Poslední tango v Paříži

„Quo vadis, baby?“ Ještě nejsem ve stádiu, kdy by mne utěšovala jenom vyhlídka análního sexu a rychlé smrti, čili nevím a ani toužebně netoužím zvědět, kdo si filmem/ve filmu léčí jaká traumata. Více než atmosféře rozkladu, více než Storarově lehce onanistické kameře a více než snaze zachytit bez příkras sexuální revoluci patřil můj úžas Brandově výkonu. Gesta, dikce, pohledy. Paula jsem nenáviděl, jeho společnost miloval. Apendix: Máslo mám stále rád. 75% Zajímavé komentáře: Pohrobek, murakamigirl, mortak (02.11.2011)

"Co tady děláte?" "Sereme." Naprosto parádně vykreslené a odehrané charaktery. Hlavní hrdinka, jíž se na okamžik dostane částečné možnosti vrátit se do až dětské bezstarostnosti. Což ji paradoxně přivedě k dospění. Její přítel, zdánlivě dospělý a vyzrálý, který se nakonec zachová dětinsky. A Hlavní hrdina, jenž se svérázným způsobem pokouší najít se ve ztrácejícím, bortícím se a ucházejícím životě. To celé natočené zajímavou kamerou a okořeněné několika velmi zajímavými až geniálními scénami (např. když sousedky šmírují na chodbě a hlavní hrdina jde a zavírá jim dveře, nebo jeho rozhovor s milencem jeho ženy). Nějaký sex a nahota? Ač na svou dobu jistě velmi otevřené (a snad až s náznaky kontroverznosti), pro film a příběh to není vůbec důležité a kdyby to tam nebylo, nijak by to filmu neuškodilo. Byla by velká škoda tento film redukovat pouze na tu nahotu a erotiku. Faktem ovšem je, že jsou tyto scény nasnímány a odehrány velmi přirozeně a přesvědčivě. (15.12.2016)

Herecké výkony - či už ostrieľaného ženského idola ale pritom skvelého herca Marlona Branda alebo mladej Marie Schneider, ktorá týmto filmom debutovala (moja hlboká poklona), sú prinajmenšom geniálne, jazzovo-saxofónový hudobný doprovod nesmierne sugestívny a komorná (vo vtedajšej dobe) kontroverná hra medzi mužom a ženou na plátne funguje do posledného detailu, film po literárnej stránke zvládnutý dokonale, po obrazovej ničím nezaostávajúc za ostatnými stránkami tohto ojedinelého majstrovského opusu pána Bertolucciho. Odporúčam do pozornosti (07.11.2005)

Násilný a nekontrolovatelný výtrysk živočišných pudů složený do mozaiky chlípnosti. Pošmourné a atmosférické předměstí Paříže a jeden starý rozlehlý byt se spoustou špíny a temných zákoutí tvoří nezapomenutelný podklad k tomuto milostnému vzplanutí, pro které si ani neumím představit příhodnější místo. Démonicky úchylný Marlon Brando oddávající se svým zvrhlým sexuálním fantaziím mezi plesnivými zdmi svého nezařízeného bytu a jeho nevinná mladá oběť Maria Schneider posedlá chtíčem, která s ním sdílí lože uprostřed špíny a mrtvých krys, působí až dekadentně. Herci hrají jako o život a každý je svou rolí výjimečný a nezapomenutelný. Kamera a střih snad ani lépe nemohli vystihnout atmosféru a podtrhnout ráz celého příběhu. S pomocí světelných kontrastů vytváří nádherné kompozice, které dělají každý záběr neopakovatelný a nenahraditelný. Hudba jakoby vyrůstala ze samého děje a ještě přidávala na dramatičnosti už tak vypjatých scén. Jeden z nejsilnějších filmů odehrávajících se v Paříži, světě múz a umělců. (27.12.2008)

Úplně nahá žena, zobrazení análního sexu a vykřičení zoofilních erotických fantazií. Kulturní-sexuální revoluce si o takový plod říkala a Bertolucci ho na plátna kin dodal v roce 1972. O pár let předtím veřejnost ani nedýchala vzrušením, když rádiové vlny poprvé přenesly slovo „fuck“. O pár let později bylo pornografie a vulgárního jazyka všude plno. Bertolucci prolomil jednu hranici, to je asi pravda, takže vstoupil do historie. --- Ovšem ne každý vstup do historie si zasluhuje uznání. Někdo musel být první, kdo si před lidmi vytáhl holuba z nosu. Ostatní ho možná okřikli, možná obdivovali, každopádně dnes je ten čacký revolucionář po zásluze zapomenut. Má tenhle film v něčem větší hodnotu než první „fuck“ v rádiu? Pochybuji o tom. Charaktery citově unaveného a zhýralého dobrodruha a hrubým sexem fascinované mladice nejsou ničím pozoruhodné, navíc se s nimi Bertolucci zvlášť nepáral. Příběh je banální voyeurská erotická fantazie, a jsem přesvědčený, že Bertolucci jakýsi slabounký děj slátal výlučně proto, že tenkrát dost dobře nemohl natočit prosté a dějeprosté porno. --- Takže, vytáhněte si z nosu co tam zrovna máte a představte si, že jste na státní recepci. Čin je to banální, ale vaše společenská výpověď bude důrazná a náležitě skandální. Hurá. (09.10.2011)