Ve jménu otce

Existuje mnoho filmů, které jednoduše nejsou hezké a koukání na ně rozhodně není tou typicky příjemnou, zábavnou a oddychovou záležitostí. Takovéto filmy ovšem mají většinou několik scén, které nám zamotají hlavu způsobem nevídaným, či nám doslova vyrazí dech. Ve jménu otce v podstatě spadá do této kategorie s tím rozdílem, že těch strhujících scén je zde několik desítek. Začne to úvodní naháněčkou, pokračuje to strhujícím výslechem, nekompromisním soudem, sekvencemi ve vězení a závěrečná očista je monumentální vrchol. Několikrát se divák přistihne se slzami v očích aniž by si to zprvu vůbec uvědomoval. Neuvěřitelný a syrovými emocemi doslova nabitý Daniel Day-Lewis a ještě lepší Jim Sheridan. U Boxera jsem si myslel, že to byl ojedinělý výkon. Teď už o kvalitách tohoto méně známého režiséra nepochybuji ani v nejmenším a budu se pídit po všech jeho filmech. Jeden z nejlepších kousků roku. (06.06.2007)

„Máme tady dvě krabice Conlona. Je to Guiseppe nebo Gerard?“ Zásadní otázka tohohle letitého případu. Režisér Jim Sheridan je pojem, který ovšem už párkrát šlápnul malinko vedle. Jméno si udělal hlavně dvěma kousky s britským klenotem Danielem Day-Lewisem. Tenhle začne výtečnou naháněnou, pokračuje několika epizodami z Londýna, osudovým výslechem a nekompromisním soudem. A to už se divák nadechuje k dalšímu syrovému nášupu. Vyrůstal v neutěšené sociální situaci, neuznával pravidla, kostel zanedbával, občas lhal, občas ukradl nějaký ten kus železa. Ale tohle si nezasloužil. Jenže policie tehdy potřebovala dokázat svou výkonnost, potřebovala viníky a potřebovala pro ně exemplární tresty. A paradoxně letos (2014) v červnu hlavní postava takzvané Guildfordské čtyřky zemřela. Neprávem odsouzený Ir Gerry Conlon odešel po dlouhé nemoci. A znovu jeho smrt varovně ukázala na jeden z největších justičních omylů v britských dějinách. Tuhle kaňku Sheridan náležitě rozmazal, pomohl mu v tom právě Day-Lewis, který se na náročnou roli připravoval i tím, že přebýval v opuštěných vězeňských prostorách. Na plátno přenáší spravedlivý hněv člověka, který ztratil roky života, ve vězení dospěl a změnil se z provokujícího rebelanta v zarputilého bojovníka. Závěr je na mě možná trochu uspěchaný, nicméně i tak je tenhle kus irsko-britské historie sakra působivý. (17.08.2014)

Úžasné. To je první slovo, které mě napadlo, když tento film skončil. Daniel Day-Lewis představuje typ člověka, který není "typický románový padouch". On je jen normální zlodějíček, na kterého navlečou bombový atentát. Co má v takové chvíli udělat nevinný člověk? Kde má hledat útěchu, když zavřou i jeho rodinu? A to i přesto, že jsou nevinní? Vím, že to bude znít jako klišé, ale tohle je skvělý argument proti trestu smrti. Protože každý se může ocitnout na jeho místě, ale to si ti zastánci neuvědomují… Opravdu skvělý film, který má dvě opravdu silné scény (konec a házení zapáleného papíru). To druhé pochopíte, až film uvidíte, nechci tu spoilerovat. Každopádně můžu jen doporučit. (11.08.2009)

Sheridan vzal pravdivej pribeh o nevinnym cloveku odsouzenym na dozivoti a natocil naprosto strhujici drama. Film od zacatku chytne svizny tempo, obcas se dokonce povede nejakej forek a film sleduje osudy mladyho Gerryho, kerej se poflakuje s kamosema po teroristickejma utokama zmitanym Irsku, sem tam neco ukradne, ale jinak nic moc neresi. A najednou prask, v polovine se film zmeni v drsny vezensky drama. Je sice fakt, ze konec je lehce protahovanej, ale to je spis tim pravdivym zakladem. Film se navic muze oprit o perfektni vykony Lewise a Postlethwaitea, i kdyz je fakt, ze Lewise uz sem videl hrat lip. Takze celkove fakt perfektni drama se zajimavym pribehem, paradni rezii a hereckejma vykonama. (07.07.2009)

Tomuhle dramatu hodně napomáhá téma politické zvůle, která vede až k justičnímu zločinu. Proti němu není imunní žádný systém včetně rozvinuté demokracie s dlouhou tradicí. Tam, kde je politická objednávka daná požadavkem veřejnosti najít viníka za každou cenu, tam i právníci a policisté překroutí pravdu tak, aby vyhovovala vrchnosti. Bylo celkem zbytečné dělat z hlavní postavy většího hrdinu a sympaťáka, než tomu bylo ve skutečnosti. V tomhle snímku má charakter bezmála intelektuála a a výjimečné osobanosti, zatímco v reálu šlo o malého zlodějíčka, kterého spolu s jeho rodinou a známými semlely dějiny a instituce. I pachatel může být někdy oběť a to v případě hlavního hrdiny platí beze zbytku. Kauza Guilfordské čtyřky, kdy byla skupina nevinných 15 let vězněná, i když se dlouhá léta vědělo o skutečných pachatelích zločinu připomínala např. francouzskou Dreyfussovu aféru a mnohé jističní zločiny z našich nedávných dějin. Jinak film trpí dlouhou stopáží, kdy si umím představit sestříhání o nějakých 25 minut, a z toho vyplývajícím pomalým tempem. Celkový dojem: 75 %. (13.05.2011)