Malasaña 32

Záporná postava bola celkom desivá a nedá sa povedať, že by si rodinka bojujúca s démonom/duchom nezískala moje sympatie. Malasaña 32 je však preplnená žánrovými klišé a až na krátke párminútové vysvetlenie (ktoré nestálo za nič) neobsahuje žiadnu detailnú mytológiu zla. Film v podstate iba preskakuje od jedného scare jumpu k druhému, a pokiaľ divák celý čas očakáva nejaké originálne objasnenie diania na scéne, bude sklamaný. Tak ako ja. (16.06.2020)

Rodina z vesnice, kde ji provázely problémy, se přestěhuje do Madridu. Velký starý městský dům ovšem skrývá tajemství, které bych tu nejraději napsal, ale tajemství se nevyzrazují, že. Původně jsem se těšil na čarodějnický horor, páč to vypadalo, že v bytě číslo 32 žije nějaká ježibaba, jenže on se z toho vyklubal další tuctový příběh s rozzlobeným duchem terorizujícím rodinku. Kamera výborná - hlavně se mi líbil zlatavý opar ve starém domě, herci solidní, hudba obstojná. Jenže...stále a dokola třískání do piana a padající kastroly, kdy tvůrci nechápou, že jednak ticho je strašidelnější a druhak že duch se nezjevuje za výstřelu z kanonu.....jenže to se musí jeden pořád opakovat. A pak ta pomalá otáčení hlavou a hlemýždí pohyby postav, aby zjistily, co děsivého se děje, mě fakt ubíjely. Až tak mi to nevadí u hororů 80. let, ale popravdě - jsem vyděšen, tak mi trvá půl hodiny, než otočím hlavu, abych zjistil proč? No to asi ne. Klišé typu - přetékající vana, houpající se křeslo či zvonící telefon taky nenadchnou. Duchařiny posledních let považuji za největší provar současného hororu. Stále se jim snažím dávat šanci, ale mainstream asi nic povedeného a hlavně strašidelného ještě nějaký čas nepřinese. Celkové 2,5 zaokrouhlím kvůli konci. Tedy ne co se dělo v domě, to bylo až komické, ale za následující scénu, jež se přenesla ven.... Rozhodně nejsem ani nadšený, ani spokojený....zlaté thrillery....zůstaneme-li u Španělů. (19.12.2020)

Jeden z mála případů, kdy u mě příběh nakonec zcela vytlačil žánr a zaujal sám o sobě. Ty horrorové kulisy jsou jen takovou (poměrně neoriginální) třešničkou na dortu. Jako horror to patrně moc nezaujme (snad až na poměrně atmosférickou scénu s loutkovým televizním pořadem a pár mikrovteřinových záběrů na "padoucha" - jinak to nepřináší nic, čím by se duchařiny v linii Amityville-Poltergeist-Insidious (v tomhle ohledu mě baví komentátoři, kteří nevidí dál než za Insidious) již nevytasily a nepřežvýkaly), ale jako (sociálně-kritické) "retro" drama je to poměrně silné, 3.5* (27.07.2020)

6 členná rodina (matka, otec, dcera, malý syn, velký syn a dědeček) se nastěhuje do bytu kde někdo umřel. Po čase jich tam něco napadne a oni jelikož do toho bytu narvaly všechny prachy tak se snaží to nějak vyřešit. Průměrná duchařina, kterých jdou do distribuce desítky ročně jediné co se dá pochválit je spoiler transsexuální entita co na ně útočí to jsem ještě v duchařině tuším neviděl. Hvězdy dole za konec, který přijde z ničeho nic a nedává moc smysl v hrozně krátkém časovém intervalu se zde skoro vše vyřeší to nemluvím o tom, že na konci jaksi záhadně se objeví peníze na otcově pojistce přičemž na začátku říkali, že žádné peníze nemají. (30.05.2020)

Ďalšia kvalita zo Španielska a pre mňa ako veľkého fanúšika ducharín, jeden z najlepších hororov roku 2020.  Príbehovo ničím inovatívny, ale v budovaní atmosféry a napätia výborný a tiež disponujúci dobrými hercami a solídnou technickou stránkou. Už od úvodu sa na nič nečaká, hneď sa ide na vec a v neustálom strašení sa pokračuje s malými prestávkami až do konca. Približne po polovici som sa neustáleho strašenia začal mierne prejedať, keďže motívy sa začali opakovať, ale našťastie film potom trošku uberie nohu z plynu a nechá priestor dovysvetľovaniu príbehu. Záver bol uspokojivý, Javier Botet si pripisuje ďalší film, v ktorom ma úspešne desil a ak máte radi duchariny podobne ako ja, tak smelo do toho. Na 5* to nakoniec síce nebude, ale ďaleko som k nim veru nebol. 80% (10.03.2021)