než 99% ostatních současných českých filmů. Dokonce to ani nebylo pojaté klišovitě, jen ten námět nebyl dostatečně vytěžený... Slabé 3* (14.05.2023)

Příběhová skládačka je sice působivá, ale v tomto případě si její vhodností nejsem úplně jistý. Některým scénám by přímé pokračování slušelo, takto se ze zajímavě rozehrané situace rychle odchází a ta nemá čas doznít. Naštěstí to neplatí vždy, třeba nemocnice, nebo propuštění, doznívají ještě hodně dlouho, na čemž mají velkou zásluhu výborní herci. Těžko totiž v těchto scénách odhadnout, co se odehrává v hlavě Štěpána Kozuba a Pavly Gajdošíkové, co udělají dál. Barva a chlad jejich světům sedne, vizuální pojetí celkově je na solidní úrovni, zvuk znepokojivé atmosféře ještě pomáhá. 65% (17.11.2021)

Máme tady další nesmělý pokus o natočení českého thrilleru. Většinu času se tam nemluví, což se ukázalo je chytrý tah, protože Křižka toho z pozice bývalého grafika stejně mnoho nevymyslí. Skoky v dějové linii jsou zřejmě na efekt, násilí je spíše k smíchu a motivace postav neexistují. Jedna za snahu a druhá za Gajdošíkovou. (07.05.2023)

Velmi sympatický počin, který pochopitelně kiny prošuměl a ani poté nikoho moc nezajímá. Emil Křižka se v tuzemských podmínkách pustil do žánrové kinematografie, kterou tu skoro nikdo nedělá a relativně uspěl. Od začátku nastoluje hutnou a v dobrém slova smyslu nepříjemnou atmosféru, v níž není úplně jasné, co se bude dít a do konce z ní neuhne. A je navíc extrémně důležitá, protože dialogů je tu naprosté minimum, což je také dost unikátní. Příběh samotný má obrovský potenciál a dá se říct, že pravděpodobně nikdy nevznikl v Česku film, v němž jsou všechny postavy extrémně zajímavé a zasloužily by vlastní spin-off. A paradoxně možná toto je tím, na co tvůrce trochu doplácí, protože většinu motivů absolutně neřeší (proč týraný syn s matkou nosí v určitých chvílích masky?, proč je syn nucen unášet a týrat dívky?, jakou chorobou trpí manžel hlavní hrdinky?), což působí pak trochu moc samoúčelně a rádoby artově, stejně tak šťastné není ani nechronologické vyprávění, které není nikterak zdůvodněno a postrádá smysl. Štěpán Kozub tu jen potvrzuje, že patří k největším talentům své generace a bez problémů zahraje ryze nekomediální roli, podobně je na tom Pavla Gajdošíková, která je v rámci možností výborná, jen škoda, že postsynchrony tradičně nejsou moc dobré, protože někdy je velmi špatně slyšet. Hrana zlomu je hodně nenápadný snímek, který by ale přes všechny chyby zasloužil mnohem větší pozornost, protože ukazuje, že i v našich podmínkách se dá natočit komorní, avšak velice solidní žánrovka, která má co nabídnout. 60 % (10.06.2023)